Agrofert má dva hlavní majitele: podnikatele slovenského původu Andreje Babiše, který drží 45 procent, a švýcarského obchodníka se zemědělskými produkty Ameropa. Loni měl Agrofert tržby 53 miliard korun a podle předběžných výsledků vykázal zisk 2,4 miliardy.
Během několika týdnů by mělo uskupení zamířit ještě mnohem výše, alespoň co se týká velikosti spravovaného majetku. Kabinet Miloše Zemana mu koncem loňského roku přiklepl společnost Unipetrol. Spojí se tak dvě největší firmy v české chemii.
Babiš nyní shání více než 11 miliard korun, které vládě slíbil. A také není zcela jasné, zda uskuteční zamýšlený prodej některé z firem z celého uskupení. Předběžně je dohodnutý s firmou Conoco, která by měla převzít rafinerie a síť čerpacích stanic Benzina. Vyloučena však není ani jiná cesta a zapojení dalších chemických uskupení. K tomu by však potřeboval Agrofert výjimku od vlády. Dosud platí, že privatizovaný majetek nelze dále převádět.
Agofert vznikl těsně po rozdělení Československa. V roce 1995 tato firma navyšovala své jmění a vyvázala se z vazby na někdejší slovenský podnik zahraničního obchodu Petrimex. Agrofert tehdy ovládla švýcarská firma OFI, kterou vlastnili Babišovi spolužáci ze střední školy. Slovenská firma se později pokusila převzetí Agrofertu právně napadnout s tím, že jí měl podnik zůstat, ale bez úspěchu.
Tento moment byl klíčový pro další rozmach impéria. Agrofert nakupuje tuzemské chemičky a zemědělské podniky. Postupně ovládá chemičky Lovochemie, Precheza a Deza, vyrábějící hlavně hnojiva, a firmy zabývající se obchodováním s obilím a masokombináty. Výrazně tak promlouvá nejen do chemie, ale i českého zemědělství, kde je nákupčím masa, obilí a prodavačem hnojiv.
Předloni koupil i přes odpor někdejšího ministra financí Pavla Mertlíka za osm set milionů korun třetí největší chemický konglomerát v zemi - AliaChem s pěti výrobními podniky, vyrábějícími chemikálie k dalšímu zpracování. Mertlík tehdy chtěl, aby zbankrotovaný AliaChem koupil stát. Ale narazil na odpor ministra průmyslu Miroslava Grégra, který prosadil, aby se státní Konsolidační banka v oživování AliaChemu neangažovala.
Z Unipetrolu zajímají Agrofert ty podniky, které zásobují surovinami jeho výrobce hnojiv - především litvínovský Chemopetrol. Babiš tedy bude kromě rafinerií a čerpacích stanic ovládat prakticky celou českou chemii. Tak mocného muže, který by vládl celému jednomu oboru, neměla země ani v devadesátých letech v době manažerských cest privatizace. Nové firmy nakupoval většinou velmi levně, často poté, co lacino skoupil jejich dluhy.
Podnikatelské začátky, kromě starého obchodního sporu o ovládnutí Agrofertu, provází ještě jedna otevřená otázka. Policie před asi třemi měsíci dostala za úkol prošetřit postup Andreje Babiše při tři roky starém případu ovládnutí společnosti Lovochemie. Tuto kauzu otevřel někdejší akcionář - firma BAGS.
V příběhu jde o to, že jedna společnost, která měla majoritní podíl v Lovochemii a na niž bylo vázáno mnoho dluhů, se neúčastnila navyšování kapitálu chemičky a později byla poslána do likvidace. Druhý akcionář kapitál posílil a Lovochemii ovládl.
Problém je v tom, že v té době byl Babiš předsedou představenstva všech tří klíčových firem - Lovochemie i obou akcionářů. Podnikatel odmítá, že by postupoval v rozporu s právem.
Řekl, že to nebyl on, kdo původního akcionáře zatížil dluhy, ale do firmy přišel později, a to proto, že mu šlo o koupi chemičky a jinou cestu neměl. "Za mě mluví hlavně čísla, to, že dokážu vést firmy k prosperitě," uvedl před časem. Málo známý Babiš je mužem s obrovským vlivem a má blízko ke špičkám ODS i ČSSD.
