Často se pro srovnání používá třeba ragby, při němž měli diváci možnost podobnou vymoženost sledovat na zářijovém a říjnovém mistrovství světa.
Video tam má podstatně větší slovo než rozhodčí na ploše, který spíš jen diktuje tempo a působí jako prostředník mezi hráči a arbitry. Videoasistentů má sudí několik a každý verdikt je pečlivě vysvětlený nejen na stadionu, ale i do televize, kam se zároveň přenáší i jejich komunikace.
V Anglii prožívají rozhodcovskou krizi. VAR nepomáhá, chyby se množí |
Když to jde tam, tak proč ne ve fotbale?
„Měl jsem možnost nahlédnout do procesu, jak probíhá vyhodnocování situací, a musím říct, že je to docela chaotické,“ uvedl Brud pro BBC. „Ale ne v negativním smyslu. Zkrátka přes sebe mluví několik lidí a pro ostatní by poslech mohl být nesrozumitelný a celé by to bylo kontraproduktivní.“
Zároveň dodal, že fotbal je na rozdíl od ragby nebo třeba kriketu úplně odlišný sport s jinak nastavenými procesy. „Nemůžeme to srovnávat. Ve fotbale každý ihned zkoumá všechna dílčí rozhodnutí a každé vyřčené slovo by se pak analyzovalo v médiích. Pro rozhodčí by to vytvořilo velmi nebezpečné prostředí,“ uvedl Brud.
Zároveň je důležité uvést, že bez souhlasu IFAB a potřebných pravidlových úprav není možné komunikaci sudích vysílat živě během zápasu.
V poslední době ale stoupá počet případů, kdy samy orgány zastřešující rozhodčí zveřejní část komunikace ze záznamu. Třeba jako po zářijovém utkání anglické ligy mezi Tottenhamem a Liverpoolem, kdy rozhodčí chybně neuznali gól Luise Díaze, přestože videoasistenti správně rozpoznali, že o ofsajd nešlo.
Pane rozhodčí, prosím. Ve Francii odtajnili komunikaci s VAR. Revoluci nečekejme |
V nahrávce sice přes sebe mluvilo několik aktérů, přesto bylo naprosto zřetelné, kde se stala chyba. Kvůli nepozornosti, nedorozumění a rychlému navázání hry už ale sudí na ploše nemohli rozhodnutí vrátit zpět.
I kvůli takovým situacím pak stoupá nespokojenost fanoušků se současným procesem. Řešením by mohla být právě živě vysílaná komunikace.
„Zatím jsme dali zelenou novince, při které by se verdikty oznamovaly divákům přímo, abychom do procesu vnesli trochu transparentnosti, ale v tuto chvíli nejsme připraveni otevřít komunikaci s publikem v přímém přenosu,“ osvětlil Brud.
FIFA už podobnou novinku testovala na letním mistrovství světa žen v Austrálii a na Novém Zélandu.
Daly by se chyby napravit?
Díazův neuznaný gól navíc rozvířil debatu o dalším problému.
Rozhodčí u videa totiž ihned věděli, že se stala chyba. Jenže podle současných pravidel už s tím nemohli nic udělat.
Regule od IFAB o videoasistentech uvádějí, že hru nelze vrátit zpět, jakmile došlo k opětovnému zahájení hry, „s výjimkou záměny identity nebo případného vyloučení v souvislosti s násilným chováním, pliváním, kousáním nebo extrémně urážlivým, urážlivým a/nebo hrubým jednáním.“
Video by tedy tím, že by dalo hlavnímu zprávu o nesprávném navázání hry, porušilo pravidla, přestože předtím podle nich postupovalo a danou chybu přímo nezpůsobilo.
Křiklavá chyba. Gól liverpoolského Luise Díaze nebyl uznán kvůli údajnému ofsajdu, systém VAR ovšem zkoumal úplně jinou situaci.
K úpravě, jež by mohla přinést třeba krátký čas na opravu rozhodnutí v rámci už navázané hry, však pravděpodobně nedojde. „Vždy musíme mít na paměti, že se takové věci nestávají příliš často,“ řekl Brud.
„Neměli bychom hned začít zpochybňovat celý systém jen proto, že v jednom z tisíců zápasů došlo k takové situaci. Určitě se ale chystáme určité oblasti VAR v případě potřeby zlepšit,“ doplnil.
Jedno je tak jisté. Dílčí úpravy k určitému omezení počtu lidských chyb se možná chystají, revoluce v podobě živě vysílané komunikace však se současným složením pravidlové komise nejspíš nepřijde.
