Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvStát podle Ilony Švihlíkové zareagoval na pandemii včas, nebezpečí nepodcenil, což Česko odlišuje od ostatních zemí hlavně na západ od nás, a je prý správné, že používá peníze ze státního rozpočtu na podporu lidí, firem i celého hospodářství.
„Ale chtěla bych varovat. Bylo by dobré, aby podpůrných programů nebylo příliš mnoho a aby se koncentrovaly na výdajovou stranu. Nikoliv do příjmové stránky rozpočtu. Má to být hlavně jednoduché.“
Rozpory uvnitř EU teď vyhřeznou
„Reakce EU byla velmi pozdní. Ukazuje se, že vazba občanů je k jejich národním státům, nikoliv k Bruselu,“ kritizuje ekonomka. „Ale mě spíše zajímá budoucnost eurozóny. Jsme svědky toho, že Itálie a Španělsko budou mít obrovské problémy se svým dluhem a propast mezi bohatým severem a chudým jihem se zvětšuje.“
„Eurozóna je jako manželství. Závazek, ze kterého se neleze snadno. A státy eurozóny tu dvacet let předvádějí to, že chtějí být jednou nohou v eurozóně a druhou nohou venku, ale to nejde. Prostě když chci mít společnou měnu, musím mít společné i to ostatní, tedy i dluhy. A to země jako Německo, Nizozemsko nebo Finsko nechtějí.“
„Jak potom udržet slabší země ve společné měně?“ ptá se Švihlíková. „To je vnitřní rozpor. Ale tentokrát je to ještě složitější. Postižená Itálie je veliká ekonomika a představa, že jí dám v balíku čtyři miliardy eur, to je směšné. To nemá žádný význam. Tady vidím pro eurozónu rizika, která mohou být fatální. Mluvil o tom mimochodem i prezident Emmanuel Macron, že hrozí rozpad.“
Evropská unie je podle Ilony Švihlíkové plná rozporů. „Unie volá po solidaritě, ale pak tu máte země jako je Nizozemsko, které okrádají ostatní na daních (Nizozemsko je považováno za daňový ráj uprostřed EU – pozn. redakce). Tyhle rozpory teď vyhřeznou. Nevím, zda se EU rozpadne, ale její role bude oslabovat a členské země se čím dál více budou chovat jako teď, během pandemie, jako národní státy, a pojedou si podle vlastního scénáře.“
Vláda tápe, ale je to pochopitelné
„Vláda trochu tápe v nastavení podpůrných programů. Já tomu rozumím, je to těžké, máme tady nebývalou situaci. Řešení se hledají za pochodu a bohužel nutně kolem vás začnou kroužit ti, kteří říkají: Když se pomůže mně, pomůže se celé ekonomice. Vydávají vlastní zájem za zájem nás všech, to je klasika,“ upozorňuje ekonomka.
Peníze z Covid Praha se rozebraly za 10 minut |
„Vláda by se teď měla ubránit tlaku a měla by vědět, že tu jsou skupiny, které se chystají ve velkém dobývat rentu, rozhodně jich není málo a začaly se nám tu velmi intenzivně rojit,“ varuje Švihlíková.
„Zaštiťují se veřejným zájmem, ale jde jim jen o sebe. Opravdu bych se zasazovala o to, aby vládní opatření měla jen dočasný charakter.“
„Současnou situaci lze využít různými způsoby. Jednak pozitivně, tedy podporou lokální ekonomiky a domácí výroby obecně, ale i negativně,“ myslí si ekonomka. „Jsou tu i tací, kteří si řeknou: Stát rozdává, tak proč bychom si taky nevzali? Pokud má být pomoc opravdu rychlá, tak tomu nezabráníte.“
„Ale jsou tu skupiny, které budou chtít této situace využít, aby do zákonných norem, třeba do daní, dostali nějaká privilegia, dárečky pro sebe, pokud možno trvalé povahy. A na tohle je potřeba dávat pozor. Ale já jsem ta poslední, která by radila, aby stát nepomáhal.“
Dluh nám nemusí dělat starost
„Je třeba se ptát, komu pomáhám a jak pomáhám, a musíme v tomto systému udržovat nějaká elementární pravidla spravedlnosti a nedovolit parazitování na veřejných zdrojích,“ pokračuje docentka ekonomie. „Pomoc má mít jen dočasný charakter. Jakmile v daném systému způsobíte chaos, tak se toho zejména ti velcí chytnou, rychle se zorientují a využijí toho.“
Schodek může být vyšší než 300 miliard, varují ekonomové |
Ilona Švihlíková si myslí, že míra českého zadlužení vzhledem k hrubému domácímu projektu je solidní. „Zadlužovat se budou všechny státy. Nic jiného jim nezbývá, tady nemáme na výběr. Pokud se státy nezadluží a nepomohou nastartovat hospodářství, bude to ještě horší a i dluh bude ještě větší. Vzhledem k situaci České republiky máme dobrý manévrovací prostor.“
