Někdejší zaměstnanci podniků zahraničního obchodu, jejichž jména vycházela v Cibulkových seznamech spolupracovníků StB. Nebo střední úředníci ministerstev s knížkou člena KSČ. To byla česká ekonomická elita poloviny devadesátých let. A k nim je třeba započíst i skupinky mladých chytrých hochů s vysokoškolským diplomem. Pár jich v době, kdy se začal budovat kapitalismus, uspělo. Třeba Petr Kellner je dnes nejbohatším Čechem.
Avšak třeba skupina Motoinvestu na své transakce, které by v západních zemích často znamenaly odchod do vězení, doplatila vytěsněním z nejlukrativnějších pater ekonomiky. Dnes stojí většina z první várky českých kapitalistů na okraji společnosti. Čas od času se o nich píše v souvislosti se zájmem policie nebo soudů. To v případě těch, kteří z firem vysávali peníze tak "primitivní" formou, že nyní musí najímat ty nejdražší právníky a věřit, že se vyhnou vězení.
Největší ztracenci: kapitáni průmyslu
To je případ bývalého šéfa strojíren ČKD Jiřího Marouška, někdejšího kormidelníka kladenských hutí Poldi Vladimíra Stehlíka nebo plzeňského škodováckého bosse Lubomíra Soudka.
Je mnoho někdejších prominentů, o nichž se sice mluví jako o těch, kteří prohráli, ale realita může být jiná.
Václav Pastrňák, který dovedl na pokraj krachu polostátní hutě Vítkovice, čile obchoduje s uhlím. Někdejší šéf Chemapolu Václav Junek si v klidu chodského Trhanova v sídle jedné ze svých lesních společností chodí na hony. Před rokem byl dokonce v první řadě na koncertě špiček populární hudby přenášeného Novou hned vedle Vladimíra Železného a politiků. To skutečně nelze brát za prohru.
Vliv po krachu Agrobanky ztratil bývalý šéf kontroverzního Motoinvestu Pavel Tykač a na rozdíl od průmyslu je ve světě financí ztráta důvěry cejchem smrti. Ne tak v Česku dnešních dní. Tykač si vydělává jako poradce, nyní se objevil jako významný akcionář Českých radiokomunikací. Mozek Motoinvestu zkrátka nestrádá a podle odhadů disponuje miliardovými fondy.
O strádání rozhodně nemůže mluvit ani Viktor Kožený, který se svými Harvardskými fondy rozhýbal kuponovou privatizaci. Do Česka nemůže, protože by putoval zřejmě za mříže, a v zemích s vyspělou ekonomikou s ním nechce mít nikdo nic společného.
Nejen drahé úvěry
"Ztracenci" české ekonomiky doplatili většinou na několik obecných příčin. Tou první bylo, že si na koupi majetků půjčovali drahé peníze - úvěry s dvacetiprocentním ročním úrokem nebyly výjimkou. K tomu je nutno přičíst, že to byli lidé, kteří se jen stěží mohli naučit západním manažerským postupům.
Vladimír Stehlík dotoval dělníkům svačiny, za korunu jim prodával noviny. Spravovat svěřený majetek však bylo nad jeho síly. Lubomír Soudek zase nechápal pravidlo, že není rozhodující, jak je firma velká, ale kolik vydělá peněz. Přikupoval do své skupiny jednu firmu za druhou, zadlužil podnik a nebyl schopen vracet peníze. Nyní musí vysvětlovat, za jakých okolností si jeho soukromé společnosti vzaly ve firmě stovky milionů korun a nikdy je nevrátily.
Soudkova kauza je první, která skončila až před soudem. A to přesto, že například v případě Vladimíra Stehlíka začalo policejní vyšetřování už před šesti lety. Pro práci justice a policie právě tento případ není nejlepší vizitkou a poté, co soud vrátil kauzu k došetření, i někteří policisté přiznávají, že Stehlík nakonec odejde jako vítěz. Kolik dalších ho může následovat?
Hybaj ven z banky
Pomineme-li krachy malých bank a státní pomoc těm největším, proběhly v Česku dvě bankovní krize. Obě řešila vláda mimořádným zasedáním, v obou případech přinesly oběma hlavním aktérům doživotní distanc pro návrat do bankovního světa.
Zmíněná skupina Motoinvest v čele s Pavlem Tykačem ovládla koncem roku 1995 Agrobanku a brousila si zuby dokonce na Českou spořitelnu. Zhruba po roce jejich vlády se však problémy banky prohloubily - finanční ústav přestal být schopen vyplácet vklady a ČNB na něj uvalila nucenou správu.
Tykač se v následujících letech postupně stahoval z ekonomické scény, až skupinu Motoinvest rozpustil. Podle odhadů však disponuje miliardovým majetkem a čas od času problesknou informace o jeho účasti na některých obchodech. Pád Agrobanky přišel daňové poplatníky na 50 miliard korun.
