Areál Centrálního tankoviště ropy ve středočeské Nelahozevsi není ze silnice vidět. Za hustým stromovým porostem se tu nicméně k nebi tyčí sedmnáct obřích nádrží, z nichž ty největší pojmou až 125 tisíc kubíků suroviny. Jednu z nich nedávno zaměstnanci tankoviště po 20 letech nepřetržitého provozu vypustili, aby ji mohli vyčistit.
Odstávka bude trvat až deset měsíců, jenom následné napuštění nádrže zabere týden. Jenže vedle projektu, do kterého se státní společnost MERO pouští nyní, je údržba jedné z největších nádrží na světě vlastně legrace.
Vyprázdněná nádrž H22 |
MERO totiž dostalo za úkol připravit Česko na odstřižení od ruského ropovodu Družba, který aktuálně uspokojuje polovinu české spotřeby ropy.
Z jihozápadu sem vede druhá trasa IKL, která by ruskou dodávku uměla nahradit. Úzkým hrdlem je ale Transalpinský ropovod, jenž do IKL ústí. Je nutné posílit jeho kapacitu tak, aby z italského přístavu Terst mohlo přes Itálii a Německo každoročně proudit o čtyři miliony tun ropy víc. Úpravy je potřeba udělat prakticky na celé trase dlouhé stovky kilometrů.
„Dokončili jsme výběry pump, čerpadel a frekvenčních měničů. Naplno se rozběhly projekční práce,“ říká Zdeněk Dundr, provozně-technický ředitel MERO ČR. „Pumpy a motory musí protlačit ropu skrz Alpy. Jde o kilometrové výšky, takže musí mít takovou sílu, která je srovnatelná s lokomotivou, jež táhne dvacet vagonů,“ dodává.
Západ má problém: cena ruské ropy dosáhla stropu, je čas vynutit sankce |
Giganti se zpočátku cukali
MERO tlačí čas. Česko má jako jedna z mála zemí Evropské unie odklad embarga na dovoz ruské ropy. Výjimka je ale dočasná, takže Evropská rada může kdykoliv rozhodnout o jejím zrušení. Navíc ve hře figuruje nevypočitatelný faktor – ruský prezident Vladimir Putin. Kohoutky Družby se kdykoliv mohou uzavřít. Cílem je proto dokončit rozšíření ropovodu do ledna roku 2025.
Projekt v číslech
|
Jeden zásadní aspekt projektu má MERO podle Dundra již za sebou. Šlo o výběr dodavatelů čerpadel a dalších zařízení. „Dodací lhůty jsou zhruba deset měsíců. Vzhledem k narušeným dodavatelským řetězcům kvůli covidu a válce jsme si nebyli jistí, jak dlouho bude trvat výroba těchto komponent,“ vysvětluje Dundr. „Někteří dodavatelé nabízeli díly vyráběné v Číně, my jsme je ale chtěli z Evropy, abychom se nemuseli bát, že to uvázne někde na lodi a že se dodávka zdrží,“ dodává.
Druhou důležitou překážkou, kterou už státní společnost zdolala, bylo vyjednávání o rozšíření s ostatními akcionáři ropovodu TAL. MERO v něm totiž vlastní jen pět procent, přičemž dalšími podílníky jsou giganti světového ropného byznysu, jako je OMV, Shell nebo Exxon.
Projekt se jim příliš nelíbil. „Muselo se to protlačit přes jejich právní oddělení. Byly tam protichůdné požadavky, všichni se v nějaký okamžik kousli,“ popisuje Dundr.
„Jednání se týkalo technické, daňové a finanční stránky tak, aby to nemělo žádný dopad na přepravní tarify. Akcionáři se rovněž báli, aby ropovod nebyl tlakově přetížený, aby se nezkrátila jeho životnost,“ uvádí Dundr. Projekt nakonec dostal zelenou letos v květnu.
Novým podmínkám se bude muset přizpůsobit i Centrální tankoviště ropy v Nelahozevsi. Mezi mohutnými nádržemi tu ze země celkem nenápadně trčí jak ropovod IKL, tak ropovod Družba.
Ropovody Evropy. Zdroj dat: MERO ČR
Aktuálně to funguje tak, že pokud sem ropa těmito trasami dorazí, uloží se do nádrží. Pokud má vyrazit dále do rafinerií, použijí se čerpadla. Cílem je momentálně „zprůchodnit“ celé tankoviště tak, aby se ropa vůbec v nádržích nemusela zastavovat.
„Musíme změnit podmínky čerpání, vybudovat novou měřicí stanici, která by simulovala nádrž,“ popisuje vedoucí údržby Miloslav Poustka. „Pak budeme schopni nepoužívat čerpadla, ale přímo z ropovodu IKL protlačíme ropu jak do rafinerie v Kralupech, tak do rafinerie v Litvínově,“ říká Poustka.
Optimismus za miliardu korun
Úprav se dočká i rafinerie Litvínov. Naopak v Kralupech nad Vltavou nejsou potřeba, protože tamní zařízení zpracovává jen neruské druhy ropy.
„Na podzim uskutečníme v litvínovské rafinerii zhruba měsíční zkušební test, při kterém budeme testovat tamní výrobní technologie při zpracovávání výhradně neruských rop,“ uvádí Pavel Kaidl, mluvčí společnosti Orlen Unipetrol, která obě dvě tuzemské rafinerie vlastní.
Česko má odklad na embargo ruské ropy. Jenže dva roky nemusí stačit |
„Testovat budeme těžké a středně těžké arabské ropy, dále pak vyzkoušíme ropu z Iráku, Jižní Ameriky a Severního moře. Díky tomuto testu zjistíme, jak dalece bude nutné litvínovskou rafinerii rekonfigurovat. Máme několik technologických a investičních scénářů. V tom pesimistickém počítáme s mnohamiliardovými náklady, v tom optimistickém by to mohlo být okolo jedné miliardy,“ říká Kaidl.
Při rozšiřování ropovodu TAL počítá státní společnost MERO s náklady až 1,6 miliardy korun. Žádný jiný akcionář TAL nepřispěje. Český stát původně předpokládal, že alespoň část financí pokryjí evropské peníze prostřednictvím Národního plánu obnovy, ale nepůjde to. Financování ropného projektu evropskými „zelenými“ penězi by totiž u Evropské komise s největší pravděpodobností neprošlo.
Časová osa projektu
|
