New York v troskách pohltí na desítky hodin. Recenze The Division

Záchrana posledních zbytků civilizace v kulisách zdevastovaného New Yorku hráče polarizuje. Za zdánlivou střílečkou je totiž hutná hra na hrdiny, jejímž motorem je honba za lepší výbavou. A pokud si vás hra zaháčkuje, připravte se, že v ní strávíte desítky hodin.

Pouhé dny stačily na to, aby se město New York, jedno ze světových center kultury a finančnictví, ponořilo do chaosu. Vinu nese virus neštovic s upraveným genetickým kódem, který se mezi obyvatelstvo rozšířil prostřednictvím bankovek. Pořádek a běžný provoz se snaží obnovit jednotka Joint Task Force, jíž asistují agenti z Divize, kteří si mají poradit i bez závislosti na centrálním velení.

Boj probíhá hned na několika frontách. Vzniklého chaosu okamžitě využil odpad společnosti, tedy různí kriminálníci, kteří vás zastřelí jen proto, že můžou. Trochu jinou sortou lidí jsou takzvaní Čističi, převážně zaměstnanci technických služeb, kteří se rozhodli vyčistit město po svém. Pomocí plamenometů ovšem nezabíjejí jen nakažené, ale úplně všechny. Posledním nepřítelem je soukromá vojenská společnost Last Man Battalion, která bojuje proti vládě.

Otevřený svět

Příběh přesto nelze vnímat jako hlavní motor. Vlastně to ani nejde. Důvod? Byť The Division vypadá jako klasická střílečka, nefunguje tak. Neběžíte v předem připraveném tunelu, kde kolem vás všechno bouchá, hraje dramatická hudba a tvůrci vám během pár hodin umě odvypráví napínavý příběh. Nic takového.

The Division

The Division sází na otevřený svět, který je však rozparcelovaný na mnoho oblastí podle dosažené úrovně. Příběh posouvají dál mise, do nichž ovšem nelze naskočit hned. Musíte plnit vedlejší úkoly, z nichž získáte potřebné zkušenosti. Zároveň tak odhalujete dramatické příběhy obyčejných lidí, ale i darebáků či policistů. Tím se trochu rozmělňuje hlavní příběhová linka. Zklamalo mě trochu, že v příběhu nezůstalo místo pro nějaké překvapení nebo zvrat.

Hezky česky

The Division je možná hrát s českými titulky, a to nejen na PC, ale i na konzolích. Komu nevyhovují, zůstane u angličtiny nebo němčiny. Překlad není špatný, je z něj však občas patrné, že vznikal bez znalosti kontextu situace.

The Division má podle mého nejblíže k žánru MMORPG, tedy masivně multiplayerové on-line hře na hrdiny. Masivně je zde sice navíc, protože hrajete maximálně ve čtyřech, ale v podstatě nevidím rozdíl mezí tím, jak hraji například World of Warcraft. Po herním světě se toulám rád sám, hledám důkazy, poslouchám telefonní nahrávky, zatímco v misích se s dalšími třemi lidmi pustím do náročnějších výzev. Ve skupině samozřejmě lze hrát nejenom v hlavních misích, ale všude.

Zřejmě nejdůležitějším místem ve zničeném New Yorku je budova pošty, kde vyrostla vaše operační základna. Zpočátku prázdná budova se postupně rozrůstá, například o střelnici či místo s pediatrickou péčí. Aby se tak mohlo stát, musíte plnit vedlejší úkoly, respektive střetnutí. Tím získáte body pro jednu ze tří částí: zdravotnickou, technickou a bezpečnostní. V jakém pořadí si budovy a k nim vázané výhody zpřístupníte, už je na vás.

