Skvělý výsledek vyvrací představu, že vztahy na dálku nefungují, že k rekonstrukci jsou zapotřebí hlavně bourací kladiva. „Většina mých projektů začíná tím, že objekt vyčistím od nánosů renovací, úprav, od nepoužívaných věcí. Dům k vám může promluvit a říct si, co je v něm třeba udělat. Hodně toho zvládnou nové barvy,“ vysvětluje autorka návrhu proměny Monika White, interiérová designérka a majitelka obchodů Le Patio.
Vstup do dětského pokoje zdobí tapety s exotickým dekorem speciálně vyráběné na míru v Holandsku. Pohovka IKEA, sada stolků Le Patio.
Když Beáta s manželem před dvanácti lety hledali bydlení se zahradou, našli jej ve středních Čechách. Získali nejenom pozemek v krásné krajině poblíž Berounky, ale rovnou kompletně zařízený dům.
dyž pak rodina nedávno odjela na dlouhodobý pracovní pobyt do Paříže, rodiče dnes už tří dcer nemovitost neprodali. Chtěli mít komfortní zázemí pro návraty domů. Ještě předtím však plánovali osvěžit interiér a opravit jednu stěnu, na níž se objevila vlhkost.
„Po odsunutí nábytku se ukázalo, že zdi jsou v mnohem horším stavu. Díky odbornému posudku bylo pak jasné, že prvním krokem musí být nová hydroizolace stavby,“ upřesňuje designérka White. K bourání došlo zejména venku kvůli výměně pochozích ploch či srovnání terénu zahrady. Původní vnitřní podlahy zůstaly kvůli podlahovému topení, důvodem předělání elektrických rozvodů bylo špatné a nevhodné nasvícení místností.
Horká linka Praha–Paříž
„Dům má určitou duši, nechtěla jsem ji měnit. Byl původně zařízený nábytkem v koloniálním stylu z Le Patio, proto jsem ,instinktivně’ oslovila majitelku obchodů, které jsem už dávno znala,“ vzpomíná majitelka Beáta.
A designérka navazuje: „Vypracovala jsem koncept a po jeho schválení vybírala konkrétní materiály či barvy. Od investorů jsem dostala velkou důvěru. S majitelkou jsme komunikovaly přes WhatsApp a strávily tam spoustu hodin. Řadu věcí jsme vybíraly tak, že se na ně zašla podívat do obchodů v Paříži. Město dobře znám, volila jsem francouzské značky, které máme v portfoliu. Myslím, že jsme v hlavách měly podobné tóny bílé, šedé, béžové.“
 |
Designérka zajistila dodavatele i stavební firmu, použila osvědčený tým lidí, s nimiž dlouhodobě spolupracuje. Stavbu dozorovala a koordinovala, což v období covidu bylo o dost složitější. Na otázku, co se nejvíc povedlo, pak Beáta odpovídá: „Nejvíc mě překvapila proměněná ložnice. Podcenila jsem totiž potenciál této místnosti. Máme rádi i nový ostrůvek s barovým sezením v kuchyni, překvapivě nám ani neubyl prostor.“
Snesitelná lehkost bytí
„Na počátku mě zaujala francouzská okna a propojení vnitřku s terasou. Vnímala jsem tu určitou lehkost, světlo, které jsem potřebovala dostat dovnitř,“ komentuje ideu návrhu jeho autorka.
V ložnici rodičů se našlo místo i pro psací stůl z IKEA, starší židli v koloniálním stylu proměnila nová repase.
Osvěžení domova a částečná úprava dispozice se povedly bez většího zásahu (až na nové rozvody elektřiny). Skvěle zafungovaly barvy, doplňky, netradiční designová svítidla a nábytek vyrobený podle návrhu designérky na míru. Místo zděných příček posloužily kupříkladu nábytkově řešené zástěny v obou dětských pokojích a v ložnici rodičů.
Tapety, respektive jejich dekory a materiál designérka vybírala tak, aby jimi propojila místnosti barevně, v případě nejmenšího pokoje v podkroví se povedlo místnost tapetou opticky rozšířit.
Kromě majitelky do projektu v počátku „zasáhly“ i její tři dospívající dcery, které si samy vybraly barvy do pokojů. Jeden z nich je společný, na jejich přání částečně rozdělený na dvě soukromé zóny. Přály si tu mít tyrkysovou a růžovou. Výraznou výmalbu opticky předělil exotický dekor tapet vyrobených zakázkově v Holandsku.
Jak probudit kvalitu
Rodina bydlí v Paříži v minimalisticky zařízeném bytě, do Česka se pravidelně vrací a tráví tu léto. „Mám ráda přírodu, takže se těšíme na český venkov. No a Paříž je zkrátka jedinečná. Francouzi mají respekt k historii a umění, což se promítá do tamní kultury bydlení a interiérů, kombinují v nich klasický styl s moderním. Ne vždy se to sice daří, ale výsledek je zpravidla originální,“ hodnotí Beáta.
Pracovnu zútulnily ,rozkvetlé‘ závěsy i kovové svítidlo Libellule (francouzsky vážka), masivní knihovna i stůl Le Patio zůstaly z předchozího interiéru.
Designérka White proto vrátila do hry starší koloniální nábytek. Kvalitní věci i po skoro dvaceti letech a užívání dvou rodin s malými dětmi podle ní zůstaly v takřka perfektním stavu. S majiteli se rozhodli nic nevyhazovat, ale jen přesouvat, nově lakovat, případně něco rozdat.
„Potěšil mě psací polohovací a zčásti oplechovaný stůl, naprostý unikát. Pamatovala jsem si, jak jsem jej kdysi v Indii kupovala. Tady v obývacím prostoru překážel a jen se na něm kupily věci. Teď plní svoji funkci v nové pracovně. Koloniální styl však dnes vypadá trochu jinak. Dřevo není tak tmavé, u nábytku ubyly těžké kovové prvky. Největší změnou je podle mne začlenění do interiéru. Aby nepůsobil těžce, ráda v něm vytvářím kontrasty. Starožitná indická skříň vynikne na betonové stěrce, vedle může stát moderní křeslo z IKEA,“ uzavírá designérka.
Majitelka Beáta (47), vystudovala anglistiku a polonistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci, má dcery Yasmine (15), Mayu (12) a Lily (10).
