Začátkem října propukl „drůbeží skandál“, kdy polská kuřata a kachny dostávaly krmení obsahující technické oleje určené k výrobě maziv a biopaliv. Překvapilo vás to?
Vůbec ne. Skandálů už bylo tolik, že se nedají na prstech spočítat. O kvalitě polských potravin nevypovídá jen maso, u kterého byly v minulosti překračovány limity pro rezidua antibiotik nebo se v něm nacházely bakterie salmonely. Stačí vzpomenout na aféru, kdy potraviny obsahovaly sůl určenou na posyp silnic. Kvašené okurky a kysané zelí se zakázanou kyselinou mravenčí, koňské maso s analgetiky, kakao s dřevitou hmotou z drcených slupek, jablka s nadlimitním množstvím pesticidů, vejce s fipronilem, maso z porážených nemocných krav. A mohli bychom pokračovat snad donekonečna.
To jsou razantní slova, ale jedná se přece o excesy, nejde o pravidlo polské výroby. Vždyť polští potravináři dodávají především na domácí trh. Není to spíš tak, že mají speciální horší metr na vývoz do Česka?
Polské potraviny nemají moji důvěru, vyhýbám se jim a určitě nemají důvěru ani v okolních zemích, protože aktuálně je nemohou udat a za predátorské ceny je opět vozí našim obchodníkům. Z celkových dovozů drůbežího k nám tvoří 65 procent to z Polska. Polská strana sice tvrdí, že se maso jen nedostalo do ostatních zemí, ale pokud u nich kuřata dostávala tyto krmné směsi čtyři roky, pochybuji a jejich tvrzení se mohu pouze usmát. Ale i obchodní řetězce určují kvalitu, kolik bude výrobek obsahovat masa, jak bude žloutek barevný, si přímo objednávají. Čím levnější výrobek, tím více postrádá na kvalitě, což přednedávnem přiznal v televizní diskusi i zástupce supermarketů.
Šéfka Českomoravské drůbežářské unie
|
Zastupujete české drůbežáře. Není to tak, že se vám hodí každá záminka ke kritice polských potravin?
Vůbec ne. Tohle je typický argument Poláků, když vypukne nějaký jejich potravinový skandál. Jenže ta argumentace je slabá. Musíme si uvědomit, že polské dozorové orgány a tamní systém kontrol potravin nefungují, tak jak by měly, což potvrdil i polský Nejvyšší kontrolní úřad. Uvedl dokonce, že veterinární inspektoři v letech 2014 až 2016 překvapivě nevykonávali žádný dozor nad porážkou hospodářských zvířat a dozor nad přepravou vlastních zvířat zemědělci byl jen okrajový. Tato poslední kauza je další ilustrací, jak tam asi dozorové orgány fungují.
Polské ministerstvo zemědělství se brání, že přijalo již řadu opatření, která zlepšují dozor při výrobě potravin.
Otázkou je, jestli přijatá opatření jsou dostatečná a k něčemu vedou. Domnívám se, že polské kontroly potravin jsou nadále jen zdánlivé, protože dozorové orgány v Polsku dlouhodobě trpí nedostatkem financí. Potýkají se také s nedostatkem zájemců o funkci okresních veterinárních lékařů. Obě tyto věci se ale dají snadno vyřešit.
Tohle je spíš věcí Poláků, ne?
Není. Oni ty potraviny vyvážejí i k nám. S čím mám ovšem mnohem větší problém, je chování polských dozorových orgánů. Jakmile se objeví problém, inspektoři vkládají informace do systému rychlého varování se zpožděním. U některých kauz jsme se to dozvěděli o několik měsíců později. To ukazuje, že je spíše chtějí zamést pod koberec. Aktuální kauza byla do evropského Systému rychlého varování pro potraviny a krmiva, takzvaného RASFF, vložena, až když to začala řešit tamní policie. Stalo se tak již poněkolikáté. Často se o tom dozvídáme z médií či od obchodních partnerů. Slovenské ministerstvo zemědělství dokonce vyzvalo spotřebitele, ať polské drůbeží maso nekonzumují, než bude aféra vyšetřena.
Čechům nedochází, jak plýtvají potravinami. Vyhodí 33 kilogramů za rok |
Zmínila jste evropský RASFF. Čeští drůbežáři jsou v jeho používání rychlejší ve srovnání s Polskem?
V loňském roce systém zachytil 165 případů pochybení u polského drůbežího masa a výrobků z něj, které byly vedeny jako závažné. U vajec a výrobků z nich se jednalo o tři případy. U českého drůbežího masa a výrobků z něj došlo podle RASFF k pochybení v jednom případě a u českých vajec nebyl hlášen jediný případ. Je evidentní, že není žádná jiná země EU, která je co do kvality tak problémová jako Polsko.
