Radana Dungelová (60 let) je od září 2022 ředitelkou Zoo Brno. Se současným...

Radana Dungelová (60 let) je od září 2022 ředitelkou Zoo Brno. Se současným manželem, malířem Janem Dungelem, se také často vrací do Latinské Ameriky. | foto: Radim Strachoň, MAFRA

Cesta pralesem není boj o život, ale pohoda v přírodě, líčí ředitelka zoo

  • 4
Jako žena diplomata prožila Radana Dungelová léta v Brazílii a Venezuele a se současným manželem, malířem Janem Dungelem, se často do Latinské Ameriky vrací. Od loňského září je ředitelkou Zoo Brno. Moravské město ji už před dvaceti lety nadchlo svým okolím.

„Jsem Brňák z rozhodnutí. Pocházím z Prahy a první impulz pro přestěhování do Brna bylo jeho okolí. Ten zelený věnec okolo mě naprosto nadchl. Můžete přijít z práce a za patnáct minut jste na kopcích, na houbách nebo na kole. To mně přišlo úžasné a od té doby to objevuji dál a dál,“ říká Dungelová v dalším dílu série Sem bych vás vzal, v níž osobnosti spojené s jižní Moravou odhalují svá oblíbená místa.

Kam byste čtenáře pozvala?
Jsem piknikový typ a mám pár míst, na která se ráda vracím. Baví mě vydat se na Tišnovsko, kde jsou nádherné zachovalé louky. Jedna z nich u obce Nelepeč je moje srdcová záležitost, tam se snažíme udělat si výlet, strávit pár hodin a jen se dívat na krásnou krajinu. Moc ráda mám kaňon Dyje v národním parku Podyjí, to je místo, které na mě dýchá divokostí, a přitom se tam od nejbližší silnice dostanete příjemnou procházkou a ještě si přitom nasbíráte bedly. Užívám si výlety na soutok Moravy a Dyje. Pohansko je jedno z nejkrásnějších míst, které mi trošku připomíná amazonský prales.

Sem bych vás vzal

Chcete navštívenou lokalitu prožít, nejen vyfotit a rychle dál...
Ano, sbalím batoh s dekou, venku si dáme s manželem jídlo a strávíme hezké chvíle. Na pěkném místě třeba dvě hodiny sedíme a opravdu ho prožijeme. Podobně to mám s cestami do Jižní Ameriky. Pořád se mě někdo ptá, kam se chceme vydat. Chtěla bych navštívit všechna možná místa na světě, ale lidský život je omezený a pořád pracujeme, takže není tolik času. Když se ale opakovaně někam vracíte, mnohem víc se vám ta místa otevřou, víc se dozvíte a dovolí vám to si přírodu pustit mnohem víc nejen k tělu, ale i do duše.

A už jste letos byla na dovolené?
Nebyla a ani nepojedu. Zažívám první sezonu v roli ředitelky zoologické zahrady, takže chci u všeho být. Volno odkládám na zimu, a jestli mi to časové možnosti dovolí, ráda bych vyrazila do Jižní Ameriky do pralesa. Na chvilku úplně vypnout a odstřihnout se od všech elektronických zařízení a jen vnímat ten pocit být v lese.

V pralese jste byla několikrát. Máte hodně dobrodružnou povahu?
Neřekla bych, adrenalinového nebezpečí, jako jsou výšky nebo rozbouřené moře, se spíš obávám. Spousta lidí podléhá mýtu, že když jste v pralese, je to strašně dobrodružné. Myslím, že rozdíl mezi tím, zda nocujete někde v přírodě na Šumavě, nebo v amazonském pralese, je spíše jen v míře hmyzu. I když se domnívám, že na soutoku Moravy a Dyje je víc komárů, než jsem kdy viděla v Amazonii. Spíš je to o tom zvyknout si pohybovat se tam určitým způsobem, vědět, na co si dát pozor. Spousta lidí si možná představuje celodenní zápas o život, ale tak to vůbec není. Je to pohoda, kdy si vychutnáváte pocit sounáležitosti s přírodou. Pro mě je to hodně mentální hygiena.

Zoo v Jihlavě a Brně čekají hosty, partneři tygrů přiletí až z Indonésie

Přesto, zažila jste v pralese nějakou situaci, kdy jste si takzvaně hrábla na dno?
Že si dobrodružství nepřeji, nemění nic na tom, že se za ta léta samozřejmě věci přihodí. Když se nám na jedné z našich cest zranil kameraman, bylo hodně napínavé dopravit ho k doktorovi. Chtěla bych ale vyvrátit mylnou domněnku, že nás v pralese často ohrožují divoká zvířata. Úplně ze všeho nejvíc nás ohrožují mravenci. (usmívá se) Z velkých šelem v těchto oblastech žije jen jaguár a ten primárně na lidi neútočí. Naopak jsem ráda, když ho zahlédneme.

