Česko podle ní už ztratilo pro nadnárodní výrobce konkurenční výhody, takže producenti pro výstavbu továren častěji zvažují jiné státy, třeba i Německo nebo Francii, popisuje v rozhovoru pro MF DNES prezidentka, která hodlá na začátku prosince obhajovat svůj mandát.
Podle návrhu Energetického regulačního úřadu má regulovaná složka elektrické energie u velmi vysokého napětí podražit z letošních 354 na 1 086 za megawatthodinu (MWh), to znamená o 206 procent. U vysokého napětí pak o 112 procent. Existují už propočty, které potravinářské obory to zasáhne nejvíc a zda to ovlivní cenu potravin?
Propočty po jednotlivých oborech ještě nejsou. Spolupracujeme na tom s Hospodářskou komorou ČR, přičemž podle obecných propočtů by se cena elektrické energie měla zvednout o zhruba 40 procent současné celkové ceny, tedy za komoditu i fixní poplatky. Počítáme, že cena silové energie by měla klesnout o devět eur za MWh, poplatky za distribuci a za obnovitelné zdroje naopak stoupnou o 40 eur. To by znamenalo zdražení o 31 eur (asi 760 Kč). Každý podnik to má jinak, některé mají třeba zafixované ceny, ale k růstu cen energií dojde.
Regulovaná část elektřiny domácnostem zdraží o 71 procent, navrhuje úřad |
Odrazí se to v cenách potravin?
Ano, je tady přímá úměra mezi náklady a cenou výrobku, takže pokud všechno roste, cena klesat nemůže. Když vezmu příklad z jedné větší pekárny – v roce 2021 činily její celkové energetické náklady na tunu pekařského výrobku 600 korun, loni to bylo 1 400 korun a letos 1 220 korun. A v příštím roce jim budou náklady zase růst, takže prostor pro zlevňování žádný nemají. Navíc ceny energie nemají vliv jenom na potravinářský průmysl, ale na veškerý.
Obaly, vodné a stočné – i tyto náklady porostou a obávám se, že se budou muset v koncových cenách projevit. Bude nová daň z nemovitostí, zvýší se daň právnických osob, musí se upravit dohody o provedení práce, což se týká hlavně pekařů, protože tam není mnoho kmenových zaměstnanců. Povinností a plateb pro firmy přibývá a vláda chce, aby zlevňovaly?
Dana VečeřováV devadesátých letech byla vědecko-výzkumnou pracovnicí ve Výzkumném ústavu živočišné výroby. Následně nastoupila jako zástupce šéfredaktora do společnosti Strategie, která vydávala mimo jiné časopisy Náš chov nebo Krmivářství. Na začátku tisíciletí přešla na ministerstvo zemědělství, působila pak také jako mluvčí Potravinářské komory ČR nebo Agrární komory ČR. Prezidentkou Potravinářské komory ČR se stala v prosinci roku 2019. |
Na druhé straně se sníží DPH na potraviny, obchody také mohou teoreticky část zátěže převzít. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza dříve hovořil o zlevnění zboží.
Ale teď už to neříká. Po pravdě zvýšení nákladů ta tři procenta nevyrovnají, navíc budou pouze u potravin. Otázka je, jak se zachovají obchodníci a zda budou ochotní něco ze svých obchodních přirážek ubrat. Neustále upozorňujeme na to, že zejména u vysoce zpracovaných výrobků jsou obchodní přirážky až 100 procent. Faktem je, že se řada věcí prodává ve slevách, nicméně se musíme ptát, proč máme tak vysoké původní ceny, za které skoro nikdo nenakupuje.
Jak minulý ministr zemědělství Zdeněk Nekula, tak současný Marek Výborný (oba KDU-ČSL) hovořili o neformálním tlaku na dodavatele i obchodníky. Nekula kvůli tomu založil pracovní skupinu. Schází se ještě a jsou z ní nějaké výstupy?
My o té pracovní skupině víme jenom to, že existuje. Jestli se schází a pracuje, to nevím, protože jsme ze začátku měli velké pochybnosti, jak může fungovat, když v ní nejsou zástupci zemědělců, potravinářů a obchodních řetězců. Obávám se, že rozhodovat o cenotvorbě rozhodně nepřísluší žádné pracovní skupině. A jestliže mělo dojít k vyjasnění situace, měly být přizvané všechny tři články vertikály.
