"Budoucnost nikdy nepřijde, vždycky bude v budoucnu, ona už je taková," píše Bíbr a společně s kamarádem Petrem popisují, co všechno příjemného i méně lákavého může člověka na tomto tropickém ostrově potkat.
Čtěte také |
Nečekejte ráj
Člověk, který se vydá na Bali, by měl napřed zkusit, jestli tam vůbec delší dobu vydrží, radí autoři serveru. Je to krásné místo, ale není to ráj, konstatují. To, že je na Bali celoročně krásné počasí (až na období dešťů v prosinci a v lednu), se po čase může ukázat jako problém.
"U delšího pobytu se tohle super počasí může začít zajídat. Hlavně u moře je v některé dny teplo až nesnesitelné," vysvětluje Petr a dodává, že je potřeba počítat také s jinými hygienickými standardy. "Počítejte s tím, že hotely střední kategorie nebudou úplně čisté. Zdi jsou ušmudlané, vybavení použité, koupelny špinavé a pokoje lehce zatuchlé kvůli všudypřítomnému vlhku. Nemělo by vás překvapit, že vám občas budou dělat společnost švábi, na trámcích v bungalovech zase rády běhají krysy. Na ulici nehledejte odpadkové koše, hledali byste dlouho. Místní vyhazují odpadky z oken aut, na ulici běžně na zem. Oblíbenou kratochvílí místních je také večerní pálení hromad odpadků."
Na místní dopravu nespoléhejte
Problémem může být také špatná doprava. "V Indonésii chtějí lidé na rozdíl od Česka bydlet u silnice, aby něco prodali. Tohle všechno způsobuje obrovské zácpy, zejména odpoledne. Jezdit na motorce je nejlepším způsobem dopravy, ale budete se muset hodně proplétat. Přechody pro chodce jsou výjimkou a pokud je najdete, nejsou na nich semafory. Chodci nemají žádnou přednost, jsou spíše v pozici lovné zvěře. A v místech se silnou dopravou počítejte se smogem a hlukem."
Na druhou stranu je na Bali dechberoucí příroda, nádherné vodopády, pláže, korálové útesy, sopky. Češi zde také oceňují nízké ceny a dostupnou kvalitní zdravotní péči.
Šílené zážitky s úřady
Podobně jako si cizinci stěžují na české úřady a na prodlužování víz, stěžují si i Češi na Bali. Popisují třeba případ, kdy si úředníci vymínili, že formulář na prodloužení víz musí být vyplněn pouze černou propiskou. Na úřadě vám ovšem takovou propisku nepůjčí.
"Černá propiska dnes na úřadě zdeptala chudáka jednoho Rusa. Vyplnil všechno modrou propiskou a úřednice mu formulář odmítla s tím, že musí být vyplněn černou. Úřednice mu vše musela zopakovat asi desetkrát, protože to vůbec nechápal," popisuje jednu z takových situací Bíbr. Debata mezi nešťastníkem a úřednicí probíhala takto: "Ale tady nikdo nemá černou propisku." "Za to já nemohu, musíte vyplnit černou propiskou, jinak vám formulář nevezmu." "Vy máte černou propisku?" "Ano, mám." "Půjčíte mi ji?" "Ne, já ji potřebuju."
Problémy s časovým posunem
Pokud člověk pracuje na dálku pro nějakou českou firmu, musí se naučit žít s časovým posunem, který činí několik hodin. Podle jednoho z autorů serveru, který na Bali pracuje, to vypadá takto:
"Probudím se třeba kolem osmé, nasnídám se, dám si sprchu nebo si zaplavu v bazénu, nespěchám. Když je kolem desáté, logicky bych měl jít na pláž, abych využil čas, kdy je v České republice ještě noc. Jenže v tenhle čas je na pláži a venku takové vedro, že se tam nedá být. Takže dělám v tenhle čas, kdy je v ČR noc, a e-maily holt posílám lidem v noci. Dělám takhle přes den, třeba do pěti, mezitím si ještě dojdu na oběd. Pak jdu na pláž, protože mezi pátou a sedmou je na pláži nejhezčí čas. Je západ slunce, už není tak horko, je tam víc lidí a tak. Ovšem v tenhle čas je v ČR právě dopoledne. Nosím s sebou telefon a když někdo zavolá, prostě mu to zvednu na pláži. Pokud si volající všimne, že je v pozadí nějaký zvuk, tak řeknu, že jsem zrovna venku a nejsem v kanceláři. Zatím mi to prošlo vždy, problém je v tom, že je někdy špatně slyšet, moře dělá docela hluk. Tak to holt je, co nadělám," píše Čech, který už na Bali de facto žije, aniž by o tom mnozí jeho známí nebo spolupracovníci vůbec věděli.
"Pokud se bojíte ztráty zákazníků, musíte počítat s tím, že přes týden budete zalezlí v hotelu na dobrém internetu a v tichu a svůj pobyt na Bali si budete užívat hlavně o víkendu. V pracovní dny si můžete užít moře brzo ráno a dopoledne, o víkendu celý den. Po pláži se navečeřím, dám si masáž nebo si jdu zacvičit (pokud jsem se neproběhl na pláži) a jdu zase dělat. Nicméně mám zkušenost, že tohle se časem vstřebá. Byl jsem sám překvapený, že lidi si na můj nový režim zvykli a pokud odvádím svou práci dobře, vůbec jim to nevadí," uzavírá.
Jiný přístup k práci
Pokud si objednáte nějakou zakázku u místních, musíte počítat s tím, že mají jinou pracovní morálku a vámi zadané úkoly mohou plnit jinak, než předpokládáte.
"Kamarád řekl chlapovi původem z Timoru, ať mu natře zeď u bazénu nabílo. Dal mu barvu, štětec, všechno. Řekli byste, že pokud je to flink, tak mu to třeba bude dlouho trvat, sem tam šmouha, ale čert to vem. No tak Timořan na zdi udělal jen pár šmouh (doslova), a protože mu zbyla barva, natřel nabílo kmen palmy v zahradě. On vůbec nepochopil, proč by se zeď měla natírat, pro něj byla bílá dost a zašlost vůbec neviděl. Jediné, co viděl tmavé, byl kmen palmy, a tak ho natřel."
"Kde je zbytek barvy?"
"Všechnu jsem vypotřeboval."
Měl pět kilo barvy a určitě ji nemohl na těch pár tahů spotřebovat. Byla vylitá za plotem. Nejspíš mu přišlo pitomé ji nechat nevypotřebovanou v kyblíku, píše se na serveru.
