V rušném centru Prahy, kde turistická sezona trvá dvanáct měsíců, se moc dobře nebydlí. Manželé Whiteovi proto hledali klidnější adresu a velký byt s terasou, do něhož by se mohli přestěhovat se spoustou knih, obrazů a věcí.
„Nebylo to snadné, v realitní nabídce převládala podkroví plná šikmin, na které nic nepověsíte,“ vzpomíná Monika a dodává: „Nakonec to dopadlo jinak. Místo bytu jsme koupili činžovní vilu z roku 1914. Břevnov nás nadchl, je tu klid, nemusíme jezdit nikam na venkov, přitom je to pár stanic tramvají do centra. Když dneska někomu ukážu fotku před rekonstrukcí, nechápe, že se povedla taková proměna. Jediný člověk, který byl ze zchátralého stavu nadšený, byla moje maminka. Dům jí připomínal krásné toskánské ruiny.“
Byt plný světla
Původní trámy natřeli manželé na bílo, menší nábytek a doplňky vybrala Monika.
Původní počet bytů se přestavbou zredukoval z pěti na tři, dva z toho jsou na pronájem. Z horních dvou podlaží manželé udělali stošedesátimetrový duplex, a naplnili tak svou představu o vzdušném světlém prostoru.
Do nejvyššího podlaží umístili obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, pracovnu a televizní pokoj. Dvě ložnice, dámská a pánská koupelna i oddělené toalety jsou pak o patro níž.
Velkou proměnou prošel také exteriér. Manželé nezapomněli zvelebit ani uliční předzahrádku a dostatečně zvětšit garáž. Nová francouzská okna na opačné straně domu spojila přízemí se slunnou zahradou.
„Zachránili jsme na ní pár původních prvků, kupříkladu režnou cihlovou zídku a dřevěnou kůlnu, kterou Michael předělal na obytnou chatku s malou kuchyní. Když v sezoně ,vyrážíme na chatu‘, máme to jen pár kroků. Přežila tady i stará hrušeň, k níž jsme ale museli volat ,doktory‘,“ vzpomíná Monika.
Inspirace Babou
Majitelé jsou takzvaně z oboru, proto si připravili rekonstrukci sami. Než se Monika s Michaelem pustili nadšeně do přestavby, chodili po pražské čtvrti Baba a inspirovali se funkcionalistickými vilami.
Michael, který pochází z Nového Zélandu, je nejen finančník, ale také vystudovaný architekt. Vypracoval proto projekt, vyřešil koncepci a dispozici.
Monika původně vystudovala práva a věnovala se diplomacii. Dnes je to už řada let, co vlastní obchody Le Patio a navrhuje interiéry. Na starost si vzala, jak říká, „software“, tedy zařizování. Oba přiznávají, že když dům kupovali, doufali, že se to zvládne raz dva, že něco spraví jen nátěr. Přestavba se ale protáhla na rok a půl.
Podstatné bylo, že dům stojí na bývalé periferii, kde se kdysi stavělo z levnějších materiálů. Větší úpravy proběhly jen v roce 1930. Z toho roku tu byly rozvody elektřiny, zdi se drolily, chyběl štuk, dřevěné podlahy byly z větší části shnilé.
Obytné schodiště s původní repasovanou dlažbou je zabydlenou spojnicí obou úrovní bytu. Ani tady nechybí oblíbené artefakty a textil.
„Když jsme vyčistili horní patro, byly z toho dohromady dvě tuny suti. Dům si už v této fázi oddychl. Zpočátku jsme zastávali názor, že je barbarské dávat do starého domu eurookna. Část oken jsme dali tudíž repasovat. Teď víme, že stoletá, i když opravená okna fungují hůř. V nejvyšším podlaží máme naštěstí nová,“ konstatuje Monika.
Neuvěřitelná lehkost bytí
„Dům je sice starý, ale nesnažili jsme se otrocky zachovat historický ráz. Kvůli atmosféře jsme zrenovovali některé prvky, které se nám líbily, například dveře a dlažbu. Celkově jsme ale chtěli dům prosvětlit a zmodernizovat. Nešetřili jsme neutrální šedou a bílou, která překryla staré dřevěné trámy. V podkroví totiž působily těžkopádně, ubíraly mu světlo,“ zmiňuje Monika.
Ta dováží nábytek a doplňky, v nichž jsou schované příběhy a kultura často hodně exotických destinací. Kosmopolitní eklektický styl vonící dálkami má proto i doma.
Prostor ložnice opticky rozděluje šatní blok vystavěný z typového nábytku. Knihovna z masivního dřeva pochází z Vietnamu, starožitné sofa koupila Monika v Paříži. S oběma se už párkrát stěhovala.
„Nejvíc mě ovlivnily pařížské interiéry. Všechno v nich je příjemně ledabylé a šik, není v tom kalkul,“ říká. Mimochodem díky cestování se manželé seznámili, potkali se ve vzduchu během letu z Londýna.
Nový byt je útulný, nezabydlené nezůstalo ani schodiště, jehož stěny jsou vlastně galerií. Na podestě spojené s malým balkonem visí lněné závěsy. Jako s vzácným kořením pracovala Monika s akcenty žluté, tyrkysově modré a smaragdově zelené. Většinu zařízení, včetně kuchyňského ostrůvku s mramorovou deskou, si Whiteovi přestěhovali z předchozího bytu. Kuchyňský nábytek kromě ostrůvku zvolili typový.
„Vybírali jsme na pohled lehčí kousky, něco ale nefungovalo. Já se například poněkolikáté stěhuji s dřevěnou knihovnou. Statik ji zakázal umístit v horním podlaží, proto je v ložnici. Stoprocentně přesvědčená jsem ale byla o kovové podnoži indického stolu postavené na výšku jako regál. Manžel má rovněž putovní kousky, židle od Miese van der Rohe či pohovku od Le Corbusiera,“ uzavírá Monika.
Na chatu se „jezdí“ do upravené zahrady. Z bývalé kůlny je dnes obytná chatička s malou kuchyní. Majitelé zachovali režnou zídku i starou hrušeň. K zasypání části plochy kačírkem se inspirovali v zahraničí.
