Bylo to ráno, které by nikdo nechtěl zažít. Truhlář Martin Vejnar rozjížděl svou firmu na obytné vestavby do dodávek. Po začátcích v garáži na chatě, kde pracovat sám pod širým nebem, se přestěhoval do větší dílny. Firma se rozrůstala, zakázky měl, prostě samé nadějné vyhlídky. Až do okamžiku, kdy mu v půl šesté ráno zazvonil telefon. Volali hasiči, že ve firmě hoří.
„Z dílny jsem odešel o půlnoci. Všechno bylo v pohodě. Ale zákazník nám přistavil auto, starý volkswagen, u kterého odpojil kontakty na baterce a nechal je volně viset. A ony zajiskřily,“ popisuje Martin Vejnar vznik požáru.
 |
Fotografie ohořelé dílny s poškozených autem se objevily na sociálních sítích a vyvolaly vlnu solidarity. „Překvapilo mě, kolik lidí se ozvalo, že mi chtějí dát peníze. Já jsem jim říkal: ‚Jestli mi chcete pomoci, tak si u mě něco objednejte.‘ Nechtěl jsem od nikoho přijímat milodary,“ vzpomíná Vejnar. Měl štěstí, že požár nezničil nářadí se kterým pracoval. A také na kamarády, kteří mu nabídli pomoc a krátce po požáru uvedli dílnu do provozuschopného stavu.
Auta do divočiny
Dnes se rodinná firma zaměřuje na expediční speciály. Tedy vozy s pohonem všech čtyř kol, se kterými se šofér nemusí bát vypravit mimo civilizaci. V dílně stojí jak dodávky, většinou značky Mercedes-Benz, tak i náklaďáky.
Místo domku investovali do expediční dodávky. Jezdí s ní za potápěním |
„Nechci, aby to znělo namyšleně, ale už nestavíme levná auta,“ popisuje Vejnar. Cesty mimo civilizaci totiž kladou jiné nároky na palubní vybavení. Samozřejmostí jsou filtry na vodu, případně celé filtrační jednotky. V nouzovém případě může posádka nabrat vodu z louže. Všechna auta z jičínské firmy mají separační nebo spalovací toaletu, vlastně krematorium na exkrementy. Cestovatelé tak nemusí řešit, kam uprostřed divoké přírody vylít chemické WC. Samozřejmostí jsou malé solární elektrárny spojené s bateriovými systémy, které zaručují dostatek energie na palubě.
Připravit projekt pro expediční auto je podle Martina Vejnara složitější, než vyprojektovat rodinný dům. „Celý barák potřebuješ vmáčknout na nějakých 10 či 15 metrů čtverečních. Standardem bývá oddělená toaleta, máš tam koupelnu, máš tam ložnici, potřebuješ sezení, které nahrazuje obývák. V případě, že auto bude sloužit pro vícečlennou posádku, tak jsou potřeba dvě ložnice… To je hodně počítání a hodně kreslení. Navíc to musí fungovat i při jízdě,“ popisuje Vejnar s tím, že pro pohyb v těžkém terénu je klíčové rozložení hmotnosti vozu na jednotlivé nápravy. Proto ve firmě používají software, který během přípravy projektu umí „zvážit“ jednotlivé komponenty a vyprojektovat právě jejich působení na podvozek vozu.
Za opuštěnými stavbami
Martin Vejnar si pro rodinné výpravy postavil obytnou dodávku. Samozřejmě s pohonem všech čtyř kol. Před narozením prvního potomka vyrážel se svou ženou Lenkou na výpravy za opuštěnými stavbami. „Co mě láká na urbexu? Otázky, které opuštěná místa vzbuzují. Vstoupíš do plně vybaveného hotelu, kde to vypadá, že včera někdo odešel a zapomněl tam skleničku po šampusu na stole, a ty si domýšlíš ten příběh, proč ten dům je opuštěný,“ říká Vejnar. Nejhlubší dojem v něm zanechala návštěva černobylské jaderné elektrárny. A nedalekého gigantického radaru Duga.
VIDEO: Ze starého hasičského auta postavili v Česku expediční speciál |
Proč bývalý punker začal stavět obytná auta, jak se lepí obytné nástavby na expediční kamiony a proč někteří „cestovatelé“ kazí pověst nomádské komunitě, si poslechněte v další epizodě podcastu Industrial.