Když se zeptám trochu v nadsázce, nenudí vás práce v zoo?
Nuda je to poslední, co mě v tomto ohledu napadá. (zasměje se) Mám pocit, že zúročuji své životní zkušenosti, viděla jsem různá místa s různou sociální úrovní a různou úrovní vztahu k přírodě. A v zoo právě máme vysvětlovat vztah člověka k ní, co znamená divokou přírodu mít, co by to znamenalo o ni úplně přijít a jakou roli v tom zoologické zahrady hrají. Musíme u návštěvníků ten vztah vytvářet. Máme k tomu skvělé nástroje – divoká zvířata, kterým musíme nabízet podmínky, jež jsou pro jejich přirozený vývoj a život co nejlepší.

Na konci srpna zoo oslaví sedmdesátiny. Bude velká oslava?
Co by to bylo za narozeniny bez oslavy? Na 2. září bych ráda pozvala na Zahradní slavnost se sedmdesáti překvapeními. Na návštěvníky čeká spousta aktivit, a dokonce budeme mít i vstupné za 70 korun. Slavíme ale po celý rok. Rozběhli jsme kampaň Stopy, kterou jsme vykročili ven ze zoo do veřejného prostoru. Na sedmdesáti místech po Brně se objevují otisky zvířecích stop vedoucí ke QR kódům. Po načtení se dozvíte víc informací o zvířatech a můžete vyhrát cenu, ať už vstupenky, nebo třeba i výlet do evropských měst, kde jsou zoo, kterými se ráda inspiruji a jsou opravdu na úrovni. Určitě bych doporučila navštívit Vídeň, Curych nebo Berlín.

Brněnská zoo slaví kulaté výročí, na známku dala slavné „smějící se“ vlky

A co české zoo, které máte ráda?
V Česku máme hodně zoologických zahrad a mnoho z nich je na velice dobré úrovni. Srovnávat s pražskou zoo by bylo nespravedlivé, protože je to zkrátka hlavní město, zahrada je velká a poměrně štědře dotovaná. Ale krásná zoo je ve Zlíně, osobně mám moc ráda tu v Plzni, která je zkombinovaná s botanickou zahradou a návštěva je moc hezký zážitek. Nejvíc mě v posledních letech inspiruje zoologická zahrada v Ostravě, která se vydala cestou ochranářské instituce. Chrání zvířata nejen formou ohrožených druhů, ale také terénními programy v místě původního výskytu zvířat. Tam jde o ochranu celých ekosystémů, protože chránit jen jeden druh nejde.

Nejnovějším obyvatelem na Mniší hoře je od července žirafí samec. Jak se zabydluje?
Jelikož je z Velké Británie, řekla bych, že jako anglický gentleman. S naprostým klidem, je zvídavý, k našim žirafám je přátelský. Těšíme se, že u nás bude dlouho spokojený a že se dočkáme i mláďat.

Jaké další přírůstky v zoo máte?
Máme mláďata lišek polárních, která už vylezla z nory a je možné po celý den pozorovat jejich hry a batolení po výběhu, protože nerespektují denní pořádek rodičů, kteří většinou rádi den prospí. V expozici kanadských bobrů je možné pozorovat tři přírůstky. A mláďata samozřejmě máme i u druhů, jež nejsou považované za ty ikonické. Mezi rybami máme několik unikátních druhů a daří se nám rozmnožovat například vzácného sladkovodního rejnoka trnuchu.

Jenže právě mláďata těch ikonických druhů táhnou nejvíc. Jak to vypadá u lvů a s dalším chovem ledních medvědů?
U lvů je to poměrně jednoduché, protože mají krásný výběh, který jim poskytuje veškerý prostor a podmínky, aby mohli rozvinout celou škálu svého přirozeného chování. Po úspěšném odchovu dvou mláďat jsme u lvice zaznamenali potíže s březostí, proto jsme její organismus nechali pomocí antikoncepce celkově zregenerovat a nevystavujeme ji zátěži. Je to poměrně citlivá otázka, protože já jsem velkým zastáncem podpory co nejpřirozenějšího chování zvířat v zoo. Co u nich hodláme uchovat, jsou právě divoké instinkty. Nechceme je domestikovat. Musíme ale vědět, že máme mláďata kam umístit, až dorostou, protože v přírodě by si hledala další smečku.

Dalších lvíčat bychom se tedy mohli dočkat?
My bychom byli rádi, ale zatím i přes opakované páření k zabřeznutí nedošlo, takže v letošním roce to nebude. Oproti tomu je situace úplně jiná u ledních medvědů. Jako jedna z mála evropských zoo jsme je odchovávali velmi úspěšně. Samice Cora nám dala pět mláďat a v jejím věku bychom k ní potřebovali dostat samce brzy, abychom ještě odchov stihli. A k tomu potřebujeme nový výběh, což je náročný projekt v řádu stovek milionů, na který bohužel nemáme peníze.

25. května 2018