RECENZE: Big Nedo a Bican proti Čepičkovi. Knihy o legendách zaujmou

Dvě knižní novinky potěší především hokejové a fotbalové příznivce, ale vzhledem k obsahu a kvalitě mohou zaujmout i ty, kteří se o sport nijak zvlášť nezajímají. Karel Knap napsal knihu o životním osudu hokejisty Václava Nedomanského, Zdeněk Zikmund pak popsal naše fotbalové dějiny za tuhých dob let 1948 až 1956.

Můj nejslavnější únik

Je to barvitý a až neuvěřitelný příběh „kluka, který navzdory nepřízni dějin 20. století pronikl ze zaplavených luk Hodonína až do těch nejznámějších hokejových arén na planetě a do Síně slávy v Torontu“. Hokejista Václav Nedomanský, přezdívaný Big Nedo, vypráví o svém životě plném slávy i občasných trablů, ale hlavně dřiny a elánu, v knize, kterou s ním připravil sportovní novinář Karel Knap.

Hráč proslulý svými úniky na ledě, z nichž často střílel góly (se svými 163 brankami je nejlepším střelcem v československém národním týmu, se 797 góly desátý v mezinárodní tabulce) ovšem za ten nejslavnější oprávněně považuje fakt, že se mu s rodinou podařilo v červenci 1974 uprchnout ze socialistického státu.

Můj nejslavnější únik

80 %

autor: Karel Knap

nakladatelství: Universum

Celé Nedomanského vyprávění je vedeno v ich formě, Knap do něj autorsky nevstupuje jinak než prostřednictvím vtipných názvů jednotlivých kapitol (na ukázku: Tak se ukaž, holenku, Nejsem agent, přísahám, Kam se hrneš, jelito? Kdo je ten Vaklaf?). Hokejistovy věty nás tedy provádějí po stadionech ve vlasti a později v Kanadě a ve Spojených státech, spolu s ním se setkáváme s dalšími legendami ledního sportu. A opět prožíváme vrcholné okamžiky 60. a 70. let: dvojí porážku sovětského mančaftu na mistrovství světa ve Švédsku na jaře 1969, což národ bral jako sice drobnou, ale citelnou pomstu za okupaci v srpnu 1968, a zisk titulu mistrů světa z roku 1972.

Neméně poutavé je Nedomanského líčení jeho soukromí nebo boje, naštěstí vítězného, se zhoubnou nemocí. Hokejista vyvrací názor, že je samotář, připomíná své přátelství například se spoluhráči Vladem Dzurillou a Ivanem Hlinkou i tenisty Janem Kodešem (jako kluci se střetli na kurtu a Václav vyhrál) a Ivanem Lendlem či s kanadskými kolegy. A hlavně: z každé stránky čiší láska k hokeji, upřímnost a otevřenost. Kniha Můj nejslavnější únik dokazuje, že legenda nemusí být nafoukaný snob.

Bican proti Čepičkovi

Rozsáhlá, šestisetstránková kniha Zdeňka Zikmunda je podrobnou kronikou československého fotbalu v období 1948 až 1956, tj. v době, kdy i slovo fotbal se ocitlo v nemilosti a muselo být nahrazováno termínem kopaná, kdy se slavné kluby včetně Sparty a Slávie musely zříci svých tradičních názvů a kdy mnozí hráči, trenéři i činovníci našeho nejpopulárnějšího sportu čelili různým nesmyslným obviněním od touhy po mamonu po vlastizradu.

RECENZE: Někdy je dobré se trochu bát. Adventní čas rozčeří i zubaté dítě

Určitou ústřední postavou je legendární kanonýr Josef Bican a motivem protivenství, s nimž se musel potýkat, ale známých i méně známých fotbalových jmen tu jsou stovky. Pro pamětníky příležitost k zavzpomínání, pro ty mladší, kterým možná ani jméno ministra národní obrany a zetě prezidenta Klementa Gottwalda Alexeje Čepičky nic neříká, možnost seznámit se s ponurým duchem tragického období naší moderní historie.

Bican proti Čepičkovi

80 %

autor: Zdeněk Zikmund

nakladatel: Prostor

Nelze ani vyjmenovat všechny dobové absurdity, pro ilustraci třeba povinnost špičkových sportovců aktivně se podílet na masové tělovýchově, vázání sportovního působení na místo bydliště nebo zaměstnání, házení klacků pod nohy při žádosti o přestup. Není divu, že mnozí, kterým se nelíbilo všeobjímající heslo Sovětský svaz náš vzor, zatažené i do sportu, volili emigraci. Zikmundova kniha je velmi poučné čtení, stojí za to v ní přinejmenším alespoň zalistovat.