Odhalíte krvavé tajemství kultu? Nášup pro zombie akci Dying Light je pecka

Dying Light: The Following je výhra pro všechny. Fandové parádní akce sáhnou po povedeném datadisku, zatímco zbytek má šanci naskočit s kompletní vylepšenou edicí. Pokud rádi masakrujete zombíky a máte slabost pro hry v otevřeném světě, není co řešit, berte.

Placená rozšíření nemají v posledních letech dobrou pověst. Většinou působí jako vytržená část z původní hry, kterou se vydavatel rozhodl dodatečně zpoplatnit. Datadisk The Following mezi ně nepatří. Je za ním kus poctivé práce: přidává novou oblast, vlastní příběh a masakrování zombíků umožní už i v bugině na čtyřech kolech. Herní doba je přitom slušná, při hraní na pohodu jsem se k závěru dostal za necelých čtrnáct hodin. A to mi pořád zbývá kopa vedlejších úkolů.

Dva nové prvky: bugina a kuše.

The Follwing sice navazuje na původní Dying Light, hraní je však oddělené, mezi původním městem a nově přidaným venkovem nelze volně cestovat. Obtížnost je vyladěna pro zkušenější dobrodruhy, proto bych nejdříve doporučil absolvovat původní hru a naučit se všechny fígle. Teprve pak se hlavní hrdina Kyle Crane může vydat na venkov, aby odhalil tajemství podivného kultu, který by mohl znát lék na zombie nákazu.

Problém je, že na venkově se s cizincem nechce téměř nikdo bavit. Kyle si totiž nejprve musí získat jejich důvěru, což znamená, že lítá od čerta k ďáblu a plní nejrůznější úkoly. Stav přízně je vyjádřen ve speciální záložce v menu. Díky tomu je průběh hry nelineární, protože kdy a který úkol splníte, je pouze na vás. Důležitá je přízeň, která vás postupně sblíží s tajemným kultem. Vpřed pak hru posouvají povinné příběhové mise.

Vertikální akci, tedy skákání po střechách si užijete i na venkově.

Tohle není další díl Carmageddonu, byť tak hra díky výzvám po celé mapě působí.

S přesunem na venkov se částečně změnilo i pojetí hry. Zatímco ve městě jsme hodně skákali po střechách, rozlehlý venkov je plný zejména polí, na nichž kromě obilí rostou i zombíci. K ruce tak brzy získáme parádní buginu, kterou lze vylepšovat stejným způsobem jako dovednosti hlavního hrdiny. A samozřejmě neslouží jen k rychlému přesunu po mapě, pomůže i v boji. Na druhou stranu se nemusíte bát, užijeme si i šplhání po skalách či vertikální akce v přilehlém přímořském městečku.

Bugina je kapitola sama pro sebe. Je vážně skvělá. Pokud se vám stýskalo po skutečném nástupci Carmageddonu, tady ho máte. Ultimátní masomlejnek si lze postupně vylepšovat, například osadit beranidlem či plamenometem. UV lampa zase pomůže při nočních jízdách. Masakrování zombíků na čtyřech kolech patří k tomu nejlepšímu, co The Follwoing nabízí.

Krajina je navíc plná přirozených skokánků, ploty jsou zničitelné, stohy slámy odlétávají po nárazech pryč a podobně; díky tomu všemu vás bude ježdění bavit. Navíc nemusí být samoúčelné. Po herním světě jsou vylepené plakáty s nejrůznějšími výzvami, během nichž musíte například ve vymezeném čase zmasakrovat určitý počet zombíků či projet stanovenou dráhou na čas. Náročnější výzvy ovšem vyžadují kvalitní součástky. Ano, i ve hře potřebuje auto neustálou péči.

Kromě oprav se musí doplňovat benzin. Stačí dojet k benzince, případně prohledávat nádrže aut. A když už u toho budete, podívejte se i pod kapotu, většinou najdete užitečné součástky. Benzin samozřejmě dojde v těch nejméně vhodných situacích, například když se stmívá, dorážejí na vás houfy zombíků a bezpečný úkryt je někde daleko. Skvěle to ovšem dokresluje atmosféru tísně a ohrožení. S rychlostí obnovování zombíků však autoři na některých místech až příliš tlačí na pilu.

Na poště je mrtvo, ředitel se oběsil.

Na začátků se s vámi nechce nikdo bavit. Důvěru místních si musíte získat.

Novinkou je také kuše, z níž lze střílet několik typů projektilů, například otrávené šípy. V čem je lepší než třeba pumpovací brokovnice nebo útočná puška? Nedělá hluk. Ocitnete se v situacích, kdy se například potýkáte s přesilou banditů, přičemž přestřelka naláká zombíky. Než propukne mela, je lepší postupovat obezřetně.

Líbil se mi nelineární postup hrou, při němž lze přeskočit mise, která vás nebaví nebo vám nejdou. Na začátku se seznamujete s místními a prozkoumáváte okolí. Například vyrazíte na poštu, abyste našli dárek od maminky pro malého chlapce. Šéf pošty se oběsil a balíček na místě nenajdete, je už v rozvozovém voze. V prvním objevíte pár dopisů pro místní, v druhém balíček.

Nenásilně tak vstřebáte místní reálie a malé příběhy. Jeden z přeživších vytáhne z obálky dopis od bráchy, který ho dojme, druhý se pořádně rozlítí. Donesli jste mu totiž účet za elektřinu. Kyle je sice sympaťák, tak trochu Mirek Dušín, jeho charakter ovšem nemá žádnou hloubku. V datadisku to ovšem není tak patrné jako v hlavní linii.

Postupem času se více objevují mise z hlavní příběhové linie, prostřednictvím kterých nahlížíte za oponu fungování sekty. Mají skutečně lék proti nákaze? Jak je možné, že jsou někteří imunní proti kousnutí? A kdo je vlastně Matka, kterou všichni uctívají? Ve hře jsou dva různé konce, které se liší podle volby v závěru a rozuzlení mě dostalo. Oba jsou vlastně špatné a oba dávají smysl. Je to tvrdé střetnutí s realitou. Pro pořádek, ve hře je ještě jeden tajný konec, který spíš vnímám jako easter egg, a který se neliší od jednoho ze závěrů. Jen se nedozvíte nic o podstatě sekty a o Matce.

Šplhat a skákat budete i na skalách.

I sekta má své nepřátele.

Dying Light ode mě získal v recenzi před rokem 86 procent a zpětně musím říct, že jsem měl dát víc. Byla to jedna z mých Her roku 2015. A datadisk přidává za málo peněz hodně muziky. Po Zaklínači 3 tak další polský tým ukazuje západním vydavatelstvím, jak má vypadat skutečný datadisk. Tvůrci přitom posouvají hratelnost dál a v jednom balíku přicházejí s hutnou porcí zombie řezničiny. Nepochybuji, že studio Techland už pracuje na regulérním druhém díle. A pokud se v něm Kyle Crane objeví, můj tip je, že jako záporná postava.

Hra je dostupná na PC, Xbox One a PlayStation 4.