Všichni tak trochu změnili profesi - stali se provozovateli baru, který dostal název podle slavného amerického filmu Alexandera Paynea, kde hraje víno jednu z hlavních rolí.
* Jak vám víno chutnalo?
Je to poměrně harmonické víno, silnější stránkou než chuť je ale vůně. A dochuť mi připadá malinko trpká. Přiznám se, že vína z Nového světa jsou pro mě většinou moc aromatická. Nejsem z těch, kteří ve víně hledají jahody a brusinky. Ale tohle se mi líbí. Na běžné pití a s ohledem na cenu je to velmi příjemné víno.
* To, že jste si s přáteli otevřel vinný bar, svědčí o tom, že máte dobrý vztah k vínu...
Začalo to tím, že jsem kdysi přivedl k vínu Aleše Najbrta, který se do něj zamiloval a časem mi svými znalostmi přerostl přes hlavu. Spolu s dalšími kamarády jsme založili vinařský klub, scházeli jsme se v bytech či ateliérech a ochutnávali vína ze svých soukromých archivů. Z toho vznikl nápad otevřít veřejný prostor, kam by mohli chodit i další naši kamarádi.
* Proč Bokovka?
To byla myšlenka Honzy Hřebejka, kterého ten film nadchl, a všichni jsme s ním souhlasili. Navíc to vystihuje i to, že pro nás všechny je to vlastně ,bokovka‘ k našim činnostem.
* Jaká vína máte rád?
Jednoznačně burgundská. Mám rád i jednoduchá vína z Languedoku nebo z jihozápadní Francie. Ocením, když mě víno překvapí, když je chytré. Musí mít svou vlastní tvář. Rád proto objevím nějaké zajímavé víno i v nižších cenových kategoriích. Při našich setkáních vinařského klubu ochutnáváme často velká vína, ale to nejsou vína na běžné pití, takové víno je svátek.
* Vy jste vlastně také tak trochu vinař. Ve sklepích Nového vinařství dozrává víno se jménem TONO z tramínu červeného. Máte rád aromatické odrůdy?
Vůbec ne. Ochutnal jsem všechna vína z jejich produkce a mám tam úplně jiné favority. Je to ale velice progresivní společnost a možná se mi podaří je přesvědčit, aby chuť vína s mým jménem změnili (smích).
