Od třetího finále v tehdejší Paegas Areně dnes uplynulo 19 let. A jen pohled na tehdejší novinové titulky perfektně vypovídají, co diváci v pražské aréně viděli.
Kapitán Vsetína králem večera.
Nejvíce bodů v extraligovém utkání play off
|
Dopita si zalaškoval s celou Spartou.
Dopita zmasakroval Spartu, napsal dokonce dnes neexistující Večerník Praha.
Hosté z Moravy ve třetím finále zvítězili 6:3, vedení v sérii (2:1) se opět přehouplo na vsetínskou stranu. A následující den paralyzovanou Spartu Dopita a spol. ve finále dorazil.
O zlomový moment série se 12. dubna postaral tehdy 32letý centr, který třetí partii zakončil s bilancí 4+1. Překonal devět let starý rekord trenčínského Žiga Pállfyho, jenž ve finále proti Plzni zvládl hattrick.
Dodnes se Dopitovi v extraligových sériích o titul nikdo ani nepřiblížil.
„Pamatuji si, že jsem dal i sedm gólů. Kdysi v Německu,“ prohodil nevzrušeně vsetínský lídr. „Ale stejně to není vůbec důležité. Vy to všichni hodnotíte podle těch gólů, ale myslím, že už jsem sehrál mnohem povedenější utkání,“ dodával.
Možná by bylo vhodnější, kdyby o jeho dubnovém podvečeru povykládali jeho soupeři.
Zvedneme na bench jako Dopita. Jenže on je jinde
Sparta se ze vsetínského dvojutkání vrátila domů se slibně vyvíjející se sérií, stav byl 1:1. Finále se i po přelomu tisíciletí na rozdíl od čtvrtfinále ještě stále hrálo na tři vítězství. A sparťané doufali, že dvě domácí vystoupení jim postačí, aby se po roce opět stali českými šampiony.
Spartě se ale šeredně vymstilo, že na Dopitu nenasadila osobní strážce.
„Přišlo by mi nefér, kdybychom na něj někoho navěsili, ten by s ním všude jezdil a tahal ho za triko,“ vysvětloval sparťanský trenér František Výborný.
Když se kolos v zelenožlutém dresu zjevil na ledě, přitahoval jejich pozornost. V zápalu boje se ho sparťané pokoušeli brzdit drobnými háčky, zdvojovali ho. Většinou to bylo marné.
„Nejvyšší obránci, Zábranský, Nedvěd a Jiruš, se do něj opírali, ale připadali si, jako by stěhovali masivní skříň plnou knih. Málokdy jej dokázali povalit,“ referovali z Paegas Areny pro MF DNES reportéři Karel Knap s Michaelem Langrem. „My sice máme dost silných obránců, jako je Dopita. Na bench by podle mě zvedli stejně jako on, ale tady jde také o šikovnost a zkušenosti,“ vysvětloval Výborný.
„Na Dopitu platí, že se mu aspoň musí držet hokejka, ale ono se k němu stejně všechno odráželo,“ zoufal si obránce Pavel Šrek.
Zcela zaniknout by nejspíš ani nemělo, že sparťané cítili po utkání křivdu. Kdo ví, jak by celá sezona dopadla, kdyby jim sudí Turčan uznal v 5. minutě regulérní branku. „Žádnou pokutu platit nebudu a ať si svaz podepisuje, co chce. Rozhodčí jsou nejslabším článkem a v tomto zápase to bylo viditelné,“ vztekal se kapitán Richard Žemlička.
 Jiří Dopita ze Vsetína (vpravo) v souboji o puk se sparťanem Jaroslavem Nedvědem v play off 2001 |
Emoce ještě víc rozdmýchalo, když i další sporný moment, tentokrát na opačné straně, vyhodnotil hlavní arbitr ve prospěch Vsetína. Dopita tečoval ve vzduchu Nedomovu ránu a i když sparťané vehementně reklamovali hru vysokou holí, ani podruhé se rozhodčí nezajel poradit ke kolegům u videa a první ze čtyř Dopitových branek platila. Pifku měli sparťané na sudího i kvůli dalším okamžikům.
