Karpacz existovala už ve dvanáctém století, kdy zde vznikla osada valonských hledačů zlata a drahých kamenů, kteří přišli z pomezí dnešní Belgie a Francie. Valoni byli experti v hledání nerostných zdrojů. Prohledávali těžko přístupná místa, kutali ve strmých srázech, roklinách a rýžovali v horských potocích. V prozkoumávaných oblastech si dělali směrové značky (měly například tvar hvězdy, slunce, otevřené ruky, krumpáče, kladiva) a tesali je na skály. Symboly jim pomáhaly s orientací v terénu a některé z nich jsou v okolí Karpacze vidět dodnes.
S rozvojem hornictví rostl zájem o dřevěné uhlí, o palivo pro vysoké pece. V osadě se proto zabydleli dřevorubci a uhlíři, ke kterým se v sedmnáctém století přidali čeští pobělohorští exulanti prchající před rekatolizací. Mezi nimi byli i takzvaní laboranti, kteří vyráběli léčivé směsi z místních rostlin. Bylináři připravovali zhruba dvě stě přípravků k léčení různých neduhů. K tomu využívali devadesát osm druhů kořenů, pětapadesát druhů bobulovin a ovoce, třiačtyřicet různých druhů semínek a sedm druhů dřev.
Karpacz se nachází v nadmořské výšce 480 až 885 metrů nad mořem.
Pro výrobu lektvarů sbírali nejen planě rostoucí rostliny, ale zakládali i zahrádky (nacházely se v okolí dnešních ulic Nad Łomnicą a Nadrzeczna), na kterých pěstovali další byliny. Přípravky laborantů z Karpacze byly proslulé, do nástupu moderní medicíny neměli v této části Evropy konkurenci. Prodávaly se jak v Čechách, tak i v Sasku, Prusku a snad dokonce až v Rusku.
V osmnáctém století po připojení Karpacze k Prusku zákon snížil počet laborantů a povolil prodávat jen čtyřicet šest druhů medikamentů, přestože byl o ně obrovský zájem. Nakonec administrativní omezení postupně zlikvidovala krkonošskou bylinnou medicínu.
Osamělý sestup do Sněžné jámy patří k tomu nejlepšímu v polských Krkonoších |
Úmrtím posledního laboranta Ernsta A. Zwölfela v roce 1884 skončila slavná éra místních znalců bylin. To už ale klepal na dveře turismus a Karpacz se stala horským střediskem – výletníci odtud mířili na Sněžku a za dalšími krásami Krkonoš. Před výstupem však mohli navštívit místní unikát. Dřevěný kostel, který byl původně postaven v norském městečku Vang ve dvanáctém století z norské borovice. V Norsku se kostelům říká stavkirke, vystavělo se jich po celé zemi kolem tří stovek, avšak do současnosti se jich zachovala pouhá třicítka.
Na horském hřbitově u kostela Wang jsou pochováni majitelé chat, hoteliéři, pastoři i turisté, kteří zahynuli v Krkonoších.
O sedm set let později se kostel ve Vangu dostal do špatného technického stavu a předpokládané vysoké náklady na renovaci přispěly k jeho prodeji. Na přání pruského krále Fridricha Viléma IV. jej za čtyři sta dvacet sedm marek zakoupil norský malíř Johan Christian Dahl. Poté byly všechny části svatostánku zdokumentovány, rozebrány a převezeny do Berlína, kde měl být umístěn na Pavím ostrově. Nakonec však král na prosbu hraběnky Friederiky Karoliny von Reden z Bukowce, která potřebovala pro evangelíky na svém panství nový kostel, poslal stavkirk do Karpacze. Tam byl znovu složen, doplněn o žulovou věž, v roce 1844 vysvěcen a od té doby slouží místním evangelíkům.
O kostele, který má 174 oken, se říká, že jeho „aura“ zajišťuje šťastné manželství. Na obou stranách oltáře totiž stojí dva svícny s labutěmi, se symboly věrnosti a se srdci, symboly lásky, které se zapalují pouze při svatbách.
Zkrocení zlé řeky
Další kouzlo Karpacze – gravitační anomálie – působí v ulici Strażacka. Tady se například auto s vypnutým motorem nebo lahev položená na zem pohybuje směrem do kopce. Podle výzkumů zvláštní jev způsobuje o čtyři procenta nižší gravitace. To by ovšem samo o sobě na jízdu do kopce nestačilo. Svoji roli zde sehrává i optický klam, kdy reliéf krajiny a zalesnění způsobují klamání smyslů.
