Dáme si kolečko na zahřátí a pak se budeme učit správnou techniku, jak házet míčkem,“ říká před rozcvičkou trenér Luděk Záhorský žákům druhé třídy, kteří ho se zaujetím poslouchají. Pak vybíhají okolo velkého fotbalového hřiště, které je hned vedle školy.
Mají svoji teprve druhou dvouhodinu tělocviku, při které je kromě třídní učitelky vede také sportovní trenér.
„Jsou to obyčejné věci, které děti nezvládají, jako hodit nebo chytit míč, udělat kotrmelec, to je neřešitelný problém. Vlastně ani neumějí padat, protože nejsou tak pružné, takže je i více úrazů,“ vnímá zástupkyně ředitelky Petra Mejstříková Sulková. Dobřichovická škola proto oslovila profesionálního trenéra, aby žáky více přitáhla ke sportu. „Přišly s tím samy paní učitelky, že by potřebovaly s tělocvikem pomoci, že mají pocit, že děti jsou na tom hůře a jim dochází inspirace,“ přibližuje Mejstříková Sulková.
Kromě toho má škola aktivní velkou přestávku, kdy děti mohou vyběhnout ven na školní hřiště. A místo běžných dvou hodin tělesné výchovy mají školáci od 1. do 5. třídy v rozvrhu hodiny tři.
Problémy s pohybem
„Musím říct, že za svoji praxi pozoruji rozdíl. Když jsem začínala učit, tak byly dvě tři děti, které měly s pohybem problém, dnes je to i trojnásobek,“ přibližuje třídní učitelka druháků Jana Synáčková.
„Co je pro mě například problém a co v podstatě nedokážu děti za tři roky, co je mám, naučit, je skákat přes švihadlo,“ dává příklad. „Pro nás, když jsme byli malí, to byla běžná záležitost, ale současné děti mají problém zkoordinovat pohyby tak, aby švihadlo přeskočily,“ vysvětluje pedagožka, která je ve školství již 15 let. Na konci třetí třídy má často několik dětí, které švihadlo nedokážou přeskočit.
Většina jejích nynějších druháků ale chodí na nějaký sportovní kroužek. Zájem dětí o sport se podle ní často snižuje až s přibývajícím věkem.
Práce v tandemu
Na prvním stupni je trenér, který vede tělocvik v tandemu s třídním učitelem, podle pedagogů velkou motivací. „Vnesl do toho mužskou energii a dostalo to nový náboj, pro děti to má opravdu takové kouzlo a těší se,“ říká Synáčková. Výuka ve dvou má podle ní i tu výhodu, že si mohou práci s dětmi rozdělit.
Když druháci doběhnou rozehřívací kolečko, přesouvají se v horkém počasí na rozcvičku do stínu mezi stromy. Cviky předcvičuje učitelka, trenér chodí mezi žáky a opravuje chyby.
Tělocvik chceme zařadit i do běžných hodin, říká Ondřej Andrys z ministerstva |
Pak si role otočí. Trenér vysvětluje pravidla pro hru molekuly. Žáci běhají po hřišti, když trenér zakřičí například šest minus čtyři, děti musí podle výsledku utvořit skupinky.
Při hře výskají a bez protestů dřepují, když se jim nepodaří včas udělat skupinku. Jediná, kdo ze třídy necvičí, je holčička, která má sádru. Už se ale těší, že bude moct brzy zase na tělocvik. Těší se hlavně na lekce plavání, které třídě brzy začnou.
Hodina tělocviku navíc
Druhou část tělocviku se děti dostávají k technice házení. Každý žák dostane tenisový míček a učí se správný postoj. Trenér vysvětluje, jak správně ruku s míčkem za sebe natáhnout.
Děti teď nic neláká k pohybu. A může být hůř, varuje trenér a děkan Cacek |
On sám to s fyzičkou dětí nevidí tak špatně. Děti podle něj dnes mají větší možnosti a lepší podmínky pro sportování.
„Myslím, že se to zlepšuje, pět let zpátky to bylo hodně dole, ale nyní se to začíná zvedat,“ hodnotí z praxe trenér Záhorský. Důvodem může být i to, že se o tom, že je potřeba děti více rozhýbat, častěji mluví a školy na to reagují. Třeba právě tím, že osloví trenéry.