„Chtěl bych pozdravit Vláďu Mikuláše a věnovat mu všechny ty tři tituly, které jsme ve Slavii vybojovali,“ zmínil Trpišovský někdejšího maséra fotbalové reprezentace, který bojuje s nevyléčitelnou amyotrofickou laterální sklerózou. „Začínali jsme spolu na Xaverově, jsme pořád v kontaktu. Vláďa je člověk, ke kterému mám velký obdiv, dodává mi spoustu energie. Kéž by bylo víc takových, jako je on.“
Je to pro mě univerzita života. Bývalý masér fotbalistů o vražedné nemoci |
Předtím stihl Trpišovský probrat všechna témata, která s jednadvacátým slávistickým titulem souvisela. O čem tedy hovořil?
O titulovém hattricku:
„Jsme šťastní. Získat tři tituly za sebou, to je unikát. Měl jsem to v hlavě dlouhou dobu, směřovala k tomu i některá rozhodnutí během sezony. Taková šance se neotevírá často, byl to náš dlouhodobý cíl. Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří se na titulech podíleli. Je za tím strašně moc lidí, kteří nejsou vidět, dělají nám servis. Jsem na ně moc hrdý, mám strašnou radost i za fanoušky, že jsme to dotáhli. I těch 10 procent na tribunách nám udělalo velkou radost, atmosféra byla úplně jiná. Velký zážitek.“
O tom, že se rozhodlo už před výkopem:
„Zvláštní pocit. Kluci se dívali na část prvního poločasu zápasu Sparty v Liberci, pak byla ještě poslední příprava, těsně před zápasem jsme se dozvěděli výsledek... Trochu jsme pak apelovali na to, že naše práce začíná až v 19:30 na hřišti. Plzeň má kvalitní tým, nebyla to jednoduchá situace. Všichni skákali radostí, celý stadion se radoval a my se měli koncentrovat na výkon... Ale hráči to vzali za správný konec. Bylo vidět, že už jsme to zase my.“
O vlastních pocitech:
„Hodně jsem o tom všem přemýšlel. Jak velká ta šance na třetí titul v řadě je, že už se třeba nikdy nebude opakovat. Ale když Sparta hrála, šel jsem si radši s pár kluky uvnitř stadionu kopnout nohejbal, až v 91. minutě jsem odběhl sledovat zbytek zápasu do posilovny. Ten pocit byl jiný, než jsem čekal, ale krásný.“
O motivaci, která ho poháněla:
„Když jsme do Slavie přišli, byla jiná doba. Přál jsem si získat nějakou týmovou trofej, už po půl roce se povedl pohár. Pak přišel první titul, druhý... V létě jsem viděl dokument o Michaelu Jordanovi, který s Chicagem dokázal získat titul v NBA třikrát v řadě. Ve své době byl nejlepší sportovec světa a šlo mu jen o to si sáhnout na tuhle věc, dokázat to... Tehdy mi sepnulo, že to můžeme mít taky. Každý den jsem nad tím přemýšlel, proto jsem apeloval na vedení, aby přivedli Baha a aby naopak nikdo neodešel. Pan Tvrdík mi to po vítězném derby na Spartě slíbil, i díky tomu jsme to dokázali. Jsem hrozně šťastný, ale asi si ještě ani neuvědomuju, jak výjimečná věc to v českých podmínkách je.“
O srovnání se Slavií z 20. a 30. let, která také kralovala:
„Těžko se to porovnává. Nikdy jsem z té doby neviděl žádný zápas, jen jsem o tom četl. Nechci se pouštět do srovnávání, spíš je zajímavé sledovat, kolik se na našich titulech podílelo hráčů. Když jsme slavili druhý, bylo pryč snad 17 nebo 18 hráčů, kteří získali ten první... Cením si toho, že nám odcházeli klíčoví hráči a my se s tím vždycky vyrovnali.“
O tom, co se za jeho éry ve Slavii nepovedlo:
„Hodně si všechno analyzujeme. Když uděláte chybu, musí vás to posunout dál, musíte se poučit. Taky jsme udělali věci, které se nepovedly, napadá mě třeba přestup Baluty, který se ani typologicky do týmu nehodil. Tehdy jsme měli vytipované jiné hráče, ale ti nevyšli a byl tlak rychle někoho získat... Od té doby víme, že je lepší neudělat nikoho a počkat si na správného hráče. Jsem rád, že teď už se umíme díky tomu prosadit svou hrou, svými myšlenkami.“
Báječné derby, trápení s nováčky i kop do dveří. Jak Slavia došla k titulu |
O sérii neporazitelnosti, která se natáhla na 42 zápasů:
„Rádi bychom ji natáhli do konce sezony. Tlak na výsledky sice trochu opadl, ale tahle touha zůstává. Myslíme na to, jsou čtyři kola do konce, jsme blízko. Ale musíme myslet i na to, že někteří hráči jsou přetížení a čeká je Euro. Reprezentace má sraz den po konci ligy, hned jedou na kemp, pak na šampionát, vrátí se a hned se to rozjede nanovo. Naštěstí se nám vrací někteří kluci z marodky. Zbývají čtyři zápasy a já budu hodně apelovat na to, abychom to dotáhli.“
O letních změnách v týmu:
„Je to na delší debatu. Jsme nucení rozpočet doplňovat z prodeje hráčů, musíme si na sebe vydělat. Zatím jsme měli štěstí, že tým vždycky někdo táhl a někdo se v tahouna vypracoval. Je otázka, jak dlouho se nám to bude dařit. Jak dlouho bude fungovat, že prodáme hráče za 10 milionů euro a přijde náhrada za 1,5 milionu. Je to o tom, jak se nám bude dařit přivádět kvalitní hráče a nahrazovat ty klíčové. Když odejde jeden za půl roku, dá se s tím vyrovnat. Ale nesmíme v létě usnout na vavřínech. Posily vidíme spíš v zahraničí: jednoho dobrého hráče ve Skandinávii, jednoho v Holandsku, jednoho v Rakousku. V Česku vidíme i dobrého mladého brankáře, pak jednoho teenagera... Ale kolik z těch vytipovaných se povede přivést, to je otázka.“
