Podobně jako OP skočila v posledních letech řada velkých textilních firem a o práci přišly desítky tisíc lidí. Znamená to, že jde o pád textilního průmyslu?
Z těchto kauz logicky vzniká negativní dojem, že textilnímu průmyslu se nyní nedaří a je téměř v troskách. To ale není celá pravda. Pořád je u nás pět set padesát fungujících textilních a oděvních firem, které mají dvacet a více zaměstnanců. Ale firmy zaměstnávající více jak pět stovek lidí jsou už spíš výjimkou. Takže z pohledu zaměstnanosti se nedají srovnávat s Oděvním podnikem Prostějov. Přesto v součtu dává český textilní a oděvní průmysl pořád práci šedesáti tisícům lidí.
Jak mohlo vůbec dojít ke krachu tak významné firmy, jako je Oděvní podnik Prostějov? Je za tím levná konkurence z Asie?
Levná konkurence má na tom jistě svůj podíl, ale pokud by to byl důvod jediný, došlo by k těmto problémům pravděpodobně mnohem dříve. Z tohoto pohledu byla nejhorší situace v textilním průmyslu zhruba před pěti lety a v oděvním ještě o něco dříve. Takže levná konkurence ano, ale musely se k tomu přidat i další příčiny. Definovat je je možné až po hluboké analýze všech souvislostí. Obecně se dá říct, že firmy s "předrevoluční historií" se musely vypořádat s danou velikostí a strukturou a historicky se jejich úspěšnost měřila mírou zaměstnanosti. Udržet tyto dvě veličiny, zejména v oděvním průmyslu, byl neřešitelný úkol.
Jak tedy dnes může textilní průmysl prosperovat?
To, co se zásadně mění, je obsah textilního a oděvního podnikání. Začínáme se více podobat například holandskému oděvnímu průmyslu, kde sice stěží najdete dílnu s více než deseti šičkami, ale přesto má holandská oděvní asociace zhruba devět set členů.
Na co se tedy musí firmy v Česku zaměřit?
Musíme přestat měřit naši úspěšnost především mírou zaměstnanosti. Dokazuje to už řada našich textilních a oděvních firem, které svůj podnikatelský projekt staví na tom, že si drží know-how, což je design, finance, trhy, logistika a kvalita. Jinými slovy: budují obchodní značku a výrobu svěří tomu, kdo je schopen ji zajistit v přiměřené kvalitě a ceně. Takovým podnikatelským projektem lze dosáhnout velkých tržeb, ale v podmínkách Evropské unie a jejich nákladů na pracovní sílu sotva velkou zaměstnanost. Samozřejmě, že se přímo nabízí otázka, kdo tedy zajistí onu zaměstnanost. To je ale primárně otázka pro politiky a jejich strategické vize.
Oděvní podnik už delší dobu platil jen nejnutnější náklady, aby mohl vyrábět. Seznam věřitelů tak narůstal stejně jako celkový dluh...
K tomu mohu těžko něco říct, ze zkušeností ale vím, že je to většinou otázka toho, kdy se začnou problémy řešit. Když to není včas, okolnosti obrazně utáhnou smyčku kolem krku. Zda to je problém Oděvního podniku nevím, vnější pohled tomu však napovídá.
Dá se říct, že hlavním problémem Oděvního podniku byla velikost firmy?
Tak jednoduše bych to neviděl. Přiměřená velikost firmy je hledání rovnováhy mezi flexibilitou – schopností rychle reagovat na požadavky trhu – a kapitálovou silou. Malé firmy jsou většinou flexibilní, ale jsou snadno zranitelné. Velké jsou sice relativně stabilnější, ale méně pružné.
Může být v dnešních podmínkách firma velikosti Oděvního podniku flexibilní?
Ano, může, to se automaticky nevylučuje. Zajistit pružnost velké firmy musí její vnitřní procesy. Jak, to ukázal před časem i Oděvní podnik – jedním z nejpovedenějších kroků společnosti bylo zavedení značky William & Delvin. Když se výrobky této skupiny objevily na trhu, řada spotřebitelů se domnívala, že jde o americkou značku a tyto výrobky si získaly velmi rychle oblibu. Jinými slovy: firma vybudovala novou výrobkovou skupinu (značku) u které byli zákazníci ochotni uhradit v ceně i "české" výrobní náklady.
Prosakují signály, že v lepším případě zůstane funkční pracoviště vyrábějící obleky na míru, kde pracují tři stovky lidí. Co si o tom myslíte?
Určitě je to cesta, jak alespoň část výroby udržet. Obliba výroby obleků na míru roste a může být i finančně zajímavá. A asi nemůže být zásadní otázkou, kolik lidí to zaměstná. Zda to bude pouze padesát pracovníků, nebo tři sta zaměstnanců. Samozřejmě s ohledem na bývalou zaměstnanost je to výrazný propad a některým lidem se zdá, že už by bylo lepší továrnu úplně zavřít. Jenže pořád jde o stovky lidí. A v oděvním průmyslu by šlo i tak v evropském kontextu stále spíše o velkou firmu.
V horším případě ale může úplně skončit...
To je na konkurzním správci, ten může zvolit několik cest. Nalézt v tuto chvíli tu nejlepší je fakticky úkol vyřešit soustavu rovnic o x neznámých a to může jen někdo, kdo zná všechny podrobnosti. S určitostí lze říct jedině to, že to zajisté nebude úkol jednoduchý.
