Jihoafrický křídelník Cheslin Kolbe seděl na trestné lavici za úmyslný předhoz, hlavu schoval do dresu, na hřiště se nemohl dívat, jak byl nervózní.
Jeho spoluhráči se posledních deset minut ve čtrnácti bránili proti stejnému počtu soupeře. Ubránili se.
Ubránili těsný náskok stejně jako ve čtvrtfinále proti domácí Francii (29:28) a v semifinále proti houževnaté Anglii (16:15).
„Prohrát finále o bod, to vám prostě zlomí srdce,“ řekl novozélandský kouč Ian Foster. „Jsem hrdý na naše hráče, jak hráli po červené kartě, jak bojovali celý zápas. Bylo to vyrovnané, každý z týmů byl lepší v určité fázi zápasu. I když jsem hrdý na to, kam jsme až došli, musíme pogratulovat soupeři.“
Nový Zéland - Jihoafrická rep. 11:12 (6:12)Průběh: 3. minuta Pollard, trestný kop 0:3, 13. Pollard, trestný kop 0:6, 17. Mo´unga trestný kop 3:6, 19. Pollard trestný kop 3:9, 34. Pollard trestný kop 3:12, 38. Mo´unga trestný kop 6:12, 58. Beauden Barrett pětka 11:12. Minuté kopy: 59. Mo´unga konverze, 73. Jordie Barrett trestný kop. Žluté karty: 2. Frizell - 45. Kolisi, 73. Kolbe Červená karta: 27. Cane (Nový Zéland). StatistikyNejvíc bodů: Pollard 12 Nejvíc skládek: Du Toit (JAR) 28 Nejvíc metrů: Willemse (JAR) 69 Nejvíc přihrávek v kontaktu: Willemse 3 Držení míče: 60:40 Počet přihrávek: 217:83 Vyhrané mauly: 3:2 Vyhrané rucky: 115:56 Vyhrané mlýny: 2:10 Prohrané mlýny: 0:1 Vyhrané auty: 20:6 Prohrané auty: 2:4 Nařízené trestné kopy proti: 5:10 Skládky: 93:209 Minuté skládky: 13:36 Úspěsnost skládek: 79%:81% Získané míče soupeře: 2:7 |
Jihoafričané jsou druhým týmem, který obhájil světový titul, v letech 2011 a 2015 se to povedlo jejich sobotnímu soupeři.
Kopáč Pollard ve finále proti Anglii před čtyřmi lety v Japonsku zaznamenal dvaadvacet bodů (32:12), i nyní byl klíčovým mužem svého týmu.
„Nemám slov. Chci ocenit soupeře, byl skvělý a donutil nás k tomu, že jsme ze sebe museli vydat úplně všechno. Dostal nás pod obrovský tlak,“ poznamenal jihoafrický kapitán Siya Kolisi. Vůdcem týmu byl i před čtyřmi lety v Japonsku.
Finále bylo vrcholem desátého šampionátu, osmačtyřicet zápasů ve Francii navštívilo takřka 2,5 milionů fanoušků.
Na Stade France se utkaly země, v nichž je ragby sportem číslo jedna a jsou nejúspěšnější v historii. Jihoafrická republika má nyní čtyři tituly, jejich největší rival zůstal na třech.
„Kdo nežije v Jižní Africe, nechápe, co to pro naši zemi znamená. Není to jen o ragby. Naše země toho tolik prožívá a já chci našim lidem říct, že moc děkujeme za to, že tady můžeme být,“ řekl Kolisi emotivně.
Nový Zéland hrál kvůli žluté kartě Frizella v úvodu utkání a poté červené kartě kapitána Canea celkem třiašedesát minut z osmdesáti o jednoho hráče méně. Protivník kvůli dvěma žlutým kartám celkem dvacet minut.