Investiční a Poštovní banku řídili po většinu doby její existence Jiří Tesař a Libor Procházka. Prostřednictvím spřátelených firem, které skupovaly akcie banky, ji také ovládali. V roce 1999 však začala kontrola ČNB, jejíž průběžné nálezy znamenaly, že banka není schopna bez několika desítek miliard finanční injekce existovat. Akcionáři peníze nedodali, banka se dostala do potíží a následoval scénář jako u Agrobanky.
V tomto případě však banku během dvou dnů koupila ČSOB a stát jí zaručil veškeré ztráty. Podle odhadů by krize IPB měla přijít daňové poplatníky nejméně na 100 miliard korun. O Tesařovi není od krize IPB prakticky slyšet. Procházka čelí policejnímu obvinění kvůli prodeji Plzeňského Prazdroje, vydal knihu Bankéř vypovídá a jinak se prý věnuje roli poradce.
Chvalovský čeká na soud
Nosil odznáček čestného klienta Komerční banky, nyní čeká na soud poté, co banka předala policii materiály, podle nichž firmy ze skupiny někdejšího prvního muže českého fotbalu nevrátily půjčených 1,3 miliardy korun. Případ dokládá, jak se v Česku půjčovaly peníze a jak vlivní podnikatelé byli propleteni sítí přátelských vazeb s bankovními úředníky na mnoha postech.
Jak jinak vysvětlit, že místo aby v databázi dlužníků stály Chvalovského firmy, byla tam taková jména jako Deutsche Bank nebo Citibank, tedy největší světové finanční instituce, kterým se peníze převáděly za ty nejnižší úroky.
Falšování údajů podle policistů zaručovalo skupině levné peníze. Přesto se do banky nevrátily. Chvalovský nyní čeká nejen na soud, ale i na výsledek arbitráže s ČSOB a Plzeňským Prazdrojem, která mu může přinést až dvě miliardy korun. Znovu se může stát jedním z velmi bohatých Čechů.
|
Někdejší kapitáni českého průmyslu a financí |
| Libor Procházka a Jiří Tesař Téměř deset let byli klíčovými manažery Investiční a Poštovní banky. Měli v bance hlavní slovo a prostřednictvím spřátelených firem ji vlastnicky ovládali. S nucenou správou na IPB v červnu 2000 ztratili veškerý vliv a od té doby se veřejně příliš neangažují. |
| Lubomír Soudek Někdejší šéf a spolumajitel plzeňské Škody. V roce 1993 přišel do rozvráceného podniku, který téměř nevyráběl. Vzal si velké úvěry, nakupoval jednu firmu za druhou a po krátkém rozkvětu přišel tvrdý pád. Z podniku musel odejít před třemi lety. Nyní čelí obžalobě, že přeléval peníze ze Škody do svých soukromých firem. Podniká ve firmě Skywalker, která se zabývá obchodem se strojírenskými výrobky. |
| Vladimír Stehlík Bývalý první muž kladenských hutí čelí už více než pět let obvinění, že Poldi kvůli transakcím se Stehlíkovou firmou Bohemia Art přišla o 67 milionů korun. Na Stehlíka již byla podána obžaloba, ale soud věc vrátil k došetření. Architekt Stehlík nedávno prodal svůj dům v Praze-Hodkovičkách, odstěhoval se na venkov a koupil poblíž Slaného restauraci a kravín. Tvrdí o sobě, že se mu příliš nedostává peněz. |
| Jiří Maroušek Stál v čele pražských strojíren ČKD v druhé polovině devadesátých let. Před více než rokem byl se spolupracovníky obviněn z podvodu. Podstata podezření spočívá v tom, že firma Inpro, jejímž byl spolumajitelem, prováděla s akciemi strojíren operace, které pro stát znamenaly ztrátu 276 milionů korun. Po odchodu z ČKD zůstal šéfem Inpra, podle bývalých spolupracovníků má vážné zdravotní problémy. |
| Václav Junek Patřil v první polovině 90. let mezi kapitány průmyslu. Stál v čele kolosu Chemapol, který pod Junkovým vedením nabobtnal do obrovských rozměrů. Pohltil několik chemiček, vybudoval síť benzinových pump, obchodoval s ropou. Chemické impérium však vybudoval za cenu obrovských dluhů, kterými se nakonec koncem roku 1998 konglomerát udusil. Junek přesedlal na lesnictví, nyní je předsedou dozorčí rady firmy LST v Trhanově. |
| Viktor Kožený Nejkontroverznější a zároveň nejbohatší český finančník. Pohádkově zbohatl na obou vlnách kuponové privatizace, jeho majetek se odhadoval na 200 milionů dolarů. Dnes je stíhán českou policií. Závažným obviněním z podvodů za 450 mil. USD čelí ve sporu s americkými investory. V Česku po něm zbylo čtvrt milionu zklamaných akcionářů, kteří čekají na svůj díl z likvidovaného impéria. Kožený žije v luxusním klubu milionářů na Bahamách. |
