Rozhovory po telefonu, při kterých umělci nakupují, svačí nebo koukají na fotbal v televizi, už dobře znám. Stejně jako nepoužitelné e-mailové parodie na interview, kde pečlivě připravené otázky odbude (nejspíš stejně některý z manažerů) jednou větou nebo i slovem.
Před rozhovorem s hvězdou prvního dne festivalu Rock for People, který naplno začíná ve středu, jsem netušil dvě věci: že budu muset být tak v pohotovosti. A že se mnou zpěvák kapely Franz Ferdinand bude mluvit z vany.
Brian May s Alexem Kapranosem, zpěvákem skupiny Franz Ferdinand, na předávání cen Brit Awards. (9. února 2005)
Alex: Ahoj!
Honza Vedral: Zdravím.
A: Tak uvidíme, jestli to bude fungovat.
HV: Zkusíme to s první otázkou, která je jasná. Na co se můžeme v Hradci těšit?
A: Většinou hrajeme pěkně energetickou show. Zařadíme i několik úplně nových věcí a taky pár překvapení.
HV: To byla moje další otázka. Jak daleko jste s novou deskou?
A: Moc si práci na ní užívám, ale nechci o ní moc mluvit, abych nezničil překvapení. Nemáte nějaké další otázky?
HV: Tak mi řekněte alespoň něco o nahrávání.
A: Teď fakt ne, budu o tom dost mluvit následující dva roky.
HV: Škoda!
A: To ano, ale nechci se bavit o něčem, co ještě není hotové.
HV: Zkusím to odjinud. Ovlivnila vás nedávná diskuse o konci rokenrolu, který ztrácí oproti taneční hudbě? Co si o tom myslíte?
A: Jé, řekl bych, že tahle mě minula. Je to ta o vytrácející se kytarové muzice, kterou vedli znudění novináři už v roce 1963? Mně se líbí, jak se každý rok vrací jako věrná kometa.
Love Planet 2006 - Franz Ferdinand (11. srpna 2006)
HV: Tentokrát se ale přidalo i pár muzikantů.
A: To dělají pokaždé.
HV: Třeba Kaiser Chiefs nebo Kasabian.
A: Věděl jste, že se má za 62 let vrátit kometa Hale-Bopp? To je šílené, co? Pochybuju, že se ještě někdy potom znovu vrátí.
HV: Dobře, uznávám, dostal jste mě.
A: Nikdo už se nezajímá o komety od té doby, co asi před šedesáti lety byly vynalezeny syntezátory.
HV: Kytarám a syntezátorům je vlastně skoro stejně.
A: Jsou staré! A já je mám rád obojí. Stejně jako modernisty a rockery. Ti taky mají jen jiné bundy a účesy.
HV: Trochu odbíháme. Vy jste teď s kapelou docela dlouho nehráli.
Jaké bylo vrátit se na pódium?
A: Vzrůšo. Ale při zvukovce prvního koncertu jsem zažil snad ten nejhorší okamžik. Hráli jsme v jednom malém klubu v Irsku... Napadlo mě: večer tu bude plno, všichni na mě budou koukat a chtít se bavit a ODVÁZAT SE. Jak já TO mám sakra udělat?
Přijíždějí Prodigy Prodigy na Rock for People 2010 Na festival Rock for People se ve středu vrátí taneční pankáči The Prodigy. Kromě svých hitů by měli hrát také ukázky z alba How to Steal a Jetfighter, které ještě nedopsali. |
HV: Něco takového se dá zapomenout?
A: Napadlo mě to. Ale pak jsem přišel na pódium, praštil do kytary. A odvázal sám sebe. A zjistil, že jenom tak můžu dovést k šílenství i publikum.
HV: V malém klubu si to umím dobře představit. Ostatně, viděl jsem váš první koncert u nás v Roxy. Tehdy jste se akorát proslavili. Pamatujete si na něj vůbec ještě?
A: Jasně. Bylo tam strašně horko. A při písničce Darts of Pleasure po nás někdo začal házet šipky!
HV: Vypadalo to docela děsivě.
A: Žárlivý expřítel?
HV: Já tehdy myslel, že je to součást show.
A: Ne. Nějaký holky nám potom říkaly, že to bylo jen kvůli názvu písničky. Ale byla to zábava. I když jsem jednu dostal do nohy.
HV: To jako vážně? To jsem si nevšiml.
A: Nevím, už asi nedovedu rozpoznat rozdíl mezi mýtem, legendou a vzpomínkou.
HV: To pak znamená, že jste se asi vážně stal hvězdou popu!
A: (Ve skutečnosti to dovedu...) Omlouvám se, budu muset končit. Dobrej pokec.
HV: Můj první rozhovor po chatu.
A: Můj taky!
A: Byl jsem ve vaně.
HV: Já v kanceláři.
A: Uvidíme se v Čechách.
HV: Jo, asi budu v první řadě. Nebo moje žena.
