Monika bydlí s manželem Michaelem v secesním domě v centru Prahy. Strategická pozice, oba to mají do práce pár minut pěšky. Proto u nich doma nenajdete rozlehlou pracovnu, jen jeden pracovní stůl. Zato objevíte spoustu jiných zajímavých koutů, přičemž platí, že většina kusů nábytku má svůj příběh.
Co se nedá změnit
Byt o velikosti 125 m2 je vlastně 3+2 se dvěma koupelnami; z chodby se vpravo vchází do kuchyně s jídelnou, na kterou navazuje balkonek, další vstup je do ložnice a z ní do jedné z koupelen.
Po levé straně objevujeme druhou koupelnu a na konci chodby příchozí vítá prostorný obývací pokoj. Průchozí je tu jen obývací pokoj, ze kterého se dostanete do „televizní místnosti“ kombinované s dětským pokojem (když přijedou Michaelovy dcery na návštěvu).
Do hlavního obytného prostoru se vešel i pracovní koutek. Židle je opět velmi netradiční, pochází patrně z 20. let 20. století a kdysi sloužila v jedné české školní jídelně. Její linie jsou téměř shodné s replikami židlí Brno, které jsou v jídelně.
„Byt máme pronajatý, což je i důvod, proč obě koupelny a vstupní chodba s vestavnými skříněmi nejsou zařízené podle našeho gusta. Také kuchyňská linka je původní,“ vysvětluje Monika. Ovšem vše ostatní si už řešili po svém, a tak se u nich doma mísí koloniální styl s klasickou modernou.
Tvář bytu udávali společně, ostatně Monika to má „v popisu práce“ a Michael je původní profesí architekt. Proto je tu k vidění hodně klasických designových kusů 20. století, které zkombinovali s unikáty z celého světa a na míru vyrobeným nábytkem.
Tam, kde se dobře vaří
Kuchyně je řešená do tvaru písmene L; v jedné části se umístila linka a přízemní skříňky stojící samostatně oddělují kuchyni od jídelny.
Manželé uvažovali, že místo nich pořídí barový pult, ale nakonec si nechali vyrobit stůl z mramoru a kovu a vytvořili „kuchyňský ostrůvek“.
„V kamenictví z toho nebyli nadšení, ale nám se tohle řešení líbí. Navíc se stůl skládá ze dvou samostatných částí, takže do budoucna může posloužit i jinak a jinde.“
Naproti němu stojí kovový regál, který si Michael přivezl z New Yorku a dnes slouží pro odkládání pěkných kousků nádobí. Z kovu, byť v odlišném provedení, je i skříň v rohu jídelny, připomínající staré industriální skleníky.
Jeden prostor, několik materiálů a různorodých stylů: mramorový pracovní stůl v pozadí vlevo je vyrobený na míru, kovový regál v pozadí vpravo si Michael dovezl z Ameriky, masivní indický stůl ze dřeva je soudobý a posezení v podobě replik známých židlí Brno z kovu a kůže už má za sebou asi 40 let.
Soukromá galerie
V jídelně stojí základ rodinné soudržnosti – masivní stůl z palisandru (sheeshamu) dovezený z Indie. Doplňují jej repliky židlí Brno v kombinaci kov a kůže, staré přibližně 40 let. Originály ve 30. letech 20. století vytvořil architekt Ludwig Miese Van der Rohe, autor slavné brněnské vily Tugendhat.
Stěny pak zdobí četné grafiky a obrazy. „Tohle je původně Michaelova záliba, teď jsem jí však propadla i já. Většinou tu visí grafiky českých autorů z 1. poloviny 20. století, ale zřejmě je budeme čas od času měnit, už se nám sem všechny nevejdou. A to máme téměř čtyři metry vysoké stropy,“ usmívá se designérka.
