S prchlivým přítelem Hřebíkem toho jedenasedmdesátiletý kouč prožil na knížku. Od studia ČVUT po štace v Hradci Králové, Jablonci, ve Spartě nebo Dynamu Moskva. Sedly si i jejich paní. „Jarda fotbalu obětoval většinu života. Známe se strašně dlouho,“ pokračuje Kotal.
V lize ve svém posledním angažmá zachraňuje jako patriot Hradec Králové, tam v pozici sportovního ředitele v 90. letech Hřebíkovi šéfoval, jinak to většinou bylo naopak.
Sám o sobě tvrdí, že je cholerik, ale ne zase takový jako o čtyři roky starší Hřebík. „Když se Jarda v Jablonci ptal hráče, jestli viděl hrát našeho soupeře, a on řekl, že ne, tak po něm hodil ovladač od videa. To nedělám, takový cholerik nejsem. Snažím se,“ usměje se.
Pro puntičkáře Hřebíka sledoval ve Spartě i slovutné protivníky v Lize mistrů. Předával mu poznámky ze stadionu Realu Madrid či Bayernu. Tak se Kotal v roce 2001 podílel na postupu ze základní skupiny nejprestižnější klubové soutěže. Sparťané v ní skončili druzí za Bayernem Mnichov, kde uhráli bezbrankovou plichtu. V osmifinálové skupině odehráli ikonické mače s Realem.
„Vzpomínky, na které nezapomenete. Nejlepší doba Sparty v Lize mistrů. Mužstvo šlapalo,“ považuje si Kotal.
Z volejepodcast iDNES.cz |
O tři roky později však musel mít Hřebík při návratu na sparťanskou lavičku osobní ochranku kvůli nespokojeným fanouškům, kteří těžce nesli vyhazov tehdy oblíbeného kouče Františka Straky, jenž Spartu dovedl do Ligy mistrů a v lize kraloval s devítibodovým náskokem.
„Fanoušci Sparty byli vždy velmi nároční, ale musí převážit vzpomínky na Ligu mistrů. Co by za to Sparta dala, kdyby ji hrála,“ přemítá Kotal. „Když jsem naposledy trénoval Spartu, hráli jsme Evropskou ligu, to bylo takové připomenutí toho, jak se kdysi nám dařilo,“ vrací se čtyři roky zpět. „Liga mistrů je ale jiný level.“
Kotal ve Spartě skončil jako hlavní trenér před třemi lety. Tehdy tým pozvedl po odvolaném Václavu Jílkovi a dovedl Letenské k triumfu v českém poháru. „Bylo důležité, že jsme se dostali přímo do skupiny Evropské ligy, kde jsme měli Lille, Celtic a AC Milán. Škoda, že u toho nemohli být kvůli covidu fanoušci. Toho jsem litoval nejvíc, že nám nemohou pomoct,“ podotkl. „Šest bodů za dvě výhry 4:1 nad Celtikem považuji za maximum.“
Trenér Václav Kotal v době, kdy vedl Spartu. Snímek je z utkání Evropské ligy proti Celtiku.
Konec ve Spartě proběhl profesionálně, třebaže si před sedmdesátkou musel uvědomit, že trenérský vrchol má právě za sebou. „Byl jsem záskok z béčka, čekalo se na Pavla Vrbu. Jen proto, že nebyl k dispozici, jsem byl řešením na přechodnou dobu. Korektně jsme se rozešli. Nebyly výsledky, nebral jsem to osobně. Mohl jsem se vrátit k béčku, ale to už mi nepřipadalo jako vhodné řešení,“ říká.
„Nelituju toho, ve Spartě je to náročné. Ani Pavel Vrba potom neměl velký úspěch, nebylo to jen v trenérech. Když vidíte, jak se obměnil kádr ve Spartě po nástupu Briana Priskeho, jak skvěle doplňují tým, vznikla konkurence pro Slavii – a to je dobré pro celý český fotbal.“
Sparťanství má i jako její bývalý hráč v krvi. „Celý život jsem sparťan, přeju jí jen to dobré.“
Překvapivější byl jeho konec v Brně před osmi lety. Zbrojovku vytáhl na šesté místo, zvýšila se pod ním i návštěvnost, ale novou smlouvu nedostal a na jeho místo přišel Svatopluk Habanec. Od té doby brněnský fotbal tápe a dělá jo-jo mezi první a druhou ligou.
Pevný Hradec na Maltě bez porážky. Perfektní začátek přípravy, libuje si Kotal |
„Končila mi smlouva a já neprodloužil, protože jsem věděl, že byl za mnou čekatel, který projevil velký zájem po mně nastoupit. Já se rozhodl jít k mládežnické reprezentaci,“ poznamenal. „Švancara mi vyčítal, že jsme hráli víc defenzivně, ale v každém mužstvu musíte začít od obranné fáze, jinak to nefunguje.“
Kotal se inspiruje u různých klubů v evropských ligách, sleduje trendy a má rád datovou analýzu, ačkoli ta mu v Hradci chybí. „Jsem toho příznivec, ale v Hradci zatím tu možnost nemáme, máme jen určitá data k dispozici. Teď jednáme o tom, abychom měli komplexní data jako všechny týmy v lize, je to velmi důležité,“ zdůrazní.
Od fotbalu si jako inženýr ekonomie čistí hlavu na burze. „Mám prakticky dvě vysoké školy, studoval jsem strojařinu, pak byla možnost přejít ve čtvrtém ročníku na ekonomku, tak jsem toho využil. Uznali mi zkoušky ze strojárny,“ vykládá. „Technické kreslení bylo strašné, třeba třístupňové převodovky k vrtačce. Udělal jsem dobře, ekonomka mě bavila a finance mě zajímají. Je to pro mě únik od fotbalu.“
Profesionálem na burze se však stát nehodlá ani na penzi. „Sleduju všechny světové burzy, ale na to potřebujete hodně velké peníze. Jsou to hlavně spekulace, nejsem spekulant, stačí mi dividendové tituly.“
Toho mistrovského se jako hlavní trenér nedočkal. Teď bude šťastný, když dovede doma Hradec v nové aréně ke klidné záchraně.
