Představovala jste si, že v 27 letech budete mít vlastní nakladatelství?
Ne. Ani když jsme začínali s instagramovým projektem YA čtu, rozhodně jsme neplánovali, že nakonec něco takového vznikne. Společně s několika dalšími nadšenci jsme chtěli jen představovat knižní novinky a psát o nich.
Jaká byla cesta z internetu do reality?
Za vším stál hrneček. Přibližně po půl roce od založení profilu jsme jako poděkování sledujícím uspořádali soutěž, do které jsem navrhla hrnek s knižním motivem. Šokovalo nás, jak obrovský zájem o něj byl. Lidé nám psali, jak se jim líbí a že by si ho rádi koupili.
Měli jsme z toho samozřejmě radost a chtěli jsme zájemcům vyjít vstříc, ale bylo nám jasné, že bez podnikatelského oprávnění je nemůžeme jen tak ze dne na den začít prodávat. Následně jsme se sešli a přemýšleli, co s tím. Padl návrh, že bychom to mohli rozjet a pustit se do ambicióznějšího projektu než jen prodej hrnečků.
Michaela Macáková
|
A tím bylo od začátku vydávání knih?
Původně ne. Probírali jsme, co chybí na českém trhu, a došli jsme k závěru, že nikdo nedělá knižní boxy, ve kterých by byl nově vydaný titul. Aby člověka překvapilo, jaké dílo v krabici najde společně se záložkami, samolepkami a dalšími věcmi, které souvisí s příběhem.
V té době existovaly boxy k již dříve vydaným populárním knihám nebo autoři vytvářeli vlastní propagační boxy, ale nic v tom stylu, jak jsme to chtěli my. A tak jsme si řekli: „Aha, ale pokud do toho půjdeme, tak to asi budeme muset vydat knížku.“ Byl to bláznivý večer. Lidé se na mě dívají jako na šílence, když o tom vyprávím.
Měli jste s publikací textů nějaké zkušenosti, nebo jste začínali spíše stylem pokus omyl?
Úplní amatéři jsme nebyli. Například naše redaktorka Kateřina Bláhová již dříve pomáhala s texty autorům na internetu. Já zase měla zkušenost s webovou grafikou, což je dobrý základ pro přípravu grafiky knihy.
Samozřejmě jsme ale museli absolvovat mnoho kurzů, dělat si poctivou rešerši a učit se. Některé věci jsme bohužel zkoušeli i stylem pokus omyl. Postupně jsme se vypracovali a myslím, že nyní se už můžeme vyrovnat mnohým profesionálům. Hodně nám pomohlo nadšení, s kterým jsme do toho šli.
Báli jste se?
Docela ano. Ani ne tak konkurence jako toho, že naše úsilí, do nějž jsme vložili spoustu peněz i času, nedopadne dobře. Převládalo ovšem právě nadšení. To byl hnací motor a dodneška jím je. Nakladatelství je pro nás totiž především koníček. Všichni, kdo se na YA čtu podílejí, tak činí ve volném čase.
Jak časově zvládáte při zaměstnání nebo studiu ještě práci v nakladatelství?
Musíme si hodně organizovat čas. Pracujeme hlavně po nocích, večerech, ve volných chvílích. Nebudu říkat, že nikdo z nás kvůli YA čtu nezmeškal něco důležitého v práci nebo ve škole. Například já pořád vše odkládám, abych se mohla věnovat knihám. Myslím si ale, že je to podobné s každým koníčkem, který člověka naplňuje.
Autoři by měli psát o prostředí, které znají
Tituly připravujete v pevné i měkké vazbě, mají barevné ořízky, vydáváte bonusové kapitoly. K tomu vytváříte také knižní boxy, ve kterých čtenář najde knihu s doplňky, které souvisí s příběhem. To není zcela běžný přístup.
Přesně tak. Alespoň prozatím, jak se jmenuje první vydaná knížka, původně do distribuce vůbec jít neměla. Chtěli jsme ji především kvůli boxu. Byla v pevné vazbě, krásná, propracovaná, a na tisk proto velmi drahá. Pokud bychom ji nabídli i v knihkupectví, cena by byla astronomická. Později jsme udělali dotisk v měkké vazbě pro ty, kteří by si ji rádi přečetli, ale nechtěli za ni dát tolik peněz. A tehdy jsme si řekli, že když už jej děláme, měli bychom ji zkusit dát i do distribuce. K našemu překvapení se dobře prodávala i tam.
Podobně jsme postupovali i u dalších titulů. Boxovou knihu ale stále chceme speciální, aby člověk získal něco, co jinde nesežene. Proto k ní tvoříme bonusové kapitoly, fan arty, svíčky a další drobnosti. I barevnou ořízku jsme plánovali od samotného začátku. Jde sice o velmi nákladnou věc, ale vzhledem k tomu, jak drahá už boxová kniha je sama o sobě, cena ořízky nehraje zásadní roli. To už se ztratí.
Pošli je dál. V Česku se rychle rozjely obchody s knihami z druhé ruky |
Vyplatí se vám boxy finančně?
Ne, pokud bychom si měli platit férovou mzdu za naši práci. Cena pokryje náklady na tisk, korekturu, externisty, a když něco zbyde, rozdělíme se mezi sebou. Každý další box je ale úspěšnější, takže věříme, že časem si budeme moci platit vyšší odměnu i my.
Všechny knihy, které jste zatím vydali, se odehrávají v Česku. Je to podmínka?