Divoký vodopád (Dziki Wodospad) je součástí protipovodňových opatřeních na řece Łomnica.
Gravitační anomálie leží kousek od nejdivočejší a nejnebezpečnější krkonošské řeky Łomnica. Zrádný a nevyzpytatelný tok zničil během povodně v roce 1897 mnoho domů, zemědělských usedlostí, silnic a železniční trať. K jeho zkrocení došlo až na počátku dvacátého století, kdy v rámci velkých pruských protipovodňových opatření (tehdy toto území patřilo Prusku) vznikly přehrady proti skalní suti, které zadržují kameny nesené vzedmutou vodou.
To nejlepší z hor Česka: objevte rozhledy, přírodu i gastronomii Krkonoš |
Také v Karpaczi byla vybudována hráz proti povodním, dnes se jí říká Divoký vodopád (Dziki Wodospad). Voda padá přes uměle vytvořený stupeň v lese a s okolní krajinou vytváří krásnou scenérii pro fotografování.
Kultovní místo polských horalů
Karpacz je výchozím bodem mnoha krásných horských túr a jedna z nich vede od kostela Wang k jezeru Maly Staw, kde se nachází jedna z nejstarších horských chat v Polsku Schronisko Samotnia.
Jezero Mały Staw s rozlohou skoro 2,9 hektarů je druhým největším jezerem Krkonoš.
Už v 17. století bydlel v chatě hlídač, který na panství šlechtického rodu Schaffgotschů střežil před pytláky pstruhy chované v nádrži a živil se chovem koz. O dvě stě let později začali do Krkonoš proudit turisté, proto byla budova rozšířena a sloužila pro jejich potřebu. Chatu vždy spravoval správce, mnozí z nich byli až do konce druhé světové války Němci.
Zlatá éra chaty začala v roce 1966, kdy se správcem stal Waldemar Siemaszko, horský záchranář a lavinový expert. V chatě nechal postavit první biologickou čistírnu odpadních vod, zmodernizoval vytápění z koksu na naftu a jednu místnost upravil na jednu z prvních samoobslužných lyžáren v Polsku (1973). Organizoval různé kulturní a sportovní akce (například promítání filmů a diapozitivů s horskou tématikou, lyžařské závody) a se svými přáteli založil školu pro horské vůdce a instruktory lyžování.
Horská chata Samotnia je jednou z nejstarších v Polsku.
Samotnia pod jeho vedením vzkvétala a stala se jedním z nejnavštěvovanějších a nejoceňovanějších chat v zemi. Bohužel však Siemaszkovu aktivitu přerušila tragická nehoda. V roce 1994 se svým autem zřítil ze zledovatělé silnice vedoucí do Karpacze z několika metrového srázu. Chatu potom převzala jeho manželka Sylwia a dcera Magdalena, horská záchranářka, která pokračuje v odkazu svého otce. Samotnia si tak zachovala svoje nostalgické kouzlo a jedinečnou atmosféru starých časů.
Pro milovníky hor má velký význam. Není to jen horská chata, ale i místo, kde se setkávají nejznámější polští horolezci, kde se konají legendární akce (lyžařský memoriál, festival horských filmů, horská škola, výlety) a kde, jak říkají místní, nikdo není sám.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditKarpacz je dobře dostupný z české strany Krkonoš. Z Malé Úpy je to autem po silnici 21 kilometrů, z Harrachova 40 kilometrů Zejména dětem se bude líbit interaktivní muzeum Tajemství Krkonoš (Karkonoszkie Tajemnice), které návštěvníky seznamuje s dvanácti pověstmi o Krkonoších. Díky moderním technologiím si v podzemí například vytvoříte vlastního ducha hor, léčivé lektvary, objevíte kámen mudrců nebo přivoláte déšť. Trasa od kostela Wang k chatě Samotnia měří něco málo přes čtyři kilometry, má však převýšení 325 metrů, tudíž na cestu budete potřebovat 1,5–2 hodiny. S sebou si vezměte vodu (občerstvení je až na chatě Samotnia) a na túru se vypravte ve sportovní obuvi či v pohorkách. Od horské chaty Samotnia můžete pokračovat po turistické stezce až na Sněžku. Kolem Divokého vodopádu prochází tři turistické stezky (včetně cesty na Sněžku) a v jeho blízkosti se nachází dolní stanice lanovky na Kopu, která výrazně zkrátí cestu na nejvyšší vrchol Krkonoš. |
