V 80. letech Čechoslováci cestovali především do zemí východního bloku. Jezdilo se do Maďarska, na Balaton, do NDR na Rujánu či na Zlaté písky. S výjezdními doložkami se lidé dostali i do Polska, Jugoslávie či Sovětského svazu, ovšem odcestovat do těchto zemí bylo o něco složitější.
„A ti nejbohatší jezdili na Kubu, což byli řezníci, taxikáři, ovšem i tito lidé se důkladně prověřovali, protože mezipřistání bylo v Kanadě, kde hrozilo, že by mohli emigrovat,“ popisuje tehdejší dobu historik Martin Franc v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR.
„Často cestovali také důchodci, ti neměli velké problémy se dostat třeba i na Kypr. Pokud by totiž emigrovali, tak to státu příliš nevadilo a byla to pro něj úleva, protože pak takovým lidem nevyplácel důchod a všechen majetek propadl ve prospěch státu, což byl trest za opuštění republiky,“ dodává Franc.
Šití podle Západu
Před revolucí to s československou módou nebylo moc slavné. Světové trendy k nám dorazily vždy s několikaletým zpožděním. Navíc extravagance a originalita byla spíše na obtíž.
„Jedním z trendů bylo tedy šití doma, shánění látek a inspirace v těžce sehnatelných časopisech ze Západu. Zdobnost, vycpávky, velké vazačky u límečku, nakasané topy a skládané sukně. Propínací sakové šaty, ty ostatně letí i dnes, naddimenzovaná, krátká saka se širokými rameny v kombinaci s úzkou sukní. Všechno tak o dvě čísla větší, ale vždy zvýrazněný pas,“ popisuje tehdejší dobu Eliška Tomková, módní návrhářka a majitelka salonu Elisha.
Dámská sukně Triola zvonová v pase všitá do pásku. 330 Kčs (vlevo). Dámská sukně OP všitá do pásku 275 Kčs. Dámské šaty Triola zapínají se do pasu 230 Kčs (vlevo).
Bavlněné šaty Triola 230 Kčs (vlevo). Dámské dvojdílné šaty Triola 520 Kčs (uprostřed).
Ještě těžší to měli muži. I když se v katalogu Prioru nabízí mnoho pánských obleků, v té době se nosily jen sporadicky, a komu více záleželo na vzhledu, přinejmenším nezapadal.
„Zásadní vliv na tom ale rozhodně měl příliš malý výběr v obchodech, takže kdo neměl možnost nakupovat v Tuzexu nebo občas nedostal pár vzácných kousků od příbuzných na Západě, nosil holt ty hrůzy z českých módních domů,“ dodává Tomková.
„Ale všechno je relativní, a co se nám dnes zdá nevkusné a nedbalé, bylo možná dříve ukázkou stylu. A kdo ví, třeba příští generace, až bude hodnotit dnešní plné ulice teplákovek, bude také nevěřícně kroutit hlavou,“ vysvětluje návrhářka.
Silonové bundy na jaro
Dětské jarní bundy v té době zářily barvami, často byly vyrobené ze silonu. Ceny se zpravidla pohybovaly přibližně mezi 140 až 220 korunami. A obvykle se bunda, tak jako jiné oblečení dědilo a hojně ho vynosil i mladší sourozenec. Nutno podotknout, že nezáleželo na tom, jestli to byl kluk nebo holka.
V současnosti lze dětskou jarní bundu pořídit za stejné peníze, ovšem obvykle vydrží jen jednu sezonu.
Silonová bunda Severka podšitá se stojáčkem a zipem. Dvoubarevná kombinace a rukávy na manžety. Cena od 220 Kčs (vlevo). Dívčí polyamidová bunda OZKN podšitá silonovou podšívkou, vpředu na zapínání na zip, ve trojbarevné kombinaci 195 Kčs (vpravo).
Rekreační sporty
S růstem popularity rekreace byl stále oblíbenější i amatérský sport. Příslušný sortiment se stal automatickou součástí nabídky Obchodu s průmyslovým zbožím (Drobné zboží – speciální prodejny Sport) a například v Praze vznikl i specializovaný obchoďák Dům sportu. Zprvu fungoval na Národní třídě, aby se později přestěhoval do Jungmannovy ulice.
„V Praze v té době existoval a do nedávna ještě fungoval obchod jménem Guma v Ječné ulici, nabízející zboží zcela v duchu svého názvu,“ popisuje v Michal Petrov v knize Retro 3 (Povolená) dovolená.
Sportovní taška Maraton z koženky. Výrobce Metasport za 150 Kčs. Kovová tenisová raketa. Dovoz z Polska za 520 Kčs. Clarino - fotbalový kožený míč za 325 Kčs. Sportovní taška Jogging - impregnované plátno s koženkovým spodním dílem. Snaha Jihlava. Cena 115 Kčs.
Gumové čepice na plavání za 11 Kčs. Plavecké brýle od výrobce Nisasport za 21 Kčs.
Sada na stolní tenis od výrobce Sport za 90 Kčs. Samostatná raketa stála mezi 14 - 25 Kčs.
V té době se také hojně provozoval tenis nebo stolní tenis. V roce 1984 se sada na stolní tenis prodávala za 90 Kčs, dnes podobnou sadu pro začátečníky lze pořídit za 189 korun, pro pokročilé za přibližně 350 korun.
Pod stan k rybníku i Balatonu
Stanování v osmdesátých letech představovalo nejpružnější způsob rekreace. Látková obydlí dodávali na trh především dva výrobci – Úpavan Trutnov a Technolen Lomnice nad Popelkou.
Úpavan, který se do paměti zapsal především „áčky“, svou produkci zredukoval a dnes se zaměřuje už jen dámské prádlo. Technolen ale vyrábí stany dál. I za socialismu byl schopen produkovat velmi prostorné, rodinné stany.
Ester nafukovací matrace v různých rozměrech. Výrobce Gumotex Břeclav. Cena od 180 Kčs.
Kabela je skládací campingová molitanová podložka zhotovená z pogumovaného silonu a pestrého molinu. Rozdělené na čtyři díly, ve kterých jsou 20 mm molitany. Výrobce Gumotex Břeclav 130 Kčs.
„Plátěné paláce, které jsem za našeho jediného pobytu v kempu velmi obdivoval, protože měly okna a předsíň, takže člověk nemusel věčně vymetat dovnitř zanesenou trávu a písek a měl kam odložit zablácené gumáky, jinak obuv poloviny našeho dětství a navíc se v takovém stanu dalo vzpřímit,“ vzpomíná Petrov v knize Retro (Povolená) Dovolená.
S růstem nároků přibývaly i další výrobky – kempingový nábytek, přenosné vařiče na propan-butan, ledničky, transistorová rádia, televize...
A také potraviny. Období rostoucí mobility se překrývalo s dobou, kdy v Československu expandoval konzervárenský průmysl a výroba instantních pokrmů.
Katalog Prior Jaro/léto 1984 |
Hliníkové svačinové boxy byly dlouhá léta povinným vybavením cestujících motoristů. Možnosti dovolenkového stravování rozšiřovaly i hotové konzervy, o polévkách od Vitany ani nemluvě.
V Prioru Čechoslováci nenakupovali jen na dovolenou, ale také na Vánoce. Podívejte se, jaké byly trendy roku 1983.
16. listopadu 2018 |
