Byl únor roku 1983 a hodně mrzlo. Z domů na tehdejším náměstí Klementa Gottwalda ve Žďáře nad Sázavou visely rampouchy. Přesto byla velká plocha před radnicí plná lidí. A to včetně stovek milicionářů se samopaly.
Tehdy 23. února totiž ve Žďáře odhalovali bronzové sousoší Vítězný únor. Slavili tak pětatřicáté výročí komunistického převratu. Na místě museli zasahovat i zdravotníci, protože dva milicionáři tehdy v mrazu omdleli. Na vše se díval z obřích plakátů Klement Gottwald. Vedle nich bylo heslo: Poctivou prací rozvíjíme odkaz Února.
Sousoší autora Vlastimila Večeři, rodáka z Nového Veselí, na náměstí ale dlouho nevydrželo. Listopad roku 1989 následoval necelých sedm let po odhalení. Doba smetla dvojici soch pracujících.
„Dnes se toto sousoší nachází u nás. Je to dokument doby. Oni tehdy chtěli, aby Vlastimil Večera vytvořil na náměstí přímo Gottwalda. On to odmítl, což ho ctí,“ uvedl Josef Chalupa, ředitel Horácké galerie v Novém Městě na Moravě.
Myslivci se rozmýšlejí, zda půjdou na radnici, nebo do hospody
O záměru umístit na náměstí Gottwalda komunisté usilovali dlouho. Už v roce 1971 tam uložili základní kámen pomníku. Šlo o betonový podstavec, na němž byla z bílé umělé hmoty silueta busty. Právě ta tam měla být později umístěna.
V Zahrádce vzpomenou na umučeného pátera ToufaraÚplně jinak než v roce 1983 ve Žďáře si o tomto víkendu připomenou únorové události roku 1948 v Zahrádce u Ledče nad Sázavou. „Před sedmdesáti lety, ve dnech komunistického převratu v únoru 1948, byl na nátlak stranického aparátu a navzdory protestům tisíců farníků, přeložen ze Zahrádky do Číhoště oblíbený farář Josef Toufar. Tím začalo dramatické finále jeho kněžského života,“ připomněl Miloš Doležal, autor knih o Josefu Toufarovi. V neděli od 14 hodin se proto bude v kostele svatého Víta v Zahrádce konat bohoslužba, kterou bude sloužit Tomáš Halík. O hudební doprovod se postarají Petr Havlín, člen České filharmonie, a Petr Žák, želivský regenschori. „Poté se bude od 16 hodin v hostinci U Mahlerů v Kalištích konat debata s profesorem Halíkem,“ pozval Doležal. |
Večeřa nakonec vytvořil sousoší dvou pracujících. Jeden drží pušku, druhý prapor. Lidé si z tohoto díla později dělali i legraci. Pokud totiž člověk stál před sousoším, tak se na něj ani jedna z postav nedívala. Obě se odvracely. Jedna koukala dozadu na radnici, druhá do boku. A tak se mezi lidmi vyprávělo, že jsou to možná dva myslivci, kteří se rozmýšlejí, jestli půjdou na radnici, nebo do hospody. Večera prý totiž tehdy dlouho váhal, kam hlavy soch nasměruje.
Na manifestaci občanů, jak komunisté o slavnostním odhalení mluvili, tehdy přijel Josef Havlín, tajemník ústředního výboru KSČ. Toho pak v roce 1990 z komunistické strany vyloučili. V únoru 1983 mával ozbrojeným milicionářům z tribuny, která stála před již zbouraným hotelem Bílý lev.
Sousoší stálo v horní části současného náměstí Republiky, nyní je tam parkoviště. Podstavec tam zůstal ještě dlouho po odstranění soch. Náměstí bylo nedávno zrekonstruované.
Za vysokým bronzovým dílem stával bývalý městský úřad, který se později přestěhoval do bývalého okresního úřadu v Žižkově ulici. Dnes tam sídlí různé firmy. A z druhé strany, kde je dnes bazar, bývala zasedací místnost zastupitelů.
Na dvorku žďárské sousoší vystřídalo sochu Masaryka
Zajímavostí je, že žďárské sousoší nakonec doputovalo do Nového Města na Moravě na stejný dvorek, kde předtím byla z politických důvodů uložená socha T. G. Masaryka. Ta byla původem z Bystřice nad Pernštejnem a musela být odstraněna v roce 1984. Jejím autorem je Vincenc Makovský. Dvorek v Novém Městě opustila hned v roce 1990 a byla znovu slavnostně odhalena tehdy v červenci.
Večeřa se odvezení svého sousoší ze žďárského náměstí nedožil. Zemřel v roce 1987 v Praze, bylo mu šestašedesát let. Uschované dílo v Novém Městě je stále majetkem jeho rodiny.
Večeřa studoval za druhé světové války mimo jiné u Vincence Makovského. Sochy obou tvůrců se pak po roce 1989 vystřídaly na dvorku galerie v Novém Městě, kde Makovského Masaryka nahradili Večeřovi pracující s puškou.
Po válce Večeřa pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze. Dokonce byl asistentem profesora Makovského a od roku 1962 působil jako docent na AVU.
„Věnoval se především figurální a portrétní tvorbě v podobě plastik, reliéfů nebo medailí. Byl designérem Fatry Napajedla, zabýval se návrhy hraček. Dílo Vlastimila Večeři je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze,“ uvádí se ve Večeřově profilu na webu Horácké galerie. Tam uchovávají celkem čtyři jeho plastiky. Večeřa je také autorem pamětní desky Jana Amose Komenského ve Stockholmu.