Na tomto místě se ještě vrátím k vedlejším misím, které považuji za největší slabinu hry. Pokud vynechám pár zajímavějších kousků, jejich náplň se příliš opakuje. Například zdravotnické mise točí dokola jen záchranu rukojmích, obnovu zásobování vodou či sbírání dat o viru. Přijde mi, že právě ve vedlejších misích se mohli tvůrci pořádně odvázat a ukázat rozměr apokalypsy i trochu jinak (že to jde, naznačila třeba post-apokalyptická akce Dying Light).

Všem, kteří se na hru teprve chystají, bych také doporučil nikam nespěchat. V klidu si projděte každý region, splňte úkoly a posuňte se dál. Ano, z příběhových misí je při prvním průchodu koňská dávka zkušeností, ale nebojte. Sám jsem nikam nespěchal a dokončení příběhu mi zabralo zhruba 40 hodin. Do maximální 30. úrovně mi ovšem stále chyběly 3 levely a základna byla ve všech třech směrech odemčena pouze na 90 procent. Musel jsem se tak vracet ke starším střetnutím za méně zkušeností.

Já, agent

Motorem hry je neustálá honba za lepší a lepší výbavou. A v tomto ohledu The Division exceluje. Kromě primární, sekundární a záložní zbraně lze agenta obléci vestou, maskou na obličej, nákoleníky, batohem, rukavicemi a pouzdrem na zbraň.

Dovednosti, talenty, přednosti

To, jak se za agenta bude hrát, předurčí tři primární atributy: síla zbraní, výdrž a elektronika. Právě na ně se vážou aktivní dovednosti a talenty. Namapovat si lze dvě základní aktivní dovednosti, například stacionární věž, kterou dle libosti umístíte a ona pálí po nepřátelích. Po vylepšení základny na 100 procent se aktivuje ještě ultimátní dovednost s delším časem nabíjení. Každou základní dovednost přitom lze ještě modifikovat. Například věž může označit cíle v dosahu, střílet omračující šipky nebo na blízko šlehat plamen.

K tomu si připočtěte talenty (lze vybrat až čtyři), což jsou pasivní schopnosti. Talent „Jisté ruce“ například říká, že při vstupu do krytu se na 10 sekund sníží zpětný ráz o 25 procent. Posledním prvkem jsou tzv. přednosti, které si odemykáte budovami na základně. A nedoporučuji je podceňovat. Například zisk zkušeností o 10 procent se vyplatí pořídit co nejdříve. Nejdříve čtěte a studujte, pak střílejte.

Aby toho nebylo málo, čekají vás při vyzbrojování různé volby. Budou se mi hodit rukavice, které mají sice dobré primární hodnoty, ale zase posilují věc, kterou nevyužívám (třeba trvání věže)? Nebo je lepší sáhnout po zdánlivě horších rukavicích, které ovšem podstatě zvyšují účinnost útočných pušek, již používám jako primární zbraň?

Teď už v tom asi máte guláš, ale ve hře je vše přehledné. A ještě pořád nekončíme. Každá zbraň má nejenom místo pro modifikace (zásobník, podvěs, rukojeť, optika), ale i vlastní talenty, což jsou velmi výrazné pasivní vlastnosti. Například zabití cíle může zregenerovat určité množství zdraví. Jenže, aby se tak stalo, musíte mít požadované primární atributy na určité úrovni. Máte například slušnou palebnou sílu a hodně zdraví, jenže talent zbraně vyžaduje vysokou palebnou sílu a elektroniku. Přizpůsobíte se, nebo talent hodíte za hlavu?

Přestřelky baví

Ruku v ruce s lovem pořádné výbavy jdou i přestřelky a ty jsou velmi, velmi zábavné. Vycházejí z toho, že se musíte krýt za překážkami, protože v opačném případě vás nepřátelé na zhruba stejné úrovni rozstřílí na kusy. A platí to i obráceně.

