„Vyznání vůbec nerozlišujeme. Pan farář sice dochází na biblickou hodinu, ale jinak žádnou náboženskou výuku nemáme,“ líčí ředitelka školy Dagmar Hamalová, podle níž je Bible studnicí příběhů, které se dají hravou formou nejmenším dětem přiblížit.
„Když se navíc propojí s liturgickým cyklem, to znamená silným tématem Vánoc a nedávno Velikonoc, je to pro ně zajímavé. Třeba teď děti probírají postavy ze Starého zákona,“ odhaluje.
Do jihomoravských škol proniká metoda, při níž si učivo vybírají sami žáci |
Při biblické hodině sedí děti v kruhu na koberci, což indikuje, že jde spíš o volnočasovou aktivitu než klasické učení. Farář používá maňásky nebo masky, které při vyprávění stírá, k tomu hraje na kytaru, zpívá se a využívají se rozličné symboly. „Do vyprávění příběhů se vkomponují různé barvy textilií, ale i kamínky a další předměty,“ popisuje Hamalová s tím, že jde o inspiraci Franzem Kettem, jenž pedagogiku pojímal právě přes nejrůznější příběhy a symboly.
Malotřídku zřizuje Českobratrská církev evangelická a vznikla díky úsilí boskovického farního sboru, podpory obce i zapojení desítek dobrovolníků a dárců. Zvlášť u školky nebylo problém kapacitu naplnit, jiná totiž v Sudicích není. Mateřskou školu navštěvuje patnáct dětí, do základní jich dochází jedenáct a v budoucnu se jejich počet zvýší na 24.
Na děti mají dost času
Při těchto číslech si škola může dovolit individuální přístup. „Učitelky nemusejí komunikovat s většími skupinami dětí, v menším kolektivu to je úplně jiná práce. Například když se maluje, přistoupí ke stolku a povídají si s jedním dítětem, je na to mnohem víc času. To vytvoří úplně jinou atmosféru ve třídě, stejně jako fakt, že učitelky nemusejí zvyšovat hlas, aby je všechny děti slyšely,“ vyzdvihuje ředitelka.
Škola i školka kladou důraz také na poznávání a ochranu místní krajiny. „Děti jsou stále více pod vlivem médií a chybí jim přímý kontakt s přírodou, kde by se na květiny, rostliny a stromy podívaly napřímo. Byť by to byla jen krátká procházka nebo vyběhnutí z budovy, tak je to lepší než poznávání jen z učebnic,“ líčí.
Školáci z jižní Moravy převyšují ostatní, vděčí za to i mladým učitelům |
V ekologické výchově a na přírodu orientovaných předmětech se podle jejího názoru příroda zdůrazňuje jako krajina, kterou tvoří lesy, hory a pohoří, v Sudicích se však snaží dětem zprostředkovat, že i zemědělská krajina má svou krásu a význam.
„Samozřejmě najdeme i spoustu negativních příkladů, co se týká hospodaření v ní. Ale nejrůznější remízky a drobnější lesní porosty mají určitě svou hodnotu. Pohybujeme se v Boskovické brázdě, máme tu i potoky a rybníky,“ zmiňuje Hamalová.
Sudická církevní škola a školka je svým zaměřením spíše raritou. Podobné na jižní Moravě fungují ještě v Brně, Veselí a Slavkově.
