V evropských silech je přebytek obilí a prodává se za cenu pod výrobními náklady. To je holý fakt, kterému nyní evropští farmáři čelí, a nutí je to přemýšlet, zda vůbec pšenici pěstovat. Neznamená to, že nebudeme mít mouku na domácí chléb nebo vánočku, ale neúprosná logika světového trhu povede spíš k tomu, že mouka nebude z české nebo francouzské pšenice, ale třeba z australské nebo ukrajinské. A nebudeme-li mít v Evropě vlastní produkci, může v budoucnu podražit.
Je neoddiskutovatelné, že pomáhat Ukrajině je správné. Přesto, neměli bychom právě po ní chtít dodržování norem platných v EU, pokud z pochopitelných důvodů do Unie směřuje?
