Už měli objednanou dovolenou ve Španělsku. Své paní slíbil, že si budou užívat spokojený život penzistů, jenže fotbalový trenér Václav Kotal si ani v jednasedmdesáti nemohl pomoct. S provinilým výrazem rošťáka hodil na svou paní pohled, který tak dobře zná. Takže ze Španělska nebude nic. „Prosím tě, je to poslední angažmá, protože je to doma.“
Copak mohl odmítnout volání votroků v nouzi? „Chtěl jsem Hradci pomoct, mám k tomu klubu vztah,“ vypráví Kotal v podcastu Z voleje.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Hradecké fotbalisty převzal po osmém kole po odvolaném Jozefu Weberovi. I když si uvědomoval riziko hrozícího sestupu, neváhal. Protože je to doma. Ukončil klidnější roli poradce v druholigovém Žižkově a do první ligy se vrátil po dvou letech. Předtím vedl Spartu, se kterou v roce 2020 triumfoval v domácím poháru. V Hradci Králové žije a působil tam v 80. letech jako hráč, mezi roky 1995 až 1998 dělal v klubu sportovního ředitele a v letech 2009 až 2012 znovu votroky trénoval.
„Jako hráč jsem do Hradce přicházel, když byl na sestup a jako trenér taky. Doufám, že do třetice to dobře dopadne,“ přeje si. „Všechno je o práci. Věřím, že když zvládneme domácí zápas s Bohemkou a nastartujeme lepší vlnu, tak bychom jaro mohli dohrát v klidu.“
Hradec zimuje dvanáctý s dvaceti body. „Je to tam hodně našlapané. Mrzí mě porážka s Baníkem a pak ve Zlíně ze tří střel 0:4, to bylo strašné, kruté. Snažíme se z každé porážky poučit,“ povídá.
Trenér Hradce Králové Václav Kotal.
Je šťastný, že se dočkal v Hradci krásného nového stadionu. „Když jsem šel v roce 82 jako hráč ze Sparty do Hradce, lákali mě na novou arénu, na model za tenisovým areálem. Pak zase v roce 1996 jsem viděl krásnou studii už jako ředitel klubu a třetího pokusu jsem se dožil. Jsem strašně spokojený, že tam můžu trénovat.“
Cítí, že kruh se uzavírá, že fotbalový osud do sebe zapadá. „Aréna je fantastická. Menší útulný stadion, nikdo není daleko, teď už chybí jen kvalitní výsledky, aby diváci byli spokojení.“
Tvrdí o sobě, že je cholerik, ač tak nepůsobí, když už svolí k rozhovoru, které nevyhledává. Fotbal mu za ty nervy pořád stojí, jelikož je zdrojem také vášně a z ní plynoucí energie. Však stačí vidět, jak se i v jednasedmdesáti u lavičky čílí, třeba když brankář pošle výkop na nejvyššího hráče soupeře.
Pevný Hradec na Maltě bez porážky. Perfektní začátek přípravy, libuje si Kotal |
Do občanky se raději nekouká. „To číslo je hrozné, ale člověk je tak starý, jak se cítí,“ říká. „Vzhledem k tomu, že pracuju neustále mezi mladými, nepociťuji to. Snažím se nabírat inspiraci ve všech soutěžích v Evropě.“
A také ho těší, že není nejstarším trenérem v lize, neboť bývalý spoluhráč ze Sparty Miroslav Koubek vede Plzeň. „Jedině sparťani mají dlouhý život. Jsem rád, že Mira je nejstarší.“
Dělení na mladou a starou trenérskou školu odmítá. „Rozlišuju to podle způsobu hry, fotbal se posouvá. Když vidíte, jak některá mužstva skvěle presují, rád se na to dívám. Když mají kvalitní hráči dobrou organizaci hry, jsou to výborná utkání.“
Vystudovaný inženýr ekonomie a dlouholetý trenérský pobočník Jaroslava Hřebíka na tréninku bazíruje: „Kluci, třeba nemáte takovou kvalitu, ale naučit se organizaci hry, být ve správném prostoru, to přece není tak složité, dá se to naučit. Ale musíte chtít.“
Ligu posouvají kvalitní trenéři. Hašek nic nepodcení
Kotal oceňuje zvyšující se úroveň české ligy, což dokazují tři kluby v evropských pohárech v jarní části. „Je to dané i kvalitou trenérů. Jindra Trpišovský ve Slavii, Priske ve Spartě, Svědík ve Slovácku, Koubek v Plzni jsou trenéři, kteří to mají srovnané a daří se jim to přenášet do mužstva, díky tomu přijdou úspěchy v Evropě,“ chválí.
A zamlouvá se mu také volba reprezentačního trenéra Ivana Haška. „Ivana znám, je velmi pracovitý, erudovaný člověk, nejen fotbalově. Nic nepodcení,“ tvrdí. „K reprezentaci se nejde za zásluhy, je to otázka erudice. Musíte mí kvalitní realizační tým, spolupracovníky, kterým můžete věřit. Jardu Veselého jsem trénoval v Hradci, velmi poctivý trenér, který udělá všechno pro fotbal.“
Ostatně měl učitele, který šel příkladem. A stále jde.
