Deváté místo v rozběhu v čase 4:06,90 znamenalo konečnou stanici. Jen s odstupem a z dálky sledovala, jak si šest nejlepších žen utíká pro postup z jejího třetího rozběhu.
Ze své pozice na 37. místě světového žebříčku byla před startem sedmou nejlepší účastnicí tohoto rozběhu, z pohledu letošních osobních maxim pak šestou. Věděla, že průnik do semifinále bude na hraně.
1. DEN MS: Senzační smíšená štafeta slaví bronz, pomohl jí pád Nizozemky |
Její letošní nejlepší čas 4:03,27 by jí ho rozhodně nezajistil.
Ovšem na hrách v Tokiu před dvěma lety dokázala překonávat osobní rekordy. V sobotu v Budapešti k tomu měla daleko.
„Líbilo se mi ze začátku, jak to bylo rychlé,“ popisovala průběh rozběhu. „Ale myslím, že jsem udělala velkou chybu 300 metrů do cíle, když jsem se přetahovala s Irkou O’Sullivanovou. Předbíhala jsem ji a začaly jsme obě vedle sebe sprintovat, což mi asi vzalo sílu. Ještě 200 metrů před cílem jsem tam byla docela dobře, ale pak už jsem šla.“
Ztráta za vedoucí skupinkou šesti běžkyň výrazně narůstala, sen o postupu mizel v nenávratnu.
„Předtím jsem ještě věřila, že já a Italka (Vissaová) bychom mohly tu skupinku dotáhnout a konec by potom nemusel být úplně jasný. Jenže v posledních 200 metrech jsem shnila, to se pak těžko operuje.“
Nad informací, že ani čas 4:01,66 Vissaové posléze na semifinále nestačil, si jen posteskla: „To je hrozný.“
Pocitově se Mäki necítila před budapešťským startem hůř než v olympijském Tokiu. „Když běžíte v sezoně 4:03, tak si věříte, že jste na tom dobře, dokonce líp než v Tokiu,“ přiznala. „A pak vás potká sobota, kdy to prostě nejde. Mrzí mě to. Použila bych i sprostší slovo. Je divné přijet, závodit jeden den a skončit.“
Skončila nejen na šampionátu. Možná i v celé sezoně.
„Nevím, jestli mě s takovým výsledkem někam na mítinky vezmou,“ uvažovala. „Navíc celé léto řeším achilovku. Poradím se s trenérem, jestli budeme ještě závodit, nebo ji necháme odpočinout na příští rok.“
Na achilovku však svůj výkon rozhodně svádět nechtěla.
„Při rychlých věcech mě ani moc nebolí. Ale každé ráno kulhám. Nevíte, kam se to může posunout. Při závodě a při speciálních trénincích v tretrách mě však neomezuje. Necítila jsem, že bych musela ubrat nebo zpomalit. Byla jsem s ní několikrát u doktora, je to nepříjemné, není to však důvod, proč jsem dneska shnila.“
