Cítíte velkou úlevu?
Je obrovská. Pro mě a Petra Sýkoru, kteří jsme to odválčili, to je neskutečný pocit. Play off je krásná věc, ale tohle je boj o přežití celého klubu a fanoušků.
Jste překvapený, že slavíte tak brzo?
Klobouk dolů před klukama. I když je pravda, že jsme v některých zápasech byli horší, ale počítají se body a my jsme to vyválčili v devíti zápasech.
Ale zase jste si to komplikovali, museli jste v Chomutově otáčet z 1:3.
Stejně jako v Kladně jsme začali, jako že se nemůže nic stát, že nemůžeme prohrát, že jsme dobří. Byli jsme na hrušce. Nazval bych to laxním přístupem, mentálně jsme nebyli připravení. Byl to divný zápas. I když jsme vedli, nehráli jsme zodpovědně, ale pořád tam byl červíček, že o vítězství můžeme přijít.
Čím to, že jste baráž zvládli s bravurou?
Mám na to svůj názor. Když to rychle a v emocích po vítězném zápase zhodnotím, tak asi opravdu jsme měli stažený zadek a každý hráč se bál, že může přijít o extraligu. Což rozhodlo. Není sranda vědět dva měsíce, že jdete do baráže. Všichni říkali, že máte čas se připravovat, ale ono nejde všechno prohrávat, pak lusknout prstem a najednou vyhrávat v baráži. Z toho jsme měli strach. Chtěli jsme se v základní části extraligy dostat do tempa, jenže se to nepovedlo, nenašli jsme záchytný bod ani v play out. V baráži jsme ale všechny předpoklady postavili na hlavu. Všichni to museli vidět. Radegast index ukazuje, že klíčem byla obětavost od prvního zápasu.
V dlouhodobé části extraligy jste vyhráli jen třináctkrát. Kdy jste získal pocit, že mužstvo bude umět vítězit?
Jak jsem říkal, není sranda prohrávat a pak si najednou myslet, že to v baráži půjde. I když nám se to povedlo. Měl jsem z toho obrovskou hrůzu. Prohráváte zápasy, hlavu máte dole, hádáte se v kabině. A musíte to nastartovat. Zkoušíte to po dobrém, po zlém, nic nefunguje. Kde se to vzalo? V tom, že jsme měli stažený zadek a od prvního zápasu jsme se báli, že se může stát neštěstí pro celý klub a město, že můžeme o extraligu přijít. Hráli jsme týmově, nikdo nevyčníval, všichni dávali góly, všichni bránili. Poctivě jsme to odehráli.
Kolik vás baráž stála sil?
Fyzicky je člověk na zátěž zvyklý, i na mezinárodní scéně jdou zápasy rychle za sebou. Spíš to bralo psychické síly. I když jsme měli náskok, bojíte se, že o to můžete přijít lusknutím prstu. Že můžete prohrát jeden dva zápasy a zase se to všechno srovná. Bojíte se prakticky celou baráž.
Pardubice slaví udržení po divoké výhře, blízko extralize je i Kladno |
Pomohl zásadním způsobem vítězný vstup proti Českým Budějovicím?
Jo. I druhý zápas na Kladně, kde jsme byli horší, ale vyhráli jsme 5:0. Vlilo to pozitivní emoce do každého hráče, začali jsme si věřit. Hráli jsme obětavě, nedostávali jsme góly, přesilovky nám vycházely. Když jsme všichni byli nažhavení a připravení emocemi, tak se nám dařilo.
Předloni jste baráž hráli taky. Jak je porovnáte?
Tehdy jsme hráli do posledního zápasu, teď jsme měli náskok, ale já měl paradoxně o to víc stažený zadek. Nechci to srovnávat, protože obě baráže byly psychicky náročné, jsem totálně vyždímaný. Celá sezona byla divná. Samé přešlapy a zvláštní kroky. Všechno od února směřovalo do baráže.
Kapitánoval jste mistrům světa, teď tým v baráži. Kde je to složitější?
Mistrovství světa, to je o třech zápasech, čtvrtfinále, semifinále, finále. Nám se to povedlo, to mistrovství jsme překvapili. V baráži ale musíte být čtyři týdny připravení, nažhavení. A máte obrovskou zodpovědnost za všechno. Asi si nakládám moc, ale nechtěl jsem být podepsaný pod tím, že se spadne v takovém hokejovém městě.
