V terénu byl kdysi třikrát mistrem světa v cyklokrosu.
V roce 2011 přešel na silnici a v letech následujících zazářil i tam.
Vyhrál etapu na Tour i Vueltě, byl dvakrát druhý na monumentu Paříž–Roubaix, ovládl Strade Bianche i další dvě worldtourové klasiky.
Ale co bude dál?
Léta byl inventářem stáje Quick Step, než loni na podzim přestoupil do australského týmu Jayco Alula, kde má však smlouvu jen do konce letošní sezony.
Musí letos ještě něco předvést, aby měl šanci na další. V 37 letech vyzývá na souboj čas i neduhy vlastního těla. Rozjíždí se ke svému poslednímu cyklistickému pokusu.
Zdeněk Štybara čísla 18 vítězství nasbíral během svého 13letého působení v silničním profipelotonu. 3 worldtourové klasiky vyhrál: Strade Bianche (2015), Omloop a E3 (2019) 2 etapová prvenství získal na Grand Tour: na Vueltě (2013) a Tour (2015). |
Operaci ilické tepny podstoupili v minulosti i někteří další známí cyklisté. Ale žádnému z nich neprovedli zákrok na obou nohách tak rychle po sobě. Vy jste v tomto směru výjimkou.
Jo, řízli mi to z obou stran z podbřišku. Když jsem našemu italskému týmovému doktorovi předtím říkal, že budu mít operované obě nohy, reagoval: Due? No possible, no possible! Obvyklé je, že udělají jednu nohu a nejdřív tři měsíce poté druhou. A mně v Genku dělali ve středu jednu a v pátek druhou.
Takže teď je nejdůležitější otázka na vaše zdraví. Jak se vám pět týdnů po zákrocích vede?
Těžká odpověď. Zatím to ještě není ideální. Doktoři mě varovali, abych byl opatrný, že bych měl mít čtyři týdny po operaci úplné volno a potom 6 až 8 týdnů trénovat jen hodinku dvě denně. Když to říkali, pomyslel jsem si: Ty jo, tímhle tempem by byl zázrak, kdybych stihnul nějaké závody aspoň v říjnu.
Chcete tedy proces urychlit?
Musím být opatrný hlavně na břišní svaly. Před týdnem jsem začal znovu trénovat. Teď ve čtvrtek jsem si dal necelé dvě a půl hodiny v kopcích kolem Stříbra a aspoň na tři minuty jsem si vyzkoušel jet 300 wattů. Jenže odpoledne jsem si pak musel kvůli bolesti lehnout. Kdy a jak budu moci normálně trénovat, nedokážu vůbec odhadnout.
Štybar v nesnázích. Najednou máte pocit, že se jedna vaše noha jen veze |
Fabio Aru, vítěz Vuelty 2015, v minulosti řešil stejný zdravotní problém. Později přiznal, že snaha o příliš časný návrat po operaci jeho stav zhoršila.
Ale Aru (bylo mu tou dobou 29 let) měl tehdy možná ještě čas. Já už čas nemám. Mám to hop nebo trop. Je mi 37 let, jsem bez smlouvy na další sezonu. Takže to musím risknout a jít do toho s vírou, že operace je dobře udělaná a že budu moci normálně jezdit. Vím, že půjde o velký risk. Ale nechci čekat až někdy do října.
Kdy byste se tedy chtěl vrátit do závodů?
Cílem je jet Vueltu (od 26. srpna). Dokonce jsem si představoval, že bych mohl stihnout i závod Kolem Polska (od 29. července). Chci se do toho postupně co nejrychleji dostat, i když zároveň musím dávat bacha, abych to nepřehnal. Když jsem teď jel kopce ve Stříbře, říkal jsem si: Ty jo, to bude tvrdá cesta probít se zpátky.
Je proces návratu hodně i o hlavě? Snažíte si nepřipouštět, že by to už nemuselo jít?
