"Faktem je, že Itálie se v tomto směru dostává do čela a ostatní státy, které mají své životní prostředí někdy lépe uchované, se nás teď snaží napodobit," říká Tassi. Podle něj je návrat velkých šelem do italské přírody třeba přičíst různým dlouhodobým vysvětlovacím kampaním zejména ochránců přírody a také činnosti národních parků.
Ještě před 30 lety se dal počet medvědů hnědých spočítat poměrně snadno, protože jich bylo jen pár desítek. Tento druh přežíval ve dvou jasně vymezených oblastech. První skupina se nacházela v hranicích alpského národního parku Adamello, a to v počtu sotva deseti kusů, kde byla odsouzena k pozvolnému zániku.
Druhá medvědí populace, a to v počtu asi šesti desítek kusů, obývala oblast národního parku Abruzzo v centrální části Itálie.
Tuto populaci, která rychle řídla, decimovali nejen lovci, ale především pytláci a navíc postupující těžba lesa, výstavba silnic, lyžařských zařízení a stavební spekulace. Díky ochranným opatřením, která se podařilo vedení parku prosadit, žije v této oblasti nyní asi stovka medvědů, což je podle Tassiho nejsilnější medvědí populace v Evropě. Navíc je zřejmý postup těchto masožravců z parku, který se rozkládá asi na 30.000 hektarů, do dalších přilehlých oblastí.
Bylo zaznamenáno několik medvědic, a to i se třemi medvíďaty, existence stálého uskupení dospělých samic v reprodukčním věku a především "pionýrské" exempláře, především mladí samci, kteří se snaží kolonizovat oblasti přilehlé k parku.
Alpská medvědí populace ale prožívá nadále těžké období, a to navzdory importu pěti kusů ze sousedního Slovinska a navzdory několika jedincům, kteří přišli do Itálie ze Slovinska přes rakouské území. Problémy vyplývají především z nedostatku pravidelné reprodukce a také z některých faktorů ekologického charakteru.
Naproti tomu vlkům se v Alpách daří skvěle a zabydlují zde, ale také v jiných částech země, stále další oblasti. Přitom ještě kolem roku 1970 se v celé Itálii dalo napočítat
nanejvýš stovka těchto šelem - nyní je to nejméně pětkrát víc. Je to díky ochráncům přírody, kterým se právě v roce 1970 podařilo prosadit tzv. Operaci San Francesco, která měla za cíl právě záchranu vlčí populace. Dnes se vlkům daří v rozsáhlých oblastech alpského horského řetězce, včetně enkláv ve Francii a ve Švýcarsku.
V posledních desetiletích se také potvrdilo, že na italské území proniká ze Slovinska rys, a to přes Istrijský poloostrov a před horskou oblast kolem Tarvisia. Navíc se podařilo potvrdit, že v některých velmi odlehlých horských oblastech na západě i na
východě Alp stejně jako v Apeninách přece jen přežilo několik skupinek, které nyní přispěly k progresívnímu postupu rysů jižním směrem. Dnes se podle některých zpráv vyskytuje tato šelma již i na několika místech v oblastech Kalábrie a Basilicata na jihu země. Místa jejich výskytu ale zůstávají utajena z obavy před lovci a
pytláky, konstatuje Tassi.
 |
