„Pro nás je novinka, že máme pro dálkové soutěže kapotové auto,“ pronesl s velkou dávkou hrdosti Jan Kalivoda, ředitel komunikace Buggyry, ovšem v okruhových závodech tahačů naopak vůz s vystrčeným nosem ke stáji vzešlé z roudnických strojíren neodmyslitelně patří.
Jen pro pořádek. Kapotová kabina je ta s čumákem, jak se jí lidově říká. Jejím opakem je kabina trambusová, laicky ta s placatým předkem. Buggyra vysílá na Dakar tři tatry: jednu protáhlou a dvě „placky“. Nejnovější Tatru Evo 3 bude řídit Šoltys, za volant starších Tater Phoenix usednou Jaroslav Valtr starší a Daniel Stiblík.
„Když Jarda Valtr viděl nové auto, okamžitě řekl, že ho chce pro příští ročník taky,“ pousmál se Kalivoda. Výkon i kapota jdou ruku v ruce; kdo by chtěl auto se silou ferrari, ale vzhledem Fiatu Multipla?
Buggyra se v počátcích spolupráce přizpůsobila automobilce Tatra a vyslyšela její požadavek na podporu modelové řady Phoenix. „Chtěli ji marketingově postrčit. Ale už tenkrát jsme tušili, že kapotové auto je pro posádku komfortnější. Když člověk lítá přes duny a má je rovnou za čelním oknem, asi to není nic příjemného,“ představil si Kalivoda. „Máme zkušenosti z jednoho testování a je jasné, že rozdíl je velký.“
Jen tak tak. Buggyra revoluční tatru pro Dakar stihla i díky třísměnné dřině |
V dunách je z nového speciálu výhled jiný, přikyvuje i zkušený pilot Šoltys. „V trambusovém autě sedíte vpředu, takže můžete daleko dříve reagovat, co je za dunou. V kapotovém jste o dva metry dál a tedy o dva metry pozdější bude vaše reakce,“ srovnává letošní padesátník. „Pocitově je naopak lepší, že před sebou něco mám, vidím čumák, v trambusu před vámi nic není. Je to psychologicky bezpečnější.“ Nejen psychologicky, i reálně, jezdce a jeho posádku ochraňuje větší deformační zóna.
Kapotizace auta ovlivňuje i další technické parametry. „Změna je obrovská co se týče rozložení váhy, nastavení tlumičů, podvozku. Věděli jsme, proč do toho chceme jít. Už loni v Tatře 815, kterou Martin řídil, byly některé komponenty chystané pro letošní koncept,“ prozradil Kalivoda. V autě je klasický „buggyrácký“ motor Gyrtech.
Šoltys loni dosáhl s „815“ na šesté místo, šlo o jeho dakarský rekord, ve čtyřech ročnících osedlal Phoenix. A tvrdí: „Současné kapotové auto je pro posádku daleko pohodlnější, jízda je příjemnější. Máme tlumiče s pružinami, což je hodně znát na pohodlí, jsou lepší než měchy. Těžiště máme daleko líp rozprostřené než u Phoenixe, jinak je koncipované i řízení. Není tak strmé, můžu mít trošku menší volant. Řízení je jako ve fabii. Pohodlné. Jde to tak zlehka, až je to k nevíře.“
Která tatra se vám líbí více?
Nový stroj dodělávala Buggyra na poslední chvíli, Šoltys poslední dva měsíce pomáhal v areálu bývalých Roudnických strojíren a sléváren neustále, stihl jen krátké testování.
„Ve stavbě vozu Martin sehrál obrovskou roli. Vývoj trval přes rok, při kompletaci tady byl dva měsíce nonstop. V konečné fázi to on dotáhl k tomu, že se auto vydalo na Dakar,“ vysekl mu Kalivoda poklonu.
Projekt je tříletý. Poprvé vystrčí tatra svůj čumák v Saúdské Arábii už za pár dní.