„Jsem úplně vyřízený,“ hlesl novozélandský kapitán Sam Cane v televizním rozhovoru. „Kluci hráli neuvěřitelně, jsou to praví válečníci. Proti Jihoafričanům je to ve čtrnácti těžké, oni jsou fantastičtí. Měli za sebou náročnou cestu do finále a zase našli způsob, jak ho vyhrát.“
Už po pár sekundách se udál důležitý moment. Jihoafrický rojník Mbonambi, jediný specialista na pozici mlynáře v kádru, si při zákroku Frizella poranil koleno. Jeho zástupce Fourie nezvládal autová vhazování, Jihoafričané je prohrávali. Měl velké problémy i v mlýnech. Standardní situace měli Novozélanďané lepší.
Frizell však odstavil Mbonambiho při čištění míče ve skrumáži za krk a dostal žlutou kartu.
Jihoafričané z desetiminutové přesilovky vytěžili šest bodů po trestných kopech Pollarda, soupeř ze stejných situací snižoval. Novozélanďané byli aktivnější, hráli víc na polovině Jihoafričanů, ale k položení pětky neměl v první půli blízko ani jeden tým.
Byla to bitva o každý metr pole, tvrdé a drsné srážky. Ve vlastní obranném území ani jedno z mužstev neriskovalo a míč raději poslalo daleko pryč kopem, čímž ho odevzdávalo.
V 27. minutě měli Nozozélanďané aut v obranném území soupeře, což je nadějná pozice. Ale mlynář Codie Taylor byl nepřesný a míč po pár odrazech a zmatcích získal protivník Jesse Kriel.
Novozélandský kapitán Sam Cane ho chtěl zastavit, ale udělal osudovou chybu. Při skládce nešel protivníkovi na nohy, ale ramenem ho trefil do obličeje, byť nechtěně. Žlutá karta s tím, že speciální videorozhodčí posoudí, jestli byl zákrok na vyloučení do konce zápasu.
Cane trpěl na „trestné lavici“, po několika minutách zkoumání tzv. Buncker změnil žlutou kartu na červenou. „Pro něj to byla rána, pro nás frustrující,“ řekl novozélandský kouč.
Do konce poločasu však nebylo znát, že Novozélanďané hrají v oslabení.
A nebylo to znát ani do konce utkání. I proto, že jihoafrický kapitán Kolisi krátce po přestávce při velkém tlaku svého týmu těsně před brankovištěm soupeře zasáhl v kontaktu hlavou protivníka do brady. Žlutá karta s tím, že se bude zkoumat, jestli nebyly důvody pro červenou. Šlo o zákrok s nižší intenzitou než u Canea, i proto Kolisi vyvázl a mohl se po deseti minutách na hřiště vrátit.
Jenže i v přesile se Jihoafričané museli bránit. Nový Zéland měl smůlu, pětka Aarona Smithe neplatila, protože videorozhodčí si všiml, že Savea v zárodku akce po autu se dotkl míče, který šel dopředu. V 58. minutě však už arbitři přimhouřili oči a pustili Teleovi vypadnutí míče, který sebral Beuaden Barrett a pak doběhl do brankoviště. Snížil na 11:12, jenže Mo´unga z konverze minul.
V hektických chvílích Novozélanďané udělali pár špatných rozhodnutí. Místo kopu na bránu hráli z trestného kopu aut. Místo aby hráli rukama, zvolili kop za obranu. Jihoafričané se urputně bránili, sami pár příležitostí ke skórování měli, ale rovněž je nedotáhli.
V 73. minutě Kolbe při skládce splácl míč dopředu, ač nechtěně, jednalo se o úmyslný předhoz. A zbytek utkání sledoval od laviček. Jenže Jordie Barrett, jeden ze tří bratrů v sestavě Nového Zélandu, z trestného kopu za Kolbeho přestupek bránu minul.
„Poslední tři zápasy byly docela těžké, každý z nich byl jako finále. Jako tým máme asi rádi drama,“ řekl s úsměvem rváček Pieter-Steph du Toit, jenž byl zvolen hráčem utkání. Především proto, že sám měl na kontě takřka třicet skládek. „Je nám ctí hrát za naši zemi, za celou Jihoafrickou republiku. Až se vrátíme domů, bude to pro nás neuvěřitelné. Děkujeme všem.“