Dobře, Poláci mají větší produkci, tudíž asi i více pochybení. Navíc vyrábějí a dodávají levněji než čeští potravináři.
To je ale dané polskou dotační politikou a subvencemi, které tamní zemědělci dostávají navíc. Jde v podstatě o přenesený souboj státních rozpočtů. Dalším důvodem je vysoká cena práce v Česku. Tuzemští zemědělci odvádějí za zaměstnance mnohem vyšší odvody. Na vině je i enormní tlak zdejších obchodních řetězců na co nejnižší výkupní ceny. Dávají přednost levnějším produktům ze zahraničí, aby si mohly zvýšit své obchodní přirážky. Měsíčně se sem doveze okolo 9 tisíc tun drůbežího masa a 25 milionů kusů vajec, a to mluvím pouze o hlášených zásilkách.
Když někde vyrobí produkt levněji, přijde mi logické, že jej budou chtít obchodníci koupit. To byste zpochybnila tržní prostředí jako takové.
Jenže obchodní řetězce se u nás v posledních 30 letech chovaly jako na „divokém východě“ a výsledkem je situace, kdy se Česko stalo popelnicí Evropy. České zemědělství je bohužel nesoběstačné a čeští zemědělci jsou závislí na dotačních podporách, které navíc jako přes průtokový ohřívač směřují k obchodním řetězcům, jež celou situaci zavinily. S nadsázkou řečeno, asi z lásky k Česku. A tito giganti mají velice kreativní účetnictví a jejich obhájci pak hovoří o průměrných přirážkách v nižších jednotkách procent.
Tyhle nářky slyším od tuzemských producentů dlouhodobě. Nikdo ale nenutí zemědělce prodávat produkty do supermarketů. Neměli by změnit způsob strategie prodeje potravin?
Čeští zemědělci již částečně prodávají své produkty zákazníkům přímo ze dvora, na farmářských trzích, přes pojízdné prodejny či v různých automatech – vejcomatech, masomatech, mlékomatech. Jenže 90 procent potravin se stále prodává přes obchodní řetězce. Je to běh na dlouhou trať, většina zákazníků bohužel preferuje pohodlný nákup v supermarketu a nechá se zlákat na cedulku akce. Zvláště v současné době, kdy je vysoká míra inflace a kdy se snižuje reálná kupní síla domácností, se lidé snaží na potravinách šetřit a hledají výhodné cenové nabídky. V tomto ohledu se není čemu divit.
A co vám na to říkají řetězce?
Přestože chceme s obchodními řetězci jednat o vzájemně férových podmínkách spolupráce a opakovaně je k tomu vyzýváme, z jejich chování bohužel vyplývá, že s českými zemědělci jednat vůbec nechtějí a české potraviny prodávat taky nechtějí. A když už ano, tak české dodavatele sedřou z kůže.
Rodina zaplatí měsíčně za pečivo o 400 korun více než loni, říkají pekaři |
Co tím chcete říct? Že za kvalitu potravin mohou obchodní řetězce?
Řekněme si to na rovinu – odpovědnost za kvalitu zboží nabízeného českým zákazníkům nesou i obchodní řetězce, protože rozhodují o složení nabízeného sortimentu. Některé jejich tlaky na zemědělce a potravináře jsou tak brutální, že někdy musí výrobce z kvality uhnout, aby se vešel do jejich požadované ceny. A co si budeme povídat, Poláci zkrátka umějí udělat potraviny levněji než my. Na kvalitu nehledě.
A jak je na tom české maso ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi?
Existují různé žebříčky, co se týče bezpečnosti, kvality a cenové dostupnosti potravin, kde se Česko umisťuje na předních příčkách. Samozřejmě existují dobří i špatní výrobci potravin, ale zrovna v době extrémně vysokých cen vstupů, ti špatní už nemohou existovat. I v systému RASFF můžeme vidět srovnání četnosti záchytů problémů v okolních zemích. Polsko je obrovská zemědělská a potravinářská velmoc, ale i přesto jsou záchyty, pokud bych to porovnala, velikostně daleko vyšší. Putuje sem i maso ze třetích zemí, to ani nebudu komentovat. Moc se to neví, ale čeští chovatelé zvířat patří v oboru k evropské špičce. Svědčí o tom nejen skvělá užitkovost zvířat, ale i velmi nízká spotřeba antibiotik v chovu. Naopak v zemích, odkud se k nám maso často dováží, mají mnohem horší skóre. Vzhledem k přepravním vzdálenostem má naše maso i příznivější uhlíkovou stopu. To jsou důvody, proč by Češi měli kupovat maso z tuzemských chovů.