Právě. Poslední tři roky byly furt něco. Tři měsíce se mi jezdilo dobře a pak se vždycky něco zvrtlo, zas a znovu. Psychicky jsem to už moc nedával. Po březnové klasice Gent–Wevelgem jsem řekl trenérovi, že ničemu nerozumím a že chci, aby mi detailně zanalyzovali tréninky a veškerá data, protože není přece možné, abych odpadal z balíku 120 kiláků před cílem. A oni mi řekli: Víš, všechna tvá data ukazují, že bys měl být ve formě, my tomu taky nerozumíme.
Zdeněk Štybar před závodem L’Etape.
Co jste si po takové odpovědi pomyslel?
Řekl jsem si: Dobře, pokud mám po tom všem, co jsem přípravě přes zimu dal, jezdit takovéhle výsledky, je asi pravý čas skončit. Ale detailní vyšetření po Amstelu pak konečně odhalilo, v čem je problém.
A vy jste musel rychle řešit dilema: operace, nebo konec kariéry. Dlouho jste se rozhodoval?
Den a noc jsem o tom přemýšlel. Jeden doktor mi radil, ať na tu operaci jdu, druhý ať nechodím. Náš italský týmový doktor povídal: Štyby, v tvým věku, po tvé kariéře, přece se nenecháš rozřezat.
Až tak?
Však jsem mu také řekl: Hmm, díky za podporu. Řešil jsem situaci s manželkou, trenérem, se spoustou lidí. Svému doktorovi, který je i mým dlouholetým kamarádem, jsem přiznal, že váhám. A on mi skoro vynadal, že se přece takhle nevzdám. Tak jsem šel na ryby a tam se rozhodl, že si ten zákrok nechám udělat.
Zabrzděný covidem. Štybar přesto vyjel do klasik, ale žaludek byl proti |
Měl jste původně úplně jiné plány, jak důstojně završit kariéru. Přesto, každý vrcholový sportovec musí počítat i s tím, že může skončit kvůli zranění, protože jeho tělo není nesmrtelné.
Já nikdy s takovýmhle koncem nepočítal. Ani jsem si to nedokázal představit. Nepřipouštěl jsem si, že by mě nějaké zranění zlomilo. Nakonec i to mé současné je relativně běžné. Smůlou je, že je na obou nohách a že jsme ho neobjevili dřív. Zpětně to vypadá, že mě omezovalo už poslední tři roky.
Rozebíral jste svou situaci také s některým jezdcem, který obdobný operační zákrok podstoupil?
S Bobem Jungelsem (vítězem etap na Giru i Tour). Ten byl kdysi na operaci u stejného doktora jako já. Po poslední kontrole jsem jel minulý týden za ním do Lucemburska, kde jsme vše probrali. Řekl mi, že po operaci se po čtyřech týdnech klidu párkrát svezl a hned šel závodit. A šlo to. Teď mě hlavně nesmějí potkat nějaké komplikace.
Tým Jayco Alula, kam jste před sezonou přestoupil, vám dává najevo svoji podporu?
Věřím, že ji mám. Hned po vyšetření, které odhalilo mé potíže, jsem v dubnu seděl s šéfem týmu Brentem Copelandem a dal jsem mu jasně najevo, že má moji budoucnost v rukách, protože pokud budu dál pokračovat, bude to jedině v Jayco Alula. Věděl jsem, že do jiného worldtourového týmu mě už s takovými problémy nevezmou, a abych šel dojezdit kariéru do nějakého menšího týmu, by mě asi úplně nebavilo.
Přesto, přemýšlel jste i o tom, co byste dělal, kdybyste zjistil, že už závodit nedokážete?
Asi bych se domluvil s týmem a pokračoval v jeho managementu. Brent mi řekl, že nějaká funkce by se pro mě našla, protože se mu líbilo, jak jsem zatím klukům z týmu pomáhal. Také bych se asi začal víc věnovat naší půjčovně kol na Mallorce. Ale já věřím, že se ještě do závodů vrátím.