Někteří hráči poukazují, že se nepřátelé chovají hloupě, což nepopírám, ale neberu to jako chybu. Chovají se totiž tak, aby přestřelky byly zábavné. Samozřejmě, že když se dva týpci s baseballovou pálkou rozběhnou proti čtyřem agentům s útočnými puškami či lehkými kulomety, působí to všelijak. Herní logiku to ovšem má a je to způsob, jak měnit tempo přestřelek. Občas je zkrátka nutné se ze získaných pozic stáhnout.

Mimochodem, kdysi jsem četl zpověď člena speciálních jednotek, který tvrdil, že situace, kdy se člověk s nožem v ruce rozeběhne proti někomu se střelnou zbraní, není výmyslem béčkových akčních filmů. Je tedy chybou myslet si, že způsobem, jakým uvažujeme my, uvažují i ostatní. Ostatně stačí se podívat na Blízký východ.

Neberu ani stížnosti, že do nepřítele vypálíte celý zásobník a on nezemře. Tak to prostě ve hrách na hrdiny funguje. Čím lepší máte výbavu, tím snáze si s protivníky poradíte.

Hlavní příběhové mise považuji za dobře navržené. Průchod je sice jasně daný, ale prostor okolo bývá členitý. Takže zatímco agent s pořádnou výdrží a se štítem v ruce půjde hned do střetu, agent s odstřelovací puškou vyleze na balkon a podobně. Tvůrci tím vycházejí vstříc více stylům hraní, což jsem si uvědomil až při opakovaných průchodech.

The Division

The Division

Po dosažení maximální úrovně hra ještě nekončí, naopak. Po dosažení třicáté úrovně můžete i dál hrát příběhové mise na vyšší obtížnost, případně se pustit do denních misí, k nimž se váže dodatečná odměna. První raid, tedy výzva pro více hráčů, v rámci které půjde získat tu nejlepší výbavu, vyjde zdarma během dubna.

Prozatím je tak asi nejrychlejší cestou k výbavě návštěva Temné zóny. To je oblast, v níž neplatí žádná pravidla. Tady vás můžou ostatní hráči napadnout, zabít a sebrat vše, co jste v Temné zóně našli. Aby toho nebylo málo, přijdete i o část zkušeností a peněz, které se separátně vážou k Temné zóně. Jenže z toho, kdo zaútočí na druhého, se stává odpadlík a všichni ostatní vidí v určitém dosahu jeho pozici na mapě. Trik je v tom, že výbavu z Temné zóny musí extrahovat vrtulník. A o jeho příletu jsou všichni v zóně informováni s předstihem.

V praxi to celkem dobře fungovalo v betaverzi, v plné verzi jsem proto hrál jen ve skupině a na žádného odpadlíka vlastně nenarazil. Jednoduše jsme pobíhali po zóně, zabíjeli bosse a posílali si do truhly na základně kvalitní výbavu. Ano, na začátku jsem měl příjemné mrazení z toho, že o ten legendární kulomet, který z bosse vypadl, mě může ještě někdo připravit. Ale když jsme po několika hodinách nenarazili na žádný odpor a viděl jsem, že moji parťáci už mají opravdu hodně dobrou výbavu, strach mě přešel.

Problém je, že v současných podmínkách nikdo nechce hrát za odpadlíka. Alespoň ne ve fázi, kdy hráči teprve získávají maximální úroveň, hledají lepší výbavu a postih za smrt v Temné zóně je tvrdý. Nevíme také, jaké změny Temnou zónu čekají s květnovou aktualizací.

Prozatím tak nejrychlejší cesta k výbavě vede přes Temnou zónu a je škoda, že mise ustupují v tuto chvíli do ústraní. Druhé housle hraje také výroba předmětů, kterou jsem využil je párkrát. Materiál se povaluje buď po herním světě, nebo ho získáte rozebráním výbavy. Plánky získáváte plněním vedlejších misí. Nároky na materiál jsou ovšem pořádné, přičemž atributy se generují náhodně. Nakonec si říkám, jestli jsem neměl věci prostě prodávat a nakonec si za peníze nekoupit high-endovou zbraň od obchodníka, u níž navíc vidím její atributy před koupí.

