Takzvané akce Zvelebování měst a obcí občanskou svépomocí byly zavedené v roce 1955 u příležitosti desátého výročí osvobození Československa a trvaly až do roku 1989.
Jenže v reálu byly často „povinně dobrovolné“ v duchu „kdo nepracuje s námi, pracuje proti nám“. A budovy, které v jejich rámci vznikly, nebyly vždy té nejvyšší kvality.
ČSSR (ne)inovativní. V závodu se Západem vyniklo jen několik podniků |
Pravdou nicméně je, že akce Z byly užitečné všude tam, kde místní správa selhávala. A že takových míst byla spousta. V Plzni díky nim vznikl například amfiteátr, na Kladensku ve Stradonicích autobusová čekárna, ve Slezské Ostravě garáže, v Mníšku pod Brdy kulturní dům.
Jak píší historici Jiří Knapík a Martin Franc v průvodci kulturním děním, akce byla doplňkem řádné státní investiční výstavby, která nestačila krýt v plném rozsahu všechny životní potřeby moderního člověka.
„Například první samoobsluha byla v Československu otevřená v roce 1955 a najednou nastal obrovský boom samoobsluh, které začaly nahrazovat pultový prodej. Byla po nich poptávka, ale nebyl dostatek stavebních kapacit, aby se samoobsluhy všude vystavěly. Díky akci Z však na mnoha místech vznikly,“ vysvětluje pro MF DNES historik Martin Franc.
Pro spoustu lidí byly navíc akce Z možností, jak se veřejně angažovat, aniž se zapojovali do politického života. Takzvaná „veřejná angažovanost“ mohla hrát roli při posuzování různých žádostí člověka místními úřady.
Pomoc za místo ve školce
„Se slůvkem ‚dobrovolné‘ to tedy bylo trochu sporné. Samozřejmě, kdo se nechtěl účastnit, ten nemusel, ale byla to možnost, jak si u místních úřadů získat dobré jméno. Když člověk ukázal, že se v rámci akce Z účastnil stavby kulturního domu, tak obec uznala, že pro ni něco udělal, a na oplátku ho také podpořila,“ vysvětluje Franc.
Není, nemáme, nevedeme. Zboží ze Západu bylo za socialismu snem |
Dnes devětapadesátiletý Ladislav Tázlar vroce 1986 pomáhal při výstavbě hotelu v Semilech, který byl propojený s kulturním domem postaveným rovněž v akci Z o sedm let dříve.
„Potřeboval jsem stavební povolení na garáž, a aby byl můj syn bez problému umístěn do školky,“ říká Tázlar, který byl tehdy řidičem nákladního automobilu národního podniku Tofa. O sobotách docházel na staveniště, kde s dalšími dobrovolníky míchal maltu a navážel cement.
Na rozdíl od zchátralého hotelu slouží kulturní dům v Semilech svým účelům dodnes. Budovy od architekta Pavla Švancera (obě navrhl v roce 1972) jsou jedněmi z mála dochovaných staveb u nás postavených ve stylu socialistického brutalismu.„Nebylo to tak, že bych nedostal povolení, kdybych nešel na akci Z. Ale bylo mi naznačeno, že pokud půjdu, bude to lepší,“ tvrdí Tázlar. Na přibližně 20 odpracovaných hodin na staveništi však vzpomíná rád. „Bylo to zajímavé, protože se tam člověk sešel s různými lidmi. Kromě stavbyvedoucího, který na celý projekt dohlížel, jsem se tam setkal například s lékařem, automechanikem či truhlářem,“ dodává Tázlar.
Jenom na výstavbu kulturního domu tehdy rozpočet činil netradičně vysokých 25 milionů korun československých. Díla v akci Z se obvykle rozpočtem pohybovala nejvýše do jednoho milionu korun.
Revoluční odborové hnutí zajistilo částku 15 milionů, zbytek poskytl textilní závod Kolora. Jak uvádí Franc, materiál byl stejně jako pracovní síly nedostatkový a opatřoval se z místních zdrojů. Jinak řečeno – co se podařilo sehnat firmám fungujícím ve městě.
Podnikatelský „zázrak“ socialismu. Za úspěchem JZD Slušovice stála StB |
„Práce pochopitelně vázly, chyběli odborníci, stavba stagnovala, měnil se projekt,“ uvádí Ivo Navrátil, ředitel Státního okresního archivu Semily. Na stavbě kulturního domu bylo odpracováno více než 150 tisíc brigádnických hodin, čímž údajně došlo k úspoře více než tří milionů korun.
„Výstavba kulturního zařízení byla jednou z nejrozsáhlejších staveb v akci Z v celé ČSR,“ informovalo tehdejší Rudé právo v článku o otevření kulturního centra. Kvůli výjimečnosti budovy se Semily dokonce snaží, aby stavba získala statut kulturní památky. Letos město odkoupilo i zmíněný hotel a plánuje rekonstrukci.
Snadno a co nejlevněji
Většina budov postavených v akci Z se nepyšní jedinečností semilské stavby. V rámci akcí Z naopak většinou vznikaly stavby vysoce standardizované a technicky co nejjednodušší. „Projekt musel být samozřejmě od profesionála, ale pro akce Z se dodávala nejlevnější typová varianta,“ dodává Franc.
Velkým problémem první poloviny 60. let byla obecně velká rozestavěnost objektů, což se dotklo i budov stavěných v akcích Z. Stát investoval do staveb, které mimo jiné z důvodu nedostatku pracovní síly vázly. „Zejména na venkově lidé v určitém období, například když nastaly žně, nemohli dělat akci Z. Objekty se pak nedařilo dlouho dotáhnout a spousta práce přišla vniveč,“ komentuje Franc.
30 let svobody: kauzy a aféryTřicetidílný seriál vychází v MF DNES každý týden až do listopadu. Představí největší ekonomické a politické kauzy. Miliardové tunely, bankovní krachy, spiknutí kmotrů, sporné amnestie a politické podrazy, vzestupy a pády  |
Z toho důvodu měly být stavby dokončené v běžném roce, nejpozději do dvou let. Tato hranice měla zabránit, aby se stavěly složité projekty. Přesto bylo v roce 1961 rozestavěno 1 056 staveb, přičemž třetina z nich čekala na dokončení více než čtyři roky.
Hned první rok po zavedení akce Z byla vybudována díla v hodnotě necelé miliardy československých korun. V roce 1961 číslo přesáhlo 13 miliard, píší autoři v knize. Ten rok evidovaly místní národní výbory, do jejichž kompetence akce Z spadaly, přes miliardu odpracovaných brigádnických hodin.
Tehdy bylo postaveno 262 kilometrů silnic, 450 veřejných prostranství, 130kulturních domů, 72 osvětových zařízení, 48 koupališť a bazénů, 320 dětských hřišť a 18 sportovních stadionů. Žádné statistiky dokládající, kolik budov za celou dobu akcí Z vzniklo či kolik hodin brigádníci odpracovali, však neexistují.
