Málokdy vydrží na střídačce v klidu, všechny zápasy prožívá na maximum a navíc má specifický smysl pro humor. Přesně takhle si pamatují fanoušci havlíčkobrodského hokeje někdejšího hlavního trenéra A-týmu Petra Nováka, který se nyní po dlouhé době do Kotliny vrací na stejné místo.
„Odhadoval jsem, že je to tak sedm nebo maximálně osm let, co jsem odtud odešel, ale ono je to už skoro třináct let! Nějak moc rychle to všechno letí,“ poznamenal šestapadesátiletý rodák z Havlíčkova Brodu, který v minulosti trénoval například i v Berouně, Mladé Boleslavi či pražské Slavii.
Plánoval jste návrat do rodného Havlíčkova Brodu delší dobu?
Byli jsme s klukama, tím myslím Míru Třetinu a Lukáše Endála (předseda a místopředseda výkonného výboru – pozn. red.) v kontaktu, ale vyloženě jsme nic neplánovali. Nicméně nakonec mě přemluvili. I když ani to asi není to správné slovo. Prostě se mi zalíbila jejich nabídka, zdá se mi, že se rozhodli dělat v Brodě hokej opravdu koncepčně.
Navíc se navzájem velmi dobře znáte...
Přesně tak, já vím, co můžu čekat od nich a oni zase ode mě, oba jsem je trénoval. Doufám, že nezklamu jejich očekávání.
Jak už bylo zmíněno, do Brodu se vracíte po téměř třinácti letech, ovšem dění v klubu jste určitě sledoval celou dobu. Nebo se pletu?
Samozřejmě, že sledoval, vždyť odtud pocházím. Navíc loni se sem vrátil brácha Honza, takže od něj jsem měl informace z první ruky.
S bráchou jsme si vzácní, máme se rádi, protože jako malí jsme se nemohli prát.
Petr Novák
A evidentně vám neříkal nic katastrofického...
Přesně tak, nešel bych sem, kdyby mi vyprávěl, že to tady stojí za ... nic. (směje se)
Máte jasnou představu o tom, jak by měl druholigový A-tým pod vaším vedením fungovat?
Chtěl bych přispět k tomu, aby se hrál dobrý hokej, abychom dávali góly, a pokud možno vyhrávali. A hlavně, aby na stadion chodilo zase co nejvíc diváků.
Je pravda, že v posledních letech to byla dost bída...
No právě. Na pár zápasů jsem se taky šel podívat a musím přiznat, že z návštěvnosti jsem byl dost nešťastný a smutný. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsme ještě v první lize hrávali derby s Jihlavou a Kotlina praskala ve švech.
Tak třeba se časem podaří právě vám zájem o hokej v Brodě restartovat...
Všichni víme, že nás čeká ještě pořádně dlouhá cesta, ale to se mi právě líbí, že to kluci chtějí dělat koncepčně. Není to jen o tom sehnat někde peníze a nakoupit hráče, my chceme dávat prostor našim odchovancům, máme talentované hráče, dobře trénovat... Navíc budeme mít ještě lepší zázemí.
Když už jste zmínil tréninky, připravuje se s týmem i váš bratr, nebo má individuální plán?
Má individuál, ale nebojte se, já si na něj došlápnu. (směje se)
Věříte, že vám rozdělení rolí na trenéra a hráče nebude v sourozeneckém vztahu dělat žádné problémy?
Uvidíme, ale myslím, že ne. Ostatně už jsme to kdysi chvilku zažili ve Slavii, kde jsem zaskakoval. Na druhou stranu je pravda, že to nebylo na moc dlouhou dobu.
Takže by možná bylo lepší mít v záloze nějaký plán B?
V pohodě, v nejhorším případě nás srovná máma. (směje se)
Endál bude ve vedení havlíčkobrodského klubu i na ledě jako hráč![]() |
Dělí vás s bratrem poměrně velký věkový rozdíl, jak jste spolu vycházeli coby kluci?
Jsme od sebe dvanáct let. Když mi bylo patnáct, tak se naši rozvedli a já se odstěhoval do Prahy, zatímco brácha zůstal v Brodě. Říkám, že jsme si vzácní a máme se rádi hlavně proto, že jsme neměli šanci se spolu prát. (usmívá se)
Tak hlavně, abyste to teď nechtěli dohánět...
Snad se ovládneme. (směje se)
Chystáte se do Brodu přestěhovat, nebo dojíždíte z Prahy?
Občas jedu domů, občas jsem u maminky. Každopádně cesta trvá jen hodinu dvacet, což není tak strašné. Třeba teď, před pár dny, jsem byl na jednom trenérském semináři a vykládal nám tam i otec Connora Bedarda. On doma ráno sedl do auta, jel tři a půl hodiny do práce, makal v lese, pak se vracel tři a půl hodiny zpátky. Po návratu vzal kluka a šli trénovat.
Je pravda, že z tohoto pohledu jste na tom mnohem lépe...
Přesně. Ale zase nemám toho kluka, co hraje NHL. (směje se)