O jízdním řádu dodatečného obsahu jsem se rozepisoval zde. V dubnu vyjde první raid, v květnu úprava temné zóny a druhý raid. Pak už budou následovat jen tři placené balíčky. A to mi přijde škoda. Původce viru byl odhalen, známe i motivaci všech postav, nicméně nabízí se logická otázka „co dál?“. A na tu zřejmě částečně odpoví i tři datadisky, přičemž zvědav jsem zejména na ten poslední, v němž se má vynořit nový nepřítel.

Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že tohle jsou věci, které mají být součástí původní hry. Jako placený datadisk bych si představoval dejme tomu pořádnou novou oblast s navýšením maximální úrovně. Tato DLC (downloadable content) tak u on-line hry na hrdiny považuji za chybu a snahu vydělat na těch nejvěrnějších. Jenže zatím také nevíme, jaké má vydavatelství Ubisoft s The Division další plány. Přidá další raidy zdarma, nebo nechá po třetím placeném přídavku hru umřít? O tom zřejmě rozhodnou až prodeje.

Nádhery apokalypsy

Ačkoliv hra vypadala nejlépe na prvních prezentacích před vydáním, musím říct, že i tak je zdevastovaný New York svým způsobem nádherný. Pobíhat budete nejenom po ulicích, ale i v podzemí, občas lze vlézt i do budovy a nezřídka vylezete i na střechy. Vyložené nádherné je střídání počasí, ať už jde o zimní vánici či zapadající slunce.

Občas se zastavíte a budete si se zájmem prohlížet různé detaily. Ve hře je ohromné množství fiktivních reklam, plakátů a obchodů. Mimochodem, kdo měl chuť dát si kafe po návštěvě Kerman coffee? Díky různým graffiti, malůvkám a dalším prvkům snadno poznáte zanedbanou, nebezpečnou čtvrť od hlavní třídy. Jsou to maličkosti, do nichž však tvůrci investovali nemalé množství času a na výsledku je to znát.

The Division

Na druhou stranu, občas mi přijde město až příliš statické. Můžete sice autu prostřelit gumy, pootevřít střelbou kapotu a skrze skla zastřelit někoho na druhé straně, ale vždy víte, že se vůz nehne ze své pozice ani o píď. Uvěřitelnosti nepomáhají ani stále se opakující typy obyvatel.

Hra vyšla na PC, Xbox One a PlayStation 4 s tím, že PC verze byla do samého počátku vyvíjena samostatně. A je to konečně znát. V betaverzi mi hra bez problémů šlapala i na horším počítači, než uvádí minimální konfigurace (měl jsem grafiku GTX 650ti). Plnou verzi jsem hrál k naprosté spokojenosti na GTX 960.

Předposlední bezpečná skrýš je trochu nezvyklá

Se spuštěním hry si někteří uživatelé stěžovali, že jim nejde hrát. S ničím takovým jsem se nesetkal. Při vydání v úterý mě hra jednou odpojila, hned jsem se však přihlásil zpět. Další zádrhel přišel až v pátek večer, kdy se na pár minut odpojily servery.

Celkově musím říct, že jsem si hru pořádně užil. Nahráno mám přes šedesát hodin a děkovat můžu ženě, dceři i psovi, že to není víc. Pokud si vás The Division zaháčkuje, je návykový, možná až příliš. Baví mě přestřelky, honba za lepší výbavou a úchvatné zpracování New Yorku. Příběh je možná až příliš předvídatelný, zapracovat také šlo na větší variabilitě misí. Postěžovat si musím i na matchmaking, tedy automatické párování hráčů, který povolí, aby se na misi připojil i někdo, kdo je hluboko pod požadovanou úrovní. Přesto jsem nakonec moc rád, že Ubisoft zariskoval a pustil se do tak velkého projektu, který navíc uchopil vcelku nezvykle. To se cení.