Letos také přišlo rozhodnutí antimonopolního úřadu, podle něhož se neporušuje žádný zákon.
Věnovalo se tomu docela dost energie, podniky většinou musely vyčlenit člověka, který spolupracoval s kontrolory a kompletoval data do šetření. Zatížilo to všechny články a de facto se nakonec vůbec nezohledňuje to, na co antimonopolní úřad přišel a dál se hledá viník, nikoliv příčina. Žádná pracovní skupina přitom nemůže na svobodném trhu určovat ceny. Je pravda, že ministr říká, že není ministrem cenotvorby, ale ten dojem, který pracovní skupinou vzbuzuje, je, že řekne, jaké ceny tady budou.
Vodné a stočné stoupne od příštího roku až o čtvrtinu, varuje šéf sdružení |
Analýza Hospodářské komory ČR hovoří o tom, že Česko je v pasti takzvaných středních příjmů a konkurenční výhoda se vyčerpala. Je pravděpodobnější, že firmy budou do Česka přicházet, případně zde rozšiřovat výrobu, nebo naopak spíš budou mizet do zemí, kde je buď vyšší přidaná hodnota, nebo levnější pracovní síla?
To je problém, který v poslední době řešíme – nenabízí se tady ani levná energie, ani levná pracovní síla. Řada potravinářů nemá zaměstnance, protože ta práce není úplně jednoduchá. A hlavně tu nejsou žádné investiční pobídky. Proč by tady potravinář továrnu stavěl? Setkáváme se s tím, že nadnárodní firmy, které mají dostatečný kapitál a odvahu, radši postaví výrobní závod jinde. A ne jenom na Slovensku, v Polsku nebo v Maďarsku, které je ochotné dát až 50procentní pobídku, ale začíná být zajímavé i Německo nebo Francie, což dřív nebývalo. Myslím si, že v tomhle náš stát strašně zaspal, a to nejen u potravinářství.
A kdyby podniky v zisku neměly dostávat dotace, tak kdo by je dostávat měl? Podniky ve ztrátě je dostávat podle podmínek Evropské unie nesmějí, takže by musely mít nulový zisk.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) spíš hovoří o tom, že by se měla otevřít diskuse, zda firmy v zisku mají vůbec získávat dotace. To asi není téma pro zemědělce, kteří je mají podmíněné splněním spousty podmínek, ale potravinářů by se to dotknout mohlo...
My už jsme letos nedostali nic, ale je potřeba, aby se rozlišovalo mezi investičními a provozními dotacemi. Investiční dotace slouží k modernizaci a inovaci technologií pro výrobu a každá vynaložená koruna se multiplikuje. Přináší to vyšší přidanou hodnotu, vyšší objem výroby a stát z toho má nějaký benefit. A kdyby podniky v zisku neměly dostávat dotace, tak kdo by je dostávat měl? Podniky ve ztrátě je dostávat podle podmínek Evropské unie nesmějí, takže by musely mít nulový zisk. Potom ovšem nevím, z čeho podniky budou platit daně, protože se zdaňují právě zisky, letos 19 a od příštího roku 21 procenty, což není malá částka. Stát by tím dal firmám signál, že ani moc nestojí o to, aby něco produkovaly a zpracovávaly.
Příkladem může být Německo, které nalévá do průmyslu od vpádu Ruska na Ukrajinu neuvěřitelné peníze, aby ho udrželo funkční a konkurenceschopný. Proč? Protože průmysl platí daně včetně sociálního a zdravotního pojištění a zaměstnává lidi. Mně připadá, že vláda průmysl totálně zazdila.
Na druhou stranu německá vláda nemůže čerpat peníze z modernizačního fondu.
To sice nemůže, ale jsou to velikostně nesouměřitelné věci. Německá vláda nyní vyhlásila, že bude snižovat spotřební daň na elektřinu z 15,37 eura za MWh na 50 centů. Tedy z 377 korun na 12 korun. To je tak výrazná pomoc, že jsme v tu chvíli doopravdy nekonkurenceschopní. Němci neplatí obnovitelné zdroje, každý stát se to snaží zaplatit z něčeho jiného, aby podniky příliš nezatížil, a u nás se udělal přesný opak.
