A peče do večera, i o sobotách a nedělích. "Objednávek mám dvakrát více než v minulém roce. Ale jezdí si pro něj lidé spíš z Brna a dalších měst, zdejší hospodyňky si ho většinou upečou samy," říká mladá cukrářka.
Když se vyučila, hledala si místo v oboru, ale moc se jí nedařilo. "Po několika měsících mi většinou řekli, že mne už nemohou zaměstnávat. Tak jsem si vzala půjčku, dost mi pomohla i rodina a zařídila jsem si vlastní výrobnu," říká Pavlína Machálková a přiznává, že začátky byly hodně krušné.
"Abych se rozjela a mohla úvěr splácet, spala jsem někdy jen dvě hodiny a někdy dělala bez odpočinku i dva dny v kuse," dodala.
Cukroví peče v domku po babičce a dědovi. Výrobnu má tam, kde měli prarodiče kuchyni, a z jejich ložnice při rekonstrukci domku vznikla malá cukrárna.
V těchto dnech je však častěji zavřená. "Napéct tolik krabic cukroví na zakázku a ještě k tomu prodej zákusků bych už nezvládla," usmívá se.
Krabic s cukrovím na Vánoce chystají dva typy. Do jedné dávají čtyřicet druhů typického vánočního cukroví a do druhé cukroví krémové. Ve výrobně to krásně voní a na první pohled je to velmi pěkná práce.
"Jenže náročná, skoro dřina, těch pomůcek cukráři zase moc nemají a většinu práce musí udělat rukama," říká pomocnice Miroslava Kresanová.
Naštěstí si při práci rozumí a z legrace se oslovují vedoucí a mistrová. "Mistrová mi poručila, že si po Novém roce musím vzít dovolenou. A má pravdu, ten odpočinek budu potřebovat," tvrdí Pavlína Machálková.
