RECENZE: Syrová Amerikánka z pasťáku naznačila ve Varech svou sílu

Ten příběh prý režiséru Viktoru Taušovi kdysi vyprávěla jedna dívka, když byli oba na ulici. Tauš jej dlouho nosil v hlavě a loni v září z něj s pomocí Davida Jařaba vytvořil divadelní představení Amerikánka pro Terezu Voříškovou a Elišku Křenkovou.

Obě mladé talentované herečky v něm znázorňují Emu Černou, dívku, která na sklonku osmdesátých let zažila český děcák i pasťák.

Představení, které se v blocích hraje v pražských Jatkách78, zamířilo na dva dny do Karlových Varů, aby ve zdejším městském divadle doplnilo program filmového festivalu. Dostalo se sem ve speciální podobě, ve které se letošní léto hraje – vedle obou hereček zde totiž naživo vystupují i postavy, které jinak znějí jen ze záznamu. 

Právě nečekaný vstup Pavly Beretové, která spolu se Stanislavem Majerem do té doby nenápadně seděla mezi diváky, patřil mezi nejsilnější zážitky večera. Ten totiž jinak (pro požehnaný stav jedné z hereček) více než divadelní představení připomínal scénické čtení. 

Na Jatkách je nedílnou součástí produkce výrazný monument, který v průběhu večera zdolávají, zde si režie pomáhá jen světly, která jsou vtipně zakrytá výraznými róbami obou dam. Atmosféru šedivých osmdesátých let pomáhají budovat i promítané dobové fotografie bezútěšných městských exteriérů.

Ač tedy dívky příliš nehrají a před publikem nahlížejí do papírů, s textem jsou dokonale sžity a podávají jej divákům s dramatickými pauzami. Výpověď Emy Černé, která zní ze dvou úst, je velice silná. Čiší z ní syrovost, beznaděj, autenticita. Voříšková a Křenková obecně představují rozdílné typy, v Amerikánce však spolu dokonale souznějí, a to v i v momentech, kde si vzájemně odporují či jedna druhou překřikují. Je znát, že se obě herečky znají už dlouho a umějí se do sebe navzájem vcítit.

Amerikánka

70 %

Karlovarské městské divadlo

režie: Viktor Tauš

hrají: Tereza Voříšková, Eliška Křenková, Pavla Beretová, Stanislav Majer, Petr Ostrouchov

Silnou stránkou představení je hudba Petra Ostrouchova. Hudebník ji zde podává osobně, pouze s kytarou v ruce. Jinak velice statickému představení to dodává švih a oživuje ho. Stejně jako Křenkové zpěv.

Ač tedy bude Amerikánka v původním pojetí jistě o něco silnější než v karlovarském podání, festival příjemně osvěžila. Viktor Tauš má prý s tématem další plány, takže o Emě Černé ještě uslyšíme.