Investiční dotace význam mají
Očekáváte, že se v následujících letech znovu otevře dotační titul pro potravináře?
Pevně doufám, že se ho podaří znovu finančně naplnit, protože pro ně má význam. Nebyly tam jenom velké firmy, které údajně dotace nepotřebují, ale i třeba větší střední, které se těsně nevešly do velikosti 250 zaměstnanců, což je u nás hranice střední firmy. Zaměstnávají spoustu lidí v logistice a v obchodech, kteří se započítávají do kmenového stavu, ale nejsou ve výrobě. A pro tyhle firmy je problém, pokud jim stát nedá 20 nebo 25 procent dotací. Nepříjemný je zvlášť letošní rok, kdy se odevzdaly projekty, začalo se investovat a teprve potom jim stát řekl, že nic nebude. Ale ještě bych se vrátila k těm větším ziskům.
Jako že podniky měly loni větší zisky?
Právě že úplně ne. Půlka politické scény říká, že jsou tady obrovské zisky, ale máme modelový propočet u zpracovatelského závodu na maso, který má obrat sedm miliard korun a zisk 200 milionů korun. A protože bude muset přidávat zaměstnancům, tak jenom při zvednutí mezd o sedm až osm procent zaplatí z toho zisku kolem 120 až 130 milionů korun. A za ten zbytek si můžu koupit tak jeden nový stroj. Doopravdy specializované linky stojí kolem 60 až 80 milionů korun. Takže když chci investovat, tak musím mít zisky, jinak nebudu moci rozvíjet firmu a přidávat hodnotu.
Loňské výnosy zemědělců byly meziročně menší, asociace kritizovala vládu |
Vidíte kvůli dražšímu zboží změny ve spotřebitelském chování?
Máme zprávy od našich členů, že se snížila spotřeba, tedy objem toho, co lidé nakupují. A že se lidé více zaměřují na levnější a nebrandové výrobky.Na druhé straně z informací z maloobchodu plyne, že řada spotřebitelů zůstává věrná kvalitním českým produktům, ale nakupují jich méně, a to i v akcích. Naštěstí hromadný přesun od značkového zboží k diskontu se zatím nekoná, ale pokud bude finanční tlak na rodiny ze strany státu pokračovat, není to vyloučené. Taková změna se pak bude jen těžko a hlavně dlouho napravovat.
Jste spokojeni s vyřešením označování slevových akcí v supermarketech u nekazícího se zboží? Tedy jak se nyní malým písmem píše, že sleva činí 40 procent, ale před 14 dny stálo totéž zboží o 15 procent méně?
Záměr je určitě dobrý, ale nejsem si jistá, jestli realizace trochu nepokulhává a ve skutečnosti to spotřebitele nemate ještě víc. A bylo by fajn, kdyby se to dalo aplikovat i na rychloobrátkové zboží. Nebavím se o tom, že je něco před koncem trvanlivosti nebo před koncem pracovního dne, jako je pečivo. Ale pokud jde o věci, které mají větší trvanlivost a není třeba je okamžitě doprodávat, tak by bylo fajn tuto povinnost transparentního označování slev rozšířit, i když možná v trochu jiné podobě.
Máte představu, jak by se takové zboží dalo definovat?
Na jednáních některých sněmovních podvýborů, kde jsme se o tom bavili, byli i zástupci ministerstva průmyslu a obchodu a ti jsou ochotni o tom diskutovat. Jejich úřad má totiž pod sebou zákon na ochranu spotřebitele. Kdyby byl nějaký systém, jak dát přehlednost i do slev u potravinářského zboží, bylo by to dobré.
Lidé netuší, kolik potraviny reálně stojí
Řeší komora i vztah mezi slevovými cenami a reálnými? I obchodníci uznávají, že ve slevách prodají už 65 procent zboží.
