Přestože jsou Dominikánci věřící, samotné Desatero je moc netrápí, tedy alespoň bod s názvem Nesesmilníš. Téměř každý muž má několik milenek a obráceně, vdané ženy mají obvykle milence.
Páry si jezdí užívat do speciálních "hotelů" zvaných cabaňas, které stojí na okraji každého města. Ty se skládají z mnoha domků s garážemi. Dvojice zajede do garáže, odkud jde rovnou do pokoje, který se pronajímá na dvě, tři hodiny, případně na celou noc. Tam si společně užijí a zase jedou domů, ke svým rodinám. Tak to tu běžně funguje a nikdo s tím nemá větší problém. Dominikánci jsou prostě velmi náruživí a potřeba sexu je u nich značně vysoká.
Smažená snídaně
Kromě sexu milují především jídlo a pití. A to ve velkém množství. Typickou snídani zde představuje smažený salám, který se "škvaří" ve velkých kotlích oleje, smažený sýr či smažené plněné placky empanadas. Ke smaženému salámu si k snídani dají klidně špagety či "volské oko", případně vařené vejce. A k večeři se zase cpou na ulici připravovanými hamburgery, které se ochucují sójovou omáčkou, kečupem a osmaženým zelím.
Slavnostním jídlem je ovšem malé pečené selátko, které se servíruje s bramborovým salátem a jí se obvykle při nejrůznějších slavnostech a také na Štědrý den.
Jedna z typických snídaní, smažené placky empanadas plněné kuřecím, vepřovým či hovězím masem. A k tomu výtečné avokádo.
Také konzumace alkoholu je na ostrově velmi populární. Oblíbený je především dominikánský rum či velmi slušné pivo El Presidente.
Kila navíc nevadí
Většina obyvatel Dominikánské republiky má už od doby dospívání mírnou či větší nadváhu, ale nikomu to nevadí, neboť bříško je zde symbolem blahobytu.
Kdo je tlustý, má se prostě dobře, zatímco hubenost je v jejich očích odrazem nejrůznějších nemocí a také starostí. K nadváze pomáhají i notně slazené nápoje, třeba káva se v barech a na ulicích prodává už silně přeslazená. A ještě jedna drobnost: Dominikánci zásadně nepijí vodu z kohoutku, ale pouze vodu balenou. A z té také dělají led, takže se cizinci při konzumaci koktejlů nemusí ničeho bát.
Hrdost na svou vlast
Dominikánci jsou hrdí na svou vlast, na krásnou přírodu a také na úspěchy v baseballu, který je zde národním sportem. "Všichni jsou hrdí na svou historii, která je také ve škole na prvním místě, zatímco psaní a počítání má menší důležitost, i když to samozřejmě zvládají. Jejich velkou předností je také neustálá dobrá nálada," vysvětluje Dominik, který zde žije již deset let a vystudoval zde střední a zčásti také vysokou školu.
A když už jsme u škol, chodí se zde v uniformách, jejichž barvy jsou povinné. Jen maturitní ročník si pořizuje ještě jednu sadu uniforem v barvě, kterou si studenti sami vyberou. A ještě jedna drobnost: všichni chlapci musí chodit do školy ostříhaní na krátko. Bez výjimky.
Pod názvem cabaňas se skrývá hodinový hotel, kam se jezdí autem – každý pokoj má svou vlastní garáž. Cabaňas stojí u každého města a jsou hojně využívané, neboť snad každý dospělý tu má milence či milenku.
Posedlost sázením
Pokud mají Dominikánci nějakou další vášeň (kromě sexu), pak je to v první řadě posedlost sázením. V každé sebemenší vesnici stojí pestrobarevná budka s nápisem Banca, kde si mohou koupit los do jedné z mnoha loterií. Hraje se každý den, a to dokonce několikrát. Dvě hlavní loterie mají odpolední a večerní tah, sázejí se tři čísla ze sta, přičemž se výhra vyplácí i za dvě trefená čísla. Další loterie běží dvakrát týdně a hádá se ze šesti čísel. Snad každý dospělý Dominikánec pravidelně sází, byť jen pár korun, neboť věří, že se na něj usměje štěstí a přijde tak lehce k penězům.
Jednou z největších vášní Dominikánců je sázení. V každé, i té nejmenší vesnici najdete stánky s nápisem Banca, kde si můžete vsadit. Losování probíhá několikrát denně.
Krvavá podívaná
Obyvatelé Dominikánské republiky mají rádi své tradice a rituály. Mnoho mužů stále chodí k holiči na holení vousů, neboť si tam rádi popovídají se známými, proberou s holičem výsledky baseballu a přečtou si noviny. Stejně tak stále hrají své oblíbené domino, v mnoha případech vydrží hrát dvě dvojice proti sobě klidně celou noc.
A další tradicí, na kterou nedají dopustit, jsou kohoutí zápasy. Ty se konají pravidelně o víkendech, a to v každé větší vesnici. A samozřejmě i zde se bohatě sází. Ale samotná návštěva kohoutích zápasů rozhodně není pro slabé povahy, neboť jde o velmi krutou a krvavou podívanou.
Dominikánci se stále drží svých tradic, mezi něž patří i to, že rádi chodí k holiči, nejen na stříhání, ale také na holení.
Přestože Dominikánskou republiku proslavily její pohádkové pláže, místní obyvatelé většinou neumí moc dobře plavat a pokud se koupou v moři, tak jen na mělčině.
Jízda bez pravidel
K nátuře Dominikánců patří také nedodržování silničních pravidel. Přestože je zde přísně zakázaná jízda na motorkách bez přilby, hlavně ve vnitrozemí má na hlavě přilbu jeden ze stovky řidičů. Prý je to kvůli velkému vedru: "Násadou od koštěte tu můžete pošimrat slunce, v takovém počasí nikdo jezdit s přilbou nebude," říká profesionální řidič Loren Sena.
Podobné je to také s bezpečnostními pásy, které by měl mít řidič zapnuté. Jenže si je zapínají jen v okolí hlavního města, na venkově se ani toto nařízení nedodržuje. A nikdo si neláme hlavu ani s omezením rychlosti, jakmile je rovná cesta, jede se, co to dá. A zvláštní libůstkou místních řidičů je také to, že v noci všichni používají dálková světla, takže se neustále navzájem oslňují.
Místo vany sprcha
Přestože Dominikánci žijí na ostrově a spoustu volného času tráví na plážích, většina z nich neumí plavat. Ve škole nejsou žádné plavecké kurzy, a tak zde žádní zdatní plavci nevyrůstají. "Kdybych spad do vody, asi bych se ubránil," říká lakonicky čtyřicetiletý Angel a myslí tím, že by se hned neutopil. A jak se tedy koupou? Většinou stojí po pás ve vodě, popíjejí pivo a klábosí s přáteli, zatímco na břehu hraje v některém z "vytuněných" aut hlasitá muzika. A pozor, i muži na sobě mají tričko, aby se nespálili. Naopak nesmí chybět chlazený box s pivem, židličky a jídlo. Dominikánci prostě milují život a umí si ho užívat.