„Celkově jsme si ale zápas prohráli sami,“ hodnotil už klidněji Žemlička. „Dá se říci, že nás porazil Jirka. Měl sice štěstí, ale dokázal, že je nejlepší útočník v Evropě,“ stočil opět debatu k hrdinovi večera.
Tehdy bylo těžší se prosadit, tvrdí Dopita
Pokud Žemlička neměl pravdu, tak minimálně od ní nebyl daleko.
Dopita patřil k důležitým členům zlaté české generace, která na přelomu tisíciletí vládla hokejovému světu. Většinu kariéry strávil v extralize, kde včetně play off odehrál téměř 900 zápasů a posbíral impozantních 786 (339+447) bodů. Česká televize v době pandemie vysílá archivní utkání z play off a Dopitovu postavu v nich nelze přehlédnout.
Na pár utkání se mrkl i sám olympijský vítěz. „A zastávám názor, že tenkrát bylo těžší prosadit se, než je tomu teď,“ vyznal se Dopita pro Sport. „Tenkrát vás hákovali, drželi, podráželi, rozhodčí to nechávali být. Přes to všechno byl tehdejší hokej atraktivnější, koukatelnější.“
Jen den po impozantním vystoupení Dopita si mohl zapálit mistrovský doutník. Když se spoluhráči po výhře 4:1 vrátil v noci na vsetínský zimák, poletoval Na Lapači zase se zelenou kudrnatou parukou.
Nelituju, že jsem nekývl Floridě
Byl to poslední zlatý mejdan Vsetína, jehož šest titulů v historii samostatné soutěže dosud nikdo nevyrovnal.
Když Vsetín mířil k poslední mistrovské trofeji, putoval do vazby vsetínský boss Roman Zubík, kterého později za mnohasetmilionové podvody poslal soud na devět let za mříže. „Samozřejmě jsme to vnímali. Ale je to mimo led a při zápase na to stejně nikdo nemyslí,“ líčil Dopita pro iDNES.cz.
Ve stejném rozhovoru přiznal, že před rokem odmítl nabídku Floridy. „Nelituju toho, ale na druhou stranu nevyvracím ani to, že pokud bude zájem, mohlo by se stát, že bych NHL ještě zkusil.“
Po extraligovém titulu přidal i třetí zlato z mistrovství světa. A pak Dopita skutečně zkusil prorazit v NHL.
Jiří Dopita: (ne)zrozen pro NHL |
Ve Philadelphii ani v Edmontonu ale vzrostlý forvard nedostával prostor, jaký by si představoval. V Severní Americe nevydržel ani dvě kompletní sezony a kdo ví, zda by báječnou kariéru nevylepšil o zámořské úspěchy, kdyby do NHL nevyrazil až po třicítce.
Ale to už je úplně jiný příběh...
Mezitím ani Vsetín bez Dopity a především bez peněz kontroverzního podnikatele Zubíka nezažíval slastné chvíle. V tabulce se propadal, stal se spíš extraligovým komparzem, až zadlužený klub v létě 2007 APK (Asociace profesionálních klubů) ze soutěže vyloučila.
  Jiří Dopita na vsetínské střídačce |
Dopita se po parádní hráčské kariéře v roce 2016 vrátil do Vsetína jako trenér. Extraligového hegemona 90. let vytáhl ze druhé ligy do profesionální první ligy. Letos na jaře toužil se Vsetínem překvapit v play off a vrátit klubu na extraligovou mapu.
Koronavirus ale jeho plány zhatil, do nejvyšší soutěže postoupil suverén základní části z Českých Budějovic. Po vzájemné dohodě se navíc 51letý kouč s klubem rozloučil.
A na šťastné vsetínské chvíle může teď už jen vzpomínat.
Třeba na 12. duben 2001, kdy zmasakroval Spartu.
