„Pocit na hřišti už není tak lehký jako kdysi. Musím teď o to víc trénovat, abych klukům stačil. Unavený na hřišti jsem, ale je to o hráči samotném, jestli se nechá porazit tím, že má žízeň a nemůže, nebo se k tomu nějak postaví a zamaká,“ vypráví dvaatřicetiletý Jiráček.
Čekal jste, i pod dojmem nevydařeného jara, že nový ročník odstartujete dvěma vítězstvími?
Je to asi nad očekávání, mile nás to překvapilo. Na druhou stranu víme, že k tomu byla přes přípravu těžká cesta. A když k něčemu přistoupíme trošku vláčněji, než by se dalo, může nás to zase potrestat.
V létě jste navíc přecházeli na nové herní rozestavení. Nebáli jste se porodních bolestí?
To ne, i když 3-5-2 nebo 3-4-3 moc mančaftů nehraje. Osobně jsem s tím vůbec neměl zkušenost, většinou jsem hrál čtyřobráncový systém. Ale je vidět, že jsou tady pro to vhodní hráči, styl nám sednul, i když to ještě není úplně ono, bude to chtít nějaký čas. Ale věřím, že jdeme po správné cestě.
Co se pro vás konkrétně změnilo?
Mám plno jiných úkolů, nejpodstatnější je, že mě trenér konečně pustil trošku dopředu. Dostávám se do centrů, do útočné fáze, do zakončení. Tak jsem hrál celou kariéru, ale za předchozích dvou trenérů jsem musel být klasickou šestkou, stát před obranou a být jen takovým nastrkávačem balónů, do rozehrávky se moc nepouštět. S trenérem Bílkem je to úplně jiné, samozřejmě nemám úplnou volnost, je tam i řada defenzivní práce, ale ta pozice je mi o moc bližší.
A zdá se, že jste na hřišti ožil.
Cítím se líp. Hlavně jsme všichni v přípravě konečně potrénovali, myslím, že je vidět i na hřišti, že máme kondici, naběhané metry nás pak nestojí tolik sil. Vstup do sezony vyšel všem, z toho pak těží jednotlivci. Ale na sebe bych to rozhodně neházel.
Trenéra Michala Bílka má část veřejnosti zaškatulkovaného jako obranáře, ale vy jste v prvních dvou zápasech pod ním vstřelili pět branek. Myslíte, že to tak půjde i dál?
Trenér se u lidí nějakým způsobem zapsal, já myslím, že to je holý nesmysl. V národním mužstvu jsem jej poznal dlouhodobě, čtyři roky, a zažívám jej teď. Vůbec se nezměnil, lpí na šatně, aby fungovala, lpí na disciplíně, aby hráč na trávníku odevzdával to nejlepší, co v něm je, jinak bohužel na hřišti nebude. Myslím, že všichni, co v týmu jsou, to pochopili a dělají maximum, aby se na hřiště dostali.
A to množství vstřelených gólů?
Všechno si sedlo, ale zůstal bych při zemi. Nechci si dělat nějaké alibi, ale nemůžou od nás teď všichni čekat, že Plzni, Spartě a Slavii nastřílíme taky tři góly. Soupeře, se kterými jsme v uvozovkách na stejné úrovni, chceme přehrávat, zvlášť doma. Chceme hrát pro fanoušky, dávat hodně branek, ale jsme si vědomi, že přijdou i zápasy, kdy to třeba holt nepůjde tak lehce. Ale držíme se nastolené cesty, chceme se tlačit dopředu, mít šance, dávat góly. V těchto dvou zápasech to vyšlo.
Trenér Bílek říkal, že chce mít kabinu postavenou na českých hráčích. Je to velký rozdíl oproti minulosti?
Už bych se moc nechtěl vracet k šatně. Dřív to bylo nějak nastavené, i pro mě bylo při příchodu překvapením, jak to tady funguje, protože jsem se s tím jinde nesetkal. Už trošku za trenéra Petržely a teď s příchodem trenéra Bílka se to nějak podařilo zvednout. Česká kabina je holt víc soudržná, jsou tam principy, které jsem venku nepoznal. Základem je, aby hráč, ať už cizinec, nebo Čech, do šatny zapadl.
Je to totéž, co v poslední době řeší i Sparta, kde jste působil?
Tam je to i o něčem jiném. Nedělá dobrotu, když je v týmu několik hvězd, ve Spartě jich je hodně, kteří si myslí, že oni jsou číslo jedna. Ale do jejich problému nevidím, nejsem tam, tak bych to nerad víc hodnotil.
Byl jste i v Jablonci, který vás čeká v sobotu a na úvod ligy dvakrát prohrál, čím si to vysvětlit?
Oba jejich zápasy jsem viděl a neřekl bych, že mají nějaký problém. Ani jednou nebyli horším týmem, bohužel v Ostravě i proti Spartě dojeli na proměňování šancí, ale neřekl bych, že herně propadli. Možná je teď trošku opustila lehkost střílení gólů z minulé sezony. Ale hrají stejně a máme začátek sezony, vůbec bych na to nebral zřetel.
Jablonec čeká totéž co vás loni, půjde přímo do základní skupiny Evropské ligy, se kterou nemá zkušenost. Před čím byste jej varoval?
Čeká je hodně zápasů, budou hrát anglické týdny, což je vždy nepříjemné. A v Jablonci není moc hráčů, kteří si tímto prošli. Zvyknou si na to, ale chce to čas. O to bude náš sobotní zápas těžší. Budou tady chtít zvítězit a získat nějaké body, protože si uvědomují, že se jim blíží ty těžké týdny. Většinou po Evropské lize, kde hrajete třeba před dvaceti tisíci diváky, se v české lize hůř hledá motivace. Do toho se přidává únava. A kdyby ještě měla pokračovat tato vedra...
