„S hlubokým zármutkem oznamujeme smrt našeho drahého Charlieho Wattse,“ citovala AFP z prohlášení agenta, podle kterého je Wattsův odchod ztrátou „jednoho z největších bubeníků své generace“. Hudebník zemřel podle prohlášení v poklidu v londýnské nemocnici obklopen rodinou.
Už před několika dny se objevila zpráva, že Charlie Watts bude kvůli blíže nespecifikovanému lékařskému zákroku chybět na chystaném americkém turné. Teď už je bohužel jisté, že nejen na něm. Kameny se začínají drolit, druhdy neotřesitelná rock’n’rollová jistota ve světě plném prchavých trendů a zhurta vyhoněných hvězdiček přišla o neodmyslitelný pilíř.
Suše a chladně se tvářícího Charlieho za bicími, jehož úsporný, nenápadný, ale ve skutečnosti vrcholně funkční beat táhl káru jménem Rolling Stones vrcholy, úžlabinami, cestičkami a někdy i močály – to když si „glimmer twins“, tedy Mick Jagger a Keith Richards, vjeli do vlasů a skrze tisk si vyměňovali invektivy.
Jejich spory a šarvátky sledoval s pobaveným odstupem gentlemana. Ovšem ve, chvíli, kdy o něm Mick s hlavou v oblacích mluvil o „svém bubeníkovi“, mu úsměv ztuhnul na rtech a „svému“ zpěvákovi nemilosrdně jednu natáhl pěstí.
Charlie Watts byl členem Rolling Stones od začátku, byť jeho srdce spíš než pro rhythm and blues a rock’n’roll tlouklo pro jazz. Trvalo rok, než ho rozjívení mladíci Mick Jagger, Brian Jones, Keith Richards a Ian Stewart přemluvili. Tak moc ho ho kapely chtěli, že raději hladověli a šetřili peníze, aby ho mohli zaplatit.
Nelitovali nikdy, Wattsova hra byla pro zvuk kapely signifikantní. Nevyžíval se v parádičkách, hrál spoře, účelně a skvěle se doplňoval s kytarovým dvojzápřahem Richards/Jones, později Richards/Taylor a pak až do dnešních dní Richards/Wood. Hrál svůdně, díky němu mají skladby jako Honky Tonk Woman, Street Fighting Man a další nenapodobitelný rajc a groove.
Hrál na všech deskách kapely
V případně alb šlo o milníky rockové historie: jako Beggar’s Banquet, Let It Bleed, Sticky Fingers nebo Exile On Main St. Díky jeho hře jsou skvělé i novější desky jako Bridges To Babylon, A Bigger Bang nebo kolekce bluesových klasik Blue & Lonesome.
Nebyl jen bubeník, podílel se i na grafickém zpracování prvních alb a společně s Jaggerem byl autorem scény ke koncertním turné Steel Wheels/Urban Jungle (1989-90), Bridges To Babylon Tour (1997), Licks Tour (2002-2003) a A Bigger Bang Tour (2002-2007).
V rámci prvního zmíněného turné kapela vystupovala i v Praze na Strahově, kde jim aplaudovalo více než sto tisíc návštěvníků.
K hudbě Rolling Stones měl ale poněkud rezervovaný vztah, netajil se tím, že jejich alba neposlouchá, rock’n’roll mu přijde poněkud monotónní a hraní se Stouny pro něj nepředstavuje středobod vesmíru.
Nepotrpěl si na aféry s fanynkami, byl dlouhá léta ženatý s Shirley Ann Shepherdovou, s níž měl dceru Seraphinu.
„Charlie Watts byl milovaný manžel, otec a dědeček a také jako člen Rolling Stones jeden z největších bubeníků všech dob,“ stojí v oficiálním tweetu na kapelovém profilu.
„Z jeho odchodu jsem velmi smutný, byl to skvělý bubeník, opravdový rocker. S láskou myslím na jeho rodinu i na členy kapely,“ říká Paul McCartney ve videu na svém Twitteru.
Paul on Charlie Watts ❤️ https://t.co/rn2elK6cFE
S kondolencemi se přidaly i další hudební osobnosti. „Nemám slov, odešel hrdina, ve vesmíru po něm vznikla obří díra,“ napsala rovněž na Twitteru Sheryl Crowe.
A hero is gone. No words. A huge gaping hole in the universe.
RIP Charlie Watts. https://t.co/kLSaIF9JKn
„Beat Rolling Stones odešel, netřeba nic jiného dodávat. Každý jeho groove hovoří sám za sebe,“ uvedl Lenny Kravitz.
#CHARLIEWATTS. The beat of The Stones. There are no words, every groove has spoken for itself.
6/2/41 - 8/24/21 https://t.co/Lw2USKaxYH
„Poprvé jsem Rolling Stones viděl v roce 1966 a okamžitě jsem se stal jejich fanouškem. Charlie Watts byl jedním z největších bubeníků a bude nám všem chybět,“ sdělil John Fogerty z kapely Creedence Clearwater Revival.
„Skvělý, jemný muž. Budeme ho postrádat, je mi z toho moc smutno,“ dodal Eric Idle, bývalý člen humoristického sdružení Monty Python.
