Odvážný pár z Hradce Králové pojal svou dovolenou trochu netradičně. Michael Šafr a Radka Chalašová dali dohromady starého Malucha za 13 tisíc a vydali se s ním pokořit nejsevernější bod pevninské Evropy skrze sedm cizích států.
Cestovatelé ujeli přes 7 tisíc kilometrů, několikrát přezouvali pneumatiky, opravovali motor i podvozek a zažili neuvěřitelné příhody.
Netradiční nápad na pokoření Severního mysu se narodil v hlavě Michaela Šafra, který pracuje v leteckém průmyslu, krátce po koupi Fiatu 126p, zvaného též Maluch. Auto stálo 13 tisíc korun.
„Na první pohled se to může zdát jako zbytečná exhibice a snaha si na cestování vybrat co nejhloupější dopravní prostředek. Tohle mrňavé a staré autíčko má však svoje výhody,“ začíná vyprávění Michaelova partnerka, psycholožka Radka Chalašová.
Oba dobrodruzi považují řízení polského „kei-caru“ za zábavné, proto si ho vybrali na svoji dlouhou výpravu a dovolenou zároveň. Maluch z roku 1988 nepatří k nejspolehlivějším autům. Na druhou stranu jde snadno opravit. Pár nebyl odkázaný na odtahové služby nebo servisy, jen na svoje ruce a umění. „Další výhodou je otázka výdrže a řidičské zručnosti. Moderním autem je tam schopný dojet každý, ale Maluchem už málokdo,“ dodává s úsměvem Chalašová.
Hrubý plán trasy čítal zájmové body v Polsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Finsku, Norsku a ve Švédsku. Dobrodruzi spočítali náklady na palivo, jídlo, trajekty a přidali finanční rezervu. Maluch prošel přípravnou kúrou včetně údržby motoru, převodovky a brzdové soustavy. „Michael je zručný, ale práce na autě dělal poprvé za pomoci příručky a rad znalých lidí,“ vysvětluje Chalašová.
Cesta v číslech
|
Původní prosezená sedadla se Michael Šafr rozhodl dát opravit. Jelikož oba trávili v miniaturním autě většinu dne, chtěli si cestování co nejvíce zpříjemnit. „Tohle rozhodnutí nám ušetřilo nepříjemné bolesti zad a proměnilo dobrodružství s Maluchem v takřka pohodlnou záležitost,“ dodala.
Mission Impossible
Zásadní porucha se objevila už první den cesty, ale projevila se až následující ráno. Sluneční paprsky odhalily špatně nastavenou geometrii předních kol. Obě pneumatiky byly na vnější straně sjeté. Servisní lahůdku řešil Michael na parkovišti před polským obchodním domem, zatímco Radka vařila snídani. Z dáli se jim v rámci mezistátní podpory posmívali francouzští karavanisté.
Ranní oprava uvedla odklony kol do použitelného stavu. Na hladkých pneumatikách už nebylo možné legálně pokračovat. „Horší kolo jsme prohodili za rezervu a vydali se na téměř beznadějnou nedělní misi – sehnat špatně dostupné gumy a ochotný pneuservis. Naštěstí se nám to povedlo. V jednom městečku poblíž litevských hranic jsme odchytili majitele servisu, který se slunil s rodinou na zahradě,“ vypráví Chalašová.
Kontrola filtru, výměna pneumatiky a několik dalších oprav po cestě.
Ochotný muž jim po zhodnocení nouzové situace prodal sadu pneumatik a disky rovnou přezul. „Na závěr si ještě vyfotil děti s naší modrou raketou a mohli jsme pokračovat,“ vzpomíná.
Druhý problém řešil pár ve Finsku. Nepříjemné zvuky linoucí se od kola donutily posádku zastavit. Zatímco Michael sundaval kolo, přibrzdila u nich mladá dvojice s nabídkou pomoci. Tu hradečtí výletníci přijali a následovali Finy do nedaleké garáže. Důstojné prostředí pomohlo Šafrovi identifikovat závadu. Šlo o uvolněný tlumič. Po rychlé opravě se ochotný zachránce svezl v kompaktním výrobku polského autoprůmyslu a dostal lahev hruškovice.
Radka hodnotí gumovou anabázi jako nejzávažnější peripetii, která mohla reálně ohrozit výpravu. Podle Michaela se však posledních 2000 kilometrů začal objevovat olej v sání, pravděpodobně kvůli opotřebeným pístním kroužkům.
Mladí a divocí
Cestovatelé chtěli ušetřit za ubytování, proto si naplánovali spaní pod otevřeným nebem nebo ve stanu. K tomu jim pomáhala aplikace Park4Night. Utilita je primárně určena pro karavanisty, takže bylo třeba některé body zájmu filtrovat. „Našli jsme místa, která nebyla hned vedle hlavní silnice, ale dalo se tam zajet autem a rozložit si vedle něj spacáky,“ popisuje nocování Chalašová.
Polski Fiat 126p v číslech
|
Podle Radky je v Norsku a Švédsku zákonem povolené kempovat takřka všude. „Nesmíte po sobě nechat nepořádek a neničit nikomu majetek nebo úrodu. Je nutné spát minimálně 150 metrů od silnice nebo obydlí,“ objasňuje skandinávské kempování Chalašová.
