"Jako první se poblíž hotelu Zlatý lev v roce 2001 objevila dvoumetrová Koule od Milana Housera," konstatuje Raimanová. Následovala Žíla od Lukáše Rittsteina. Plastika je umístěná v liberecké knihovně a je věnovaná památce hudebníka Mejly Hlavsy. Dvakrát denně z reproduktoru zabudovaného do plastiky zaznívá jeho největší hit Muchomůrky bílé.
Sochy v LiberciZ roku 1969 Dvanáct měsíců, Josef Klimeš - parku před Zlatým lvem Po roce 2000 Koule, Milan Houser - u Zlatého lva |
Zajímavým exponátem, který se od července 2005 rok vyjímal před libereckou radnicí, byla Židle semilské rodačky Magdaleny Jetelové. Tři roky předtím se proslavila při povodních, kdy plula čtyřicet kilometrů po Vltavě.
Nejdiskutovanějším dílem se stala zastávka Snídaně obrů od Davida Černého. "Myslím, že to nebylo kvůli zastávce samotné, ale spíše kontroverzní pověsti, kterou David Černý má," myslí si ředitel Spacia David Sekanina.
I ostatní sochy podle něj vzbuzují zájem. "Ať už pozitivní nebo negativní. Což je dobře. Nejhorší by bylo, kdyby nikoho nezaujaly," myslí si. Sám má nejraději Lampu Edison od Jaroslava Róny. Od listopadu 2009 je v průchozím dvorku mezi Benešovým náměstím a nákupním centrem Plaza.
"A také Věčnou něhu," doplňuje. Vytvořil ji Lukáš Rittstein. Jde o sochu, která slouží jako funkční lavička. Do oblé hmoty jsou vtlačeny tři tramvajové sedačky.
Ptáci stojí před zoo
Sochy vybírá umělecká ředitelka Raimanová. Nejčastěji, třikrát, zvolila tvorbu Martiny Niubó-Klouzové. Její Ptáci se po ročním představení před radnicí trvale uhnízdili u vchodu do liberecké zoologické zahrady. Jsou oblíbení především u dětí. Vznášející se děvčátko s balonky poletuje v atriu nového magistrátu. Socha s názvem Splněný sen je z umělé pryskyřice a polyuretanu.
Od loňského září ovládly chodník před radnicí Kočky, malovaná rodinka ze sklobetonu. Staly se miláčkem dětí jako předtím Ptáci. "Při tvorbě těchto soch jsem se inspirovala i svým malým synem Brunem," uvádí autorka.
Ptáci, autor Martina Niubo-Klouzová
Splněný sen, autor Martina Niubo-Klouzová
Věčná něha, autor Lukáš Rittstein
Největším cestovatelem po Liberci je Malý Marťan Jaroslava Róny. Bronzová plastika sedícího chlapce nejdříve přistála před knihovnou, poté před radnicí, aby se nakonec definitivně zabydlela v blízkosti slavné věže a hotelu na Ještědu. Zatím posledním návštěvníkem na tradičním místě u radnice je Klíčová socha od Jiřího Davida.
Podle mínění mnoha odborníků je Liberec v Česku, co se týče soch, absolutní špičkou. "Mohu to dobře posoudit. Jezdím pracovně po celé České republice, do Prahy, Brna, Ostravy, Olomouce. Liberec je unikátní," konstatuje Sekanina.
Kočky, autor Martina Niubo-Klouzová
Snídaně obrů od Davida Černého
Malý Marťan, autor Jaroslav Róna
Příklad si z něj může vzít i Praha. "Občas se zadaří něco vytvořit ve veřejném prostoru na Praze 6 a na Žižkově. Ale Praha jako celek nemá v tomto směru žádnou strategii, což je škoda. Mohly by se v ní přitom představit slavné zahraniční hvězdy, jako je tomu v Paříži, Londýně či ve Vídni," domnívá se.
Unikátní výstava v roce 1969V roce 1969 se v Liberci konala unikátní a ve své době ojedinělá výstava Socha a město. Zúčastnilo se jí 30 sochařů, kteří předvedli 46 plastik. Olbram Zoubek rozestavil skupinu svých betonových postav na chodníku Šaldova náměstí. Eva Kmentová a Jiří Novák pracovali s prostorem v muldě před tehdy novým pavilonem LVT. Karel Nepraš postavil svou veselou červenou kompozici A přece se točí před muzeem. Některé exponáty jsou v ulicích města vidět dodnes, celkem se jich zachovalo 7. Mezi nimi je i dílo Josefa Klimeše, který skupinu Dvanácti měsíců vybral do parčíku před Zlatým lvem. Dvě sochy Spacium v roce 2005 zrestaurovalo. Šlo o Bránu snů Evy Kmentové a Motýlí křídla Jiřího Nováka. Obě jsou k vidění v parčíku na rohu Masarykovy a Vítězné ulice. |