Není, ale zatím se to tak vždycky sešlo. A jsme rádi, že čeští autoři píší o českém prostředí, protože ho znají. Pokud by nám přišel rukopis, jehož děj se odehrává někde jinde, ale je na něm vidět, že autor do díla vložil vlastní fantazii nebo zkušenost s životem v zahraničí, nemáme s tím problém. Většina knih českých autorů, které se typicky odehrávají v Americe, na zkušenosti ale založená není. Přitom právě ta je podle nás pro příběhy z reálného světa zásadní.
Už dneska proběhne křest knihy Věk přízraků od Lenky Poláčkové v 17:30 v Dhaba Café v Praze! Budeme moc rádi, když dorazíte, dáte si něco dobrého a poslechnete si zákulisní informace o vzniku knihy tak, jak ji znáte. Večerem vás bude provázet Míša z Radši knihu, která navrhla obálku. Knihu pokřtí dvě ze tří kmotřiček Míš – právě @radsi_knihu a @_gottmi_, která dala podobu knižní Žofce. (Třetí kmotřička, redaktorka Míša @misacte , bude všechno dokumentovat.) Kromě toho vám prozradíme jedno tajemství, které se tak dozvíte jako jedni z prvních. Budeme se na Vás moc těšit!
Pokud plánujete dorazit a ještě jste si neudělali rezervaci, prosím, vyplňte nám formulář, který najdete na webu či ve výběru Křest VP.
Fotku vyfotila redaktorka Míša během podepisování knih do boxů – a Lenky výraz věrně vystihuje, jak moc se na křest těšíme!
#vekprizraku
Při výběru rukopisu je tedy pro vás nejdůležitější jeho autenticita?
Určitě ano. U Alespoň prozatím i Stačí mávnout křídly, což jsou obojí příběhy ze současnosti, je znát, že si autorky něco podobného samy prožily. Ať je to hezká romantika nebo příběh o úzkostech a vážných tématech jako v případě Stačí mávnout křídly, osobní zkušenost je podle mě klíčová.
U Věku přízraků, naší poslední vydané knihy, autenticita nevychází z vlastních prožitků autorky – nemyslím si, že autorka umí hovořit s duchy. Doufám! V tomto případě si ovšem spisovatelka pečlivě nastudovala historii, ze které vycházela, a konec 19. století je tak v románu zachycen velmi věrně.
  
|
Vydali jste tedy romance i historickou fikci. Střídáte žánry schválně?
Měli jsme štěstí, že se nám zatím střídají. Chceme, aby každá kniha byla něčím výjimečná a něčím nás nadchla. Počítáme ovšem, že časem se žánry budou opakovat.
Na webové stránce píšete, že nabízený rukopis nesmí být první díl série. Proč?
Momentálně si neumíme představit, že bychom vydali první díl série od debutanta, případně začínajícího autora. I kdyby byl skvělý, je to pro nás s ohledem na prodejnost, která jde u sérií s každým dalším dílem dolů, příliš velké riziko. Zvlášť když nejsou zbylá pokračování dopsaná. Pokud nám tedy přijde takový rukopis, prosíme autora, zda by jej nemohl předělat tak, aby hlavní linka končila v rámci jedné knihy. Následně se můžeme bavit o volných pokračováních. Ta chystáme u Stačí mávnout křídly a Věku přízraků.
Deadline nemáme, jde nám o kvalitu
Jak moc u vás může autor ovlivňovat konečnou podobu knihy?
Naším mottem, které říkám autorům, je: Když u nás podepíšeš smlouvu, staneš se naším nejlepším kamarádem, ať chceš nebo ne (smích). S autory řešíme vše, od obálek po marketing. V určitých věcech máme samozřejmě právo veta my, ale autor může do redakčního procesu zasahovat hodně. Myslím, že ve větších nakladatelstvích tento přístup není příliš běžný.
Je zmiňovaný postup a pečlivost to, co vás od nich odlišuje?
Myslím si, že ano. Nechci říkat, že se ve větších nakladatelstvích knihám nevěnují, ale mají toho hodně a nemohou každému titulu věnovat tolik času. My žádný deadline nemáme, protože nás vydávání neživí. Pokud potřebujeme další 2 až 3 měsíce, abychom knihu dotáhli, není to problém.
Snažíte se prosadit i v zahraničí?
Samozřejmě je to náš sen, ale aktuálně se snažíme hlavně udržet a rozšiřovat na českém trhu. Nejde tedy o naši hlavní prioritu, ale bylo by hezké, kdyby jednou vyšla v zahraničí některá z našich knížek.
Píšu o pandemii, která teprve přijde, říká spisovatel Neal Shusterman |
V redakci nyní pracují čtyři lidé. Plánujete tým do budoucna rozšířit?
Další členy redakce zatím přijímat neplánujeme. A pokud už někoho v budoucnu mezi sebe vezmeme, bude to člověk, kterého známe a máme s ním zkušenost. YA čtu je srdcový projekt a asi bych nezvládla svěřit někomu cizímu cokoliv, co by mělo vyjít pod naší značkou.
Navíc já osobně potřebuju mít vše pod kontrolou a vědět, co se děje. Proto YA čtu nikdy nemůže být velké nakladatelství. Budeme se ale snažit rozšiřovat produkci, jak to půjde s ohledem na naše kapacity. Zatím jsme vydali vždy dvě knihy ročně, příští rok už budou tři.
Kromě volných pokračování, která chystáte u dvou titulů, plánujete také třetí knihu. O čem bude?
Půjde o romantickou fantasy, jejíž příběh je zasazený do smyšleného světa. Je to tak naše první knížka, která se neodehrává v Česku. Bude to zase něco úplně jiného a těšíme se, co pro čtenáře s autorkou vymyslíme.