Podle ekonomky je zadlužení nezbytné, škrty by byly horším řešením. „Ale opakuji, je třeba si posvítit na to, co a komu dáváte. Ale pozor. Stát by za to měl něco chtít. Například podíl, prosadit nějaká pravidla. Žádné – oslíčku otřes se. To není dobrý přístup.“
Ilona Švihlíkova míní, že by se stát neměl bát majetkově vstupovat do strategických firem. „Ale problém je v tom, že nemáme definováno, co to jsou strategické firmy.“
Privatizace vodárenství byla idiocie
Strategickým rámcem má Švihlíková na mysli hned několik důležitých segmentů. „Předně jde o posílení potravinové soběstačnosti a také kontrolu nad základní infrastrukturou, včetně vodárenství. Zprivatizovat vodárenství byl akt národohospodářské idiocie. To se nedá omluvit. Ale pozor, v krizích se kromě dobývačů renty rojí i supové.“
Realitní trh se zasekl. Kupující čekají na zrušení daně z nabytí nemovitosti |
„Za supy považuji ty, kteří kolem nás krouží a říkají si: Tohle bych teď mohl koupit za babku. Takže stát by teď měl ochránit některé firmy, aby nebyly pod tlakem těchto predátorů. Nejedná se jen o IT segment, ale i o jiné společnosti. Hodně to teď rezonuje třeba ve Francii nebo v Německu.“
„Mluví se o hrozbě ze strany Číny, jistě. Ale to není problém, který by byl svázán pouze s jednou zemí. Tady vidím třeba prostor i pro zaměstnaneckou participaci. Třeba v Británii ji zavedli nikoliv z nějakých idealistických cílů, ale z obavy před nepřátelským převzetím.“
Zchudneme, ale je to i příležitost
„Koronavirová epidemie pošle naši ekonomiku i ekonomiky jiných států dolů,“ míní Švihlíková. „Sníží se i hrubý domácí produkt na obyvatele, když tohle budeme považovat za zchudnutí. Na druhou stranu nechci rozsévat jenom pesimismus, protože krize tohoto typu znamená i výjimečnou příležitost, jakým způsobem změnit naši ekonomiku a dostat se k něčemu lepšímu.“
Výběr daní klesne o 165 miliard. Ale jen v optimistickém případě |
„Dojde ke střetu mezi skupinami, které si na jedné straně budou chtít zachovat to, co mají teď, navíc aby jim to zaplatil stát pokud možno z našich peněz, a na straně druhé těmi, kteří budou chtít posunout ekonomiku někam jinam, modernizovat ji, z mého hlediska také zlepšit postavení mezinárodní dělby práce, které je v tuto chvíli pro nás jako pro Českou republiku nedůstojné a dlouhodobě neudržitelné.“
„Jde o celosvětovou krizi,“ vysvětluje ekonomka. „V nějaké míře zasáhne všechny, nejsme v tom sami. Ten střet, který jsem naznačila, se povede ve všech zemích.“
„Jde o šok významné povahy,“ navazuje Ilona Švihlíková. „Nemáme s čím srovnávat. Zatím jsme se nesetkali se situací, kdy by většina ekonomiky byla v karanténě. Nemáme se o co opřít. Důležité bude to, jak se v dalších týdnech bude vyvíjet počet lidí na úřadech práce, jak se zmenší úvazky a které firmy žádají o podporu. Bude záležet, zda budou státy nějak výrazněji reagovat. A to se zatím děje.“
Pandemie změny jen urychlila
„Epidemie nefunguje pouze jako vnější šok, ale jako urychlovač změn, které probíhaly už před ní,“ tvrdí Švihlíková. „A tím mám na mysli hlavně otázku deglobalizace. O tom se mluví už delší dobu, velmi významně k tomu přispěl americký prezident Donald Trump svou snahou odpojení od Číny a důrazem na strategický význam některých národních průmyslových odvětví.“
„Tím neříkám, že bych Trumpa nějak chválila, on jen nadnesl toto téma,“ objasňuje docentka. „Ale svými kroky přispěl ke změně rovnováhy debaty o tom, jak má vypadat hospodářská politika. Prostě když to prosazují Spojené státy, ovlivní to celý svět. A tato epidemie nám ukazuje, že dlouhé komplexní výrobní řetězce mají velké náklady, ale nejen to. Jde o ekologickou zátěž, v rozvojových zemích se zneužívá dětská práce. Oslabujete tím zároveň kupní sílu v domácích ekonomikách.“
Na splácení státního dluhu bude kvůli pandemii potřeba 410 miliard |
„A důsledkem toho je skutečnost, že si Evropská unie není schopna vyrobit základní zdravotnický materiál. Přitom nejde o žádné složité technologie, přesto toho Evropa není okamžitě schopna, protože produkce se odehrává v Asii. Hlavně v Číně, ale nejen tam.“
