Na seznamu jeho bývalých i současných známých a kamarádů se skví jména jako Wayne Gretzky, Stan Mikita, Gordie Howe, Jaromír Jágr nebo Robert Holík.
Proslulému puntičkáři nešlo dost dobře bruslení, a tak zůstal u experimentů v brankářské výstroji, v jednu chvíli se začlenil do vedení klubu Hartford Whalers.
Ale především se stal celoživotním hokejovým fanouškem, o čemž se v rozhovoru pro iDNES Premium s vervou rozvyprávěl minulý týden při návštěvě Prostějova.
Čím vás vlastně uhranul vítkovický útočník Vladimír Stránský?
Když jsem jako divák začal víc vnímat, kdo jak hraje, přišel k nám z Košic. Často ujížděl po pravém křídle a střílel brankářovi kousek nad ledem k pravé tyči. Jeho styl zakončení se mi líbil. Později jsem se o něm bavil s gólmanem Jirkou Crhou, který mi potvrdil: „Nó, on to tam vážně uměl trefit.“
Co pro vás hokej znamenal?
Chodil jsem snad na všechny sporty. Na fotbal, basket, házenou, volejbal… Pokud se nehrál tenis, každý víkend jsem s jedním nebo oběma rodiči vyrazil na nějaký zápas. Ale hokej jsem měl nejradši.
Proč?
Možná i proto, že my tenisti k němu máme historicky blízko. Pardubickou juniorku třeba vyhráli vynikající hokejisti Jaroslav Drobný, Vladimír Zábrodský, Jozef Golonka. Svého času se tenis a hokej jako venkovní sporty v kalendáři skvěle doplňovaly.
Sledoval jsem třeba ženský šampionát. Naše holky za posledních sedm let udělaly obrovský pokrok.