Díky prostorným 30 m2 nabídla ložnice dostatek místa pro dobudování šatny. Jednu stěnu obklopují skříně ode zdi ke zdi, nejsou však vedené až ke stropu, takže místnost opticky nezmenšují, čemuž nahrává i jejich bílá barva.
„Před nimi jsme ponechali volný prostor na převlékání a pak postavili další řadu skříní, ovšem ne po celé délce. A máme šatnu, do které se vchází i vychází ze dvou stran,“ ukazuje Monika.
Do ložnice se vešla také šatna, jež se schovává za šedým „pozadím“ skříní. Na nich visí zarámovaný plakát francouzského malíře Pierre Bonnarda, nad postelí vidíte africkou masku.
Kdyby přitom neprozradila, že menší souprava skříní pochází z IKEA, nepoznali byste to. Jsou totiž pobité deskami a opatřené šedým nátěrem. V ložnici je už jen několik solitérních kousků nábytku, včetně dřevěné truhly na peřiny nebo komody a zrcadla opět z Indie, dominantu pak tvoří postel značky Hästens. Švédský výrobce používá při výrobě matrací koňské žíně, vlnu z Nového Zélandu a bavlnu té nejvyšší kvality.
Nepřehlédnutelné je i svítidlo z filipínských mušlí capiz, s jemnými světelnými odlesky. Z těchto mušlí se dochovaly i lustry staré třeba 90 let, a stále jsou funkční, takže pravděpodobně přežije i své majitele.
Další průsečík stylů
V chodbě nelze přehlédnout zajímavé „sousoší“: zrcadlo s vyřezávaným dřevěným rámem, kulatý stolek a soška Buddhy. Zatímco zrcadlo si Monika pořídila z Indie a sošku z Vietnamu, dřevěný stolek je česká výroba z 50. let minulého století.
Typický příklad kombinace designu s unikátními kusy: litinový svícen Tom Dixon, starý dřevěný stůl z Keraly a kovová konzole Le Patio.
V bytě se uplatnilo několik velkých zrcadel s ozdobnými rámy, jedno z nich nechybí ani v ložnici. Toto je z Indie a jeho rám zdobí rohovina.
Další koutek připomínající exotické země zastupuje komoda z Vietnamu, a už se vchází do obývacího pokoje (35 m2), který rovněž nabízí stylově různorodé lahůdky.
Včetně knihovny z růžového dřeva (rosewood) o rozměrech 5,5 × 2,90 m, kterou si Monika ještě za dob své diplomatické kariéry nechala vyrobit ve Vietnamu, sedací soupravy od Le Courbusiera (ta byla původně kožená, dnes je látková) a podobně jako jiné věci i ji Michael přivezl z New Yorku, kde dříve žil, originálního pracovního stolu vyrobeného podle Michaelova návrhu (má dřevěnou desku a kovové nohy) nebo lenošky.
Právě ona je důkazem, že zajímavý nábytek se dá objevit nejen ve značkových obchodech, ale i v bazarech. Řekli byste, že tenhle kousek ve stylu biedermaier, jen nově potažený, je starý téměř 200 let?
Lenoška hodně pamatuje, její stáří se odhaduje kolem dvě stě let. A přesto stále a dobře slouží.
Kam s nimi
V hlavní obytné místnosti najdete očím skryté i zcela zjevné suvenýry z cest a připomínky diplomatických misí stejně jako další věci, které mnohdy prozrazují objekty sběratelských vášní Moniky a Michaela. Je jich víc, kromě filmových a hudebních nahrávek, grafik nebo skla jde hlavně o knihy a časopisy.
„K velké knihovně jsme před pár lety koupili menší, v jednoduchém severském designu. Je bílá a stylově téměř neviditelná, takže nestíní secesním dveřím, ani vlysům s motivem hroznového vína na stěnách. Ale už jsme ji zaplnili. Nevím, co bude dál, sbírka knih a časopisů se stále rozrůstá.“ Tak snad v budoucnu, až se přestěhují do větších prostor, knihovna ještě více nabobtná.
