Když se žluté vstupní dveře spisovatelova sázavského domu, kterými jedna nahněvaná žena až příliš vztekle práskla, začnou kvůli odlomené západce jazýčku zámku při sebemenším poryvu větru a občas i při pouhém průvanu samovolně otevírat, spisovatel to několik měsíců stoicky ignoruje a na posměšně kritické poznámky svých dcer i na kritické, podprahově žárlivé poznámky své ukrajinské přítelkyně Oleny reaguje dotčenými připomínkami umělcova nezadatelného práva na osobitý přístup k životu, zahrnujícího nejen jistou woodyallenovskou nepraktičnost, ale i obyčejnou lenost, jež by vzhledem k umělcovým permanentním tvůrčím vzepětím mohla snad být při troše dobré vůle vcelku pochopitelná...
2. prosince 2023