S nocováním na divoko nebylo problémem ani v jiných zemích, dodala. Počasí výpravě přálo, proto improvizované přístřeší stavěli jen třikrát. Čtyři betonové stěny si oba užili pouze v hlavním městě Estonska, Tallinu. Čekání na trajekt krátili odpočinkem a prohlídkou města.
Ráno Michael s Radkou jedli většinou instantní ovesnou kaši nebo polévku do hrnku. Teplou snídani si dobrodruzi vylepšovali moka konvičkou, kterou doporučují všem milovníkům dobré kávy. K obědu či večeři si oba dali Expres menu. Jde o zavařené jídlo od českých výrobců s garantovanou výdrží až do 30 stupňů Celsia. „Je to dobrá alternativa obligátní vepřovky,“ žertuje Chalašová.
Psycholožka Radka doporučuje nezapomenout repelent. Tato chyba se jim stala osudnou hned první noc, kdy na ně útočila krvežíznivá letka komárů. Své zaváhání pár napravil hned v Litvě. „Za polárním kruhem by se nám zase hodily klapky na oči, takové ty z amerických filmů. Během polárního dne se nikdy úplně nesetmí a se zakrytýma očima se pod širákem lépe usíná,“ dodala.
Skandinávské štěstí
Cestování s Maluchem je atraktivní i pro okolí. Ostatní řidiči odvážnou posádku zdravili, lidé na ulicích a odpočívadlech cestovatelům s úsměvem mávali. Někteří se s mladým párem z východních Čech dali do řeči. „Potkali jsme zajímavé osobnosti, například důchodkyni, která jela na Nordkapp z Belgie na kole, nebo týpka, co žije v dodávce, jezdí po Evropě a fotí,“ popisuje Chalašová.
Radce a Michaelovi se líbilo v estonském Tallinu kvůli historickému centru. Posádka ocenila také švédský Stockholm díky čistotě na ulicích a tamnímu životu. „Nádherná byla i finská Savonnlina s hradem a středomořskou atmosférou,“ vzpomíná Radka.
Skandinávie potěšila cestovatele netradičním počasím. Místní nepamatují třicetistupňová vedra a minimum deště poslední desítky let. Noční teploty se pohybovaly kolem dvaceti stupňů Celsia, a to i za polárním kruhem. K prudkému ochlazení došlo při cestě na samotný Nordkapp. Vzduchem chlazený dvouválec musel zvládnout stoupání, klesání a podmořský tunel na Mageroya. „Ve třiceti stupních by se Maluch pravděpodobně utrápil, takto jsme cíl pokořili,“ vysvětluje Chalašová.
Maluch měl mít nástupcePolská legenda měla mít nástupce jménem Beskid Na počátku 80. let začali inženýři pracovat na nástupci populárního modelu. Vůz se měl jmenovat Beskid a do roku 1987 bylo vypracováno celkem sedm rozdílných verzí. Více čtěte ZDE |
Štěstí neopustilo pár ani v cíli. „Na Nordkappu bylo zataženo a dost foukalo, nicméně viditelnost byla dobrá,“ popisuje Chalašová. Vedle monumentálního glóbu stojícího na nedalekém útesu ležela uměle vytvořená jeskyně světel, kde se promítalo umělecké ztvárnění všech ročních období Severního mysu.
V létě za polárním kruhem slunce nezapadá. „Jednu noc jsme seděli na břehu řeky a pozorovali zdánlivě nekonečný západ slunce. V tu chvíli jsme si uvědomili to štěstí a radost,“ vzpomíná. Přírodní krásy Skandinávie jsou podle Michaela a Radky neuvěřitelné a dechberoucí. „Pořiďte si repelent a jeďte tam, kam vás srdce táhne. Nenechte se odradit od svých snů, i kdyby to mělo být jen vyvezení malého autíčka na nejsevernější bod pevninské Evropy,“ končí své vyprávění sympatický pár z Hradce Králové.
Nejsevernější bod Evropy Nordkapp v Norsku
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Trasa, zajímavosti, opravy
Cesta začala v sobotu 21. července 2018 brzy ráno. Maluch se vrátil domů 4. srpna 2018 v noci. Výprava trvala 14 dní, posádka ujela přes 7000 kilometrů skrze 7 cizích států po trase: Hradec Králové – Varšava – Kaunas - Hora křížů (Litva) – Riga – Tallin – Helsinki – Savonlinna – Rovaniemi – Inari – Olderfjord – Nordkapp – Narvik – Abisco – Stockholm – Karlskronna – Gdyně – Hradec Králové Cesty trajektem: Tallin – Helsinky, Karlskronna – Gdyně
Původně chtěl Michael s Radkou navštívit Lofoty. Při toulkách Norskem se z časových důvodů rozhodli magické souostroví vynechat a vrátit se tam později. Na delší dobu, za horšího počasí, ve větší zimě a za delších nocí. Pár touží vidět polární záři.
Kromě výměny obutí v Polsku, musel pár znovu přezouvat v Norsku a po dojetí do České republiky. Maluch celkem spotřeboval 3 páry pneumatik.
|