Řešíme to každý den a mimo jiné i v tomto ohledu by prospěla přehlednost cen – aby lidé věděli, jak sleva vzniká. Pomohla by také edukace, aby lidé věděli, kolik stojí surovina a kolik stojí zpracování. Jenom aby například potravináři dostali 82 procent tuku do másla, stojí je to 34 až 36 korun podle tučnosti mléka. A tohle povědomí strašně chybí. Lidé netuší, kolik stojí surovina, a potom vznikají liché dojmy, že je něco drahé, ale ono to drahé není, protože všechny komponenty tuto cenu skládají. Přehlednost slev je ale také důležitá, protože když něco stojí 25 korun, potom 40 a potom 60, tak se ztrácí povědomí o tom, jakou hodnotu výrobek má.
Dlouhodobě se hovořilo o tom, že dotace do zemědělství v rámci EU jsou částečně i impulsem k sociálnímu smíru, aby potraviny byly levné. Při omezování dotací zemědělcům i potravinářům se ale stát částečně tohoto nástroje vzdává, nebo ne?
Spíš bych řekla, že stát a možná ani EU neví, co po svém potravinářství a zemědělství chce. Máme tady jedny z nejbezpečnějších potravin na světě. A Evropa přijde s Green Dealem. Pokud by se aplikoval v původní podobě, proti které jsme jednoznačně protestovali, tak by to znamenalo drastické snížení zemědělské výroby a potravinářství v celé Evropě a zvýšení cen. A také riziko zvýšení dovozů ze zemí, kde nemáme kontrolu podmínek, jak se potraviny vyrábějí a co se do nich dostane.
Na druhé straně chceme kvalitní potraviny a ono to nejde dohromady. Jsou tady tlaky, aby se tu výroba zastavila, ale řešit to dovozem ze třetích zemí je extrémně riskantní. Je potřeba, abychom si řekli, že ta cenová vstřícnost bude jenom do té doby, dokud tu bude domácí konkurence. Až ji nebudeme mít, tak nikomu nebude stát v cestě to prodávat extrémně draze.
Omráčení a podříznutí do tří minut. Reportáž ze zákulisí drůbežích jatek |
Funkční období prezidentky komory vám končí v prosinci, budete obhajovat svůj mandát? Případně s jakým programem?
Budu. Pokud jde o domácí prostředí, pak nám chybí aktualizovaná koncepce, kam zemědělství a potravinářství v ČR směřovat. Potřebujeme také snížit administrativní zátěž. O tom se pořád jen mluví ale málo pro to dělá. Tady chci řešit ve spolupráci s Hospodářskou komorou podmínky podnikání, aby se vědělo, co je pro podniky přínosem a jestli v tom stát pomáhá, nebo spíš škodí.
Ať už se jedná o strašlivé ceny energií, které budou ještě od příštího roku horší, a využití emisních povolenek pro úhradu poplatků za obnovitelné zdroje. Další věc jsou obaly a odpady, třídění a sběr odpadu jsou rok od roku dražší a musí se s tím něco dělat. A co se týče nás a těch investic – aby se nějaké peníze vrátily do investičního programu 13, změnily se podmínky pro inovační programy v rámci Programu rozvoje venkova, tak, aby lépe odpovídaly požadavkům udržitelnosti a daleko více rozšířily státní garance za úvěry nebo dotace úroků z úvěrů. Zcela jednoznačným cílem je podpora zpracování české suroviny na české potraviny pro naše spotřebitele
A v Evropě?
V EU témat přibývá, mimo jiné chceme zastavit, aby opět získalo sílu NutriScore, které v mnoha případech nesmyslně upřednostňuje vysoce zpracované potraviny s řadou přídatných látek před potravinami živočišného původu. A určitě taxonomie, což je velký problém pro zemědělce a potravináře. Našimi společnými silami se to podařilo odsunout, protože ty navržené parametry taxonomie byly takové, že by tím nikdo neprošel ze zemědělců a potravinářů, ale ne jenom v ČR, ale v celé Evropě.
Například: Požadavky na 50 procent produkce z původních plemen, která má, jak známo, produkci velmi nízkou, by vedly k ekonomickému kolapsu chovatelů. Nebo, že má být 75 procent krmiv pěstováno ekologicky, to jsou omezení, podle kterých bychom umřeli hlady nejen my, ale i ta zbývající chovaná zvířata Nebo že se zatížení při chovu drůbeže a podestýlkách má snížit na třetinu. To byly požadavky, které vymyslela pracovní skupina složená z aktivistických organizací a finančních skupin.
