Cannes: místo tance meditace

Hýřivou podívanou prvního soutěžního filmu Moulin Rouge vystřídala v dalších dnech 54. canneského festivalu díla podstatně meditativnější, komornější, až strohá. Zdají se potvrzovat orientaci nového uměleckého ředitele na filmy, jež možná nejsou z hlediska návštěvnosti příliš perspektivní, zato vypovídají o potřebě tvůrce vyslovit se k tématu, s nímž souzní. Dosud největší pozornost vzbudil íránský snímek Kandahár, v němž Mohsen Makhmalbaf zachycuje prostřednictvím fikce to, co teror Talibanu skrývá před světem.
Putování mladé novinářky, která se vrací do Afghánistánu, aby v dalekém Kandaháru zachránila sestru odhodlanou ze zoufalství zemřít, otevírá pohled na dnešní stav země, jež vítězně válčila s Ruskem, ale nedokázala se ubránit diktátu fanatismu. Země, kde se jídlo odměřuje podle stupně náboženské horlivosti, kde se každý bojí každého, kde děti - pokud jsou vůbec připuštěny k základnímu vzdělání - jen opakují věty z koránu a definice zbraní, kde se dívky učí rozpoznávat, zda v jejich panence není skryta trhavina. Země, jejíž poušť skrývá nesčetné miny a kde hloučky jednonohých či beznohých mužů čekají, až helikoptéry Červeného kříže spustí na padácích další primitivní protézy. Země, kde ženy musí být zahaleny od hlavy až k patě, a proto se jim říká černé hlavy, s mužem smějí komunikovat jen prostřednictvím dítěte a lékař je může vyšetřit jen otvorem v zástěně. Bídu toho nepochopitelného světa objevujeme krok za krokem, sledujíce strastiplnou a možná marnou pouť ústřední postavy, vedeni kamerou, která současně s ubohostí a stoicky snášeným utrpením zachycuje někdy až příliš estetizujícím důrazem magickou krásu krajiny. Kandahár patří k dílům, jež utkvějí v paměti.

Program letošního
ročníku festivalu
v Cannes najdete
ZDE

Po okázalém zahájení za přítomnosti Nicole Kidmanové a Ewana McGregora stoupají po legendárním schodišti každý večer nové delegace k soutěžním filmům a hosté; nicméně přihlížející davy se musely zatím většinou spokojit s "domácími" hvězdami, jako jsou Gérard Depardieu s Carole Bouquetovou, Emmanuelle Béartová, Michel Piccoli či Maria de Medeirosová, předsedkyně poroty posuzující debuty uváděné ve všech festivalových sekcích.

Událostí festivalu byla návštěva Francise Forda Coppoly. Slavný americký tvůrce přijel s celou rodinou včetně syna a dcery, kteří už rovněž režírují, a uvedl - tentokrát mimo soutěž - svou Apokalypsu, za niž tu před dvaadvaceti lety získal Zlatou palmu. Nová verze filmu obsahuje scény původně vypuštěné a narostla tak do úctyhodné délky tři hodiny dvacet tři minut.

Mezi doprovodnými akcemi vyvolalo pak rozruch představení prvních úryvků z natáčení mamutího třídílného přepisu Pána prstenů. Režisér Peter Jackson pocházející z Nového Zélandu, kde se film natáčí, se prohlašuje za velkého ctitele Tolkienova díla. Světová (i česká) premiéra filmu, jehož rozpočet se vyšplhal na 270 milionů dolarů, je plánována na prosinec.

Americká herečka Drea de Matteová s režisérem Abelem Ferrarou.

Americký režisér Quentin Tarantino.

Quentin Tarantino se svým producentem Lawrencem Benderem (vpravo), který v Cannes získal Chopard Prize.

Belgický herec Jean-Claude Van Damme.

Americký režisér Joel Coen (vpravo) se svou manželkou a herečkou Frances McDormandovou a hercem Billy Bob Thorntonem.

Americká herečka Andie MacDowellová.