RECENZE: Paci, paci, pacičky mají na to být novými Pelíšky. Jen je natočit

Hrdý Budžes, Šakalí léta, Hovno hoří, z nějž vzešly kultovní Pelíšky, a teď kniha Paci, paci, pacičky. Česká literatura je neutuchajícím zdrojem výpovědí a vzpomínek na doby socialismu. Ač zmiňované Pacičky vyšly už v 80. letech v samizdatu a z kraje let 90. znovu, zůstaly českému čtenáři téměř utajeny.

Obálky knihy Paci, paci, pacičky | foto: Akropolis

Proto je oprašuje nakladatelství Akropolis. Děkujme mu za to. Václav Bauman, vlastním jménem František Růžička, známý především z pořadu Na vlastní oči nebo dříve deníku Svobodné slovo, se ve své krátké próze vrací do doby před rokem 1989.

Očima chlapce nahlíží na tehdejší režim, nelogičnosti a protimluvy oné doby často ztělesněné v chování jeho despotického otce. Mnohé situace v knize záměrně karikuje, přivádí do extrému, jak ale lépe s humorem nahlížet na tehdejší dobu než právě za pomoci hyperboly?

Ironií se nešetří

Už první stránky knihy jsou materiálem pro solidní půlhodinu komediálního filmu. Bauman humor a hlavně ironii dávkuje frekventovaněji než zmiňovaná díla Petra Šabacha a Ireny Douskové, ačkoliv kompozičně o něco méně zdařileji.

Paci, paci, pacičky

75 %

Václav Bauman

160 stran, Labyrint, 2017

Tragikomickou dobovou výpověď však doplňuje o jeden zásadní rozměr – zpověď mladého homosexuála. Téma do té doby v české či československé literatuře tabuizované.

Bauman píše o coming outu ještě předtím, než o něm Češi něco věděli. Nejen tento aspekt příběhu tak dokládá, proč kniha vyšla v samizdatové edici a také proč se ji Jáchym Topol tehdy v Revolver Revue rozhodl vydat.