„A teď je čas položit si otázku: není to špatně?“ ptá se ekonomka. „Neměla by tady přece jenom být nějaká základní báze? Nějaké strategické firmy, kterým nedovolíme, aby byly v zahraničních rukou?“
„Nahrává nám i výrobní automatizace, která sama o sobě může přispět k tomu, že se bude výrobní řetězec zkracovat,“ dodává docentka ekonomie s tím, že rozvojové země už vyspělý svět v mnohém nebude vůbec potřebovat. „No a takhle se dostaneme k úplně jiné ekonomice.“
Důležitost lokální ekonomiky
„Kladla bych teď důraz na lokální ekonomiku. Pandemie je obrovská lekce, ale nesmírně užitečná, i když to může znít zvláštně,“ pozastavuje se Švihlíková. „Vidíte to v Evropské unii. Kdo začal jednat? Národní státy. V nich je akceschopnost. Občané navíc od národních států reakci očekávají. Je to historicky ukotvená jednotka. Ale ptám se: Jakým způsobem můžete naplnit očekávání, když nemáte ekonomickou suverenitu?“
KOMENTÁŘ: Tři pandemické rány ekonomice. Poslední může být nejničivější |
„To je zásadní problém: soběstačnost. Ono se to vždycky vyjevuje v krizích a není to jen české téma. Aby velké nadnárodní firmy měly obrovské zisky a pak k tomu ještě neplatily daně díky tomu, že přesunuly výrobu třeba do Vietnamu, a rizika kvůli tomu neseme my, to není správné.“
„Globalizace je typická tím, že ten, kdo se pohybuje a přemisťuje, má výhodu,“ zamýšlí se ekonomka. „A ten, kdo zůstává na místě, tedy v tomto případě národní stát, nese rizika. Tato disproporce je neudržitelná a pandemie to zásadně zvýraznila.“
„Česká ekonomika je malá a otevřená. Jsme sice otevřeni toku zboží, služeb a kapitálu. Ale otázkou je, zda nám to prospívá? Tedy jestli nám tak vysoká míra otevřenosti české ekonomiky zaručuje důstojné postavení v rámci mezinárodní dělby práce. A já si myslím, že ne. Kdyby nám to zaručovala, byla by naše mzdová úroveň a úroveň přidané hodnoty někde jinde.“
Stát – zachránce poslední instance
„Proto využijme tohle období pro posílení našich domácích struktur, které se navíc během epidemie ukázaly jako velmi akceschopné,“ navrhuje docentka. „Zrodila se rychle řada úspěšných iniciativ. Příkladem může být 3D tisk, což je technologie budoucnosti.“
Vláda nechápe, jak moderní nákupní centra fungují, tvrdí jejich zástupci |
„Nemyslím si, že směřujeme ke světu se zavřenými hranicemi. Ale myslím si, že je zapotřebí zapojit mnohem více rovnováhu. Tedy: vnímat to, že občané mají očekávání od státu, stát by na ně měl být připraven reagovat. K tomu musíte mít ekonomickou suverenitu a k tomu patří i hranice. Tím určitě nemyslím ostnatý drát, ale schopnost nastavit si pravidla na svém území. To je strašně důležité.“
„Stát je zachráncem poslední instance,“ říká Švihlíková. „Jakmile je zle, všichni se obracejí na stát. Naopak, když je dobře, tak nikdo nechce platit daně. Říkají: My daně platit nechceme, my bychom nebyli konkurenceschopní. To dobře známe. A proto říkám, abychom na tohle, na tu důležitost státu, nezapomněli ani po epidemii.“
Zdravotnictví jako v USA? Děkuji, nechci
Podle ekonomky pandemie ukázala, jak obrovský je rozdíl mezi zdravotnictvím v USA a u nás. „To, jak se Amerika s pandemií obtížně vypořádává, jak jsme svědky hromadného pohřbívání v New Yorku, ukazuje na to, jak důležité je mít zdravotnictví s veřejným základem. Už vidím, jak se zase za čas objeví hlasy, které budou říkat: Máme dluhy, privatizujme zdravotnictví. Pohled do USA by nás od toho měl odradit, to bychom si měli zachovat v mysli.“
„Největší změny přijdou s ohledem na pandemii v oblasti cestovního ruchu a dopravě. Ale budou se rozvíjet i moderní technologie,“ myslí si ekonomka, podle které se rozšíří také možnosti home office, tedy práce z domova, a změny kvůli koronaviru se projeví také ve školství a posílí nejistoty v automobilovém průmyslu. „Přejdeme na elektromobily? Nebo se od toho odkloníme a budeme se držet klasických aut se spalovacími motory. Tyhle úvahy nás teď čekají,“ uzavírá docentka ekonomie.
