Na počátku příběhu byly vánoční ozdoby. Když se Irena začala rozhlížet po Praze, do níž se před devíti lety přestěhovala z Brna za prací, narazila na zajímavý obchod. Chodila se do něj dívat na nábytek a doplňky, inspirovala ji exotická atmosféra, před Vánoci si tu kupovala dekorace na stromeček.
„Mimochodem jsem se dozvěděla, že majitelka obchodu je interiérová designérka. Tehdy jsem jí řekla: jednou si od vás nechám zařídit byt,“ vzpomíná Irena.
Malá pracovna vznikla přepažením ložnice typovou skříní, kterou upravil truhlář, a spolu s policemi prostor slouží jako praktická šatna.
Nakonec to tak dopadlo, než se ale dočkala, bydlela několik let v podnájmech. Oblíbila si čtvrť, která jí v mnoha ohledech vyhovovala a v níž si zvykla. Pak se rozhodla pořídit si vlastní bydlení. Zpočátku měla dojem, že musí najít něco blíž zeleni.
„Pražské lokality jsem moc neznala a ve výsledku jsem zjistila, že mě to stejně táhne zase do centra, což je prostě srdcovka,“ shrnuje Irena.
A ta panoramata...
Irena oslovila designérku Moniku White z Le Patia ve fázi shánění bytu. „Vlastně jsme společně hledaly prostory, do nichž by se hodil eklektický styl,“ komentuje s mírnou nadsázkou Monika. Jak se ukázalo, najít byt podle představ nebylo snadné a Irena to v jednu chvíli skoro vzdala.
„Překvapilo mě, jak špatně jsou řešené takzvané luxusní novostavby. Jakmile jsme narazily na něco pěkného, bylo to hned pryč. Jednou o půlnoci jsem jej ale na internetu objevila,“ vzpomíná Irena.
Developer nabízel půdní nástavbu v činžovním domě v sousední ulici, kde tehdy bydlela. Neuvěřitelná náhoda. Hned ráno začala Irena jednat. „Na schůzce jsem realitní makléřku moc neposlouchala. Cítila jsem, že je to ono, i když tu nedostatky také jsou,“ připomíná Irena.
Kromě intuice ji okouzlil panoramatický výhled na město a jeho dominanty, líbila se jí terasa přes dva pokoje. Bohužel bylo pozdě na úpravy dispozice. „Říkali mi, že si to můžu pak dodělat podle sebe. Nepočítala jsem s náročnou akcí, ale všechno se protáhlo,“ říká Irena. „A já se těšila, že konečně začnu dekorovat. Obě jsme byly na čas spíš stavbyvedoucí,“ dodává pobaveně Monika.
„Prostor se musel stavebně připravit a rozpočet bobtnal. Raději jsem zaplatila stavební dozor. Ukázalo se, že to byla dobrá investice. Zkontrolované jsem měla finance i kvalitu prací,“ pochvaluje si Irena.
Výběrová směs
Irena se s designérkou dohodla, že interiér bude moderní, městský a šik. Přesto je v něm hodně přírody a exotiky: knihovna vyrobená z dvě stě let starého dřevěného balkonu z indického Radžastánu, dveře koupelnové skříňky pro změnu z letitého paravánu, svítidla z filipínských mušlí, obraz z lotosových listů.
Barové židle nezapřou industriální inspiraci, dřevo s patinou připomíná koloniální éru. V harmonii tu fungují předměty z různých koutů světa a období, často ručně vyráběné a takzvaně fair trade.
Exotická a barevná ložnice je navržena v dámském stylu. Je tu víc barev a měkkého textilu. Knihovna je vyrobena ze starého balkonu, svítidla z filipínské perleti, obraz z lotosových listů.
Na první pohled byt působí útulně, voní dálkami, výhodou zařízení je nadčasovost. Irena přidala věci z cest i pár starožitností po dědečkovi. Rozkládací jídelní stůl pro změnu „podědila“ po Monice, která jej doplnila klasickými thonetkami.
Když se doma míchá a používají se rozličné ingredience, musí to dělat někdo, kdo má cit pro barvy, materiály a detail. „Monika byla skvělá, trpělivá. Nechávala mi prostor pro mé nápady, pro představu mi zavěšovala obrázky na pinterest home. Je dobře, když vám designér otevře oči. Nikdy bych nevěřila, jak dobře spolu třeba ladí šedá s béžovou. Příjemné bylo sledovat, jak se každým řešením či doplňkem mění atmosféra,“ přibližuje Irena spolupráci.
Protože v bytě žijí dvě domácí kočky, sametové kanadské sfinx, musela Monika při volbě konkrétních věcí hlídat, aby všechno bylo „kočkovzdorné“. Výborně se osvědčily například koberce z přírodního vlákna agáve sisalové.
Nejenom dámská záležitost
V bytě jsou vypíchnuté ženské prvky. Zjemnily totiž industriální barové židle či příborník, protikladem šedé a černé jsou tyrkysové, růžové akcenty a textil, ručně protkávaný látkový přehoz v ložnici nebo dekorativní polštáře.
Kuchyňský kout s barovým ostrůvkem je z typového nábytku, pracovní deska imituje betonovou stěrku. Barové židle a drátěná designová svítidla nezapřou industriální inspiraci.
Na kompletním návrhu se podílel i manžel Moniky, architekt Michael White, který si vzal na starost mimo jiné kuchyň s barovým ostrůvkem.
Nábytek z IKEA a pracovní deska imitující betonovou stěrku jsou ekonomickou, ale efektní variantou. Některé prvky vyrobili truhláři, kupříkladu dveře nebo skříňovou stěnu v předsíni. Do dispozice 2+kk se povedlo přidat ještě místnost.
Do koupelny se dostala exotika i trochu umění. Dvířka umyvadlové skříňky jsou vyrobena ze starého paravánu, deska a sokl z přírodního mramoru.
V protáhlé ložnici Monika použila řešení, které se jí osvědčilo i doma. Část místnosti je přepažená typovou skříní, čímž vznikla šatna a malá pracovna s oknem. Naopak dříve oddělené koupelna a toaleta jsou spojené, čímž v předsíni ubyly jedny dveře.
„Protože jde o menší byt, uvažovala jsem jako na jachtě: musí to být multifunkční, všechny věci by měly mít své místo,“ vysvětluje designérka Monika White.
Optimálně se povedlo zařídit obytnou místnost, v níž se vaří, stoluje i odpočívá. „Je důležité vytvořit zóny a každému koutu dát atmosféru, například vhodnou volbou různého osvětlení. Když si sednete na pohovku, tak byste měli mít pocit, že jste v obýváku, a ne v kuchyni,“ uzavírá designérka.
Na přání majitelky není spuštěna